>> ENGLISH VERSION BELOW

Disonantní blackový úlet jménem Kostnatění s kořeny v americkém Minneapolisu vzbuzuje zájem v českých kruzích mimo jiné i proto, že krom jednoho EP veškerou tvorbu zabaluje v českých textech i titulech skladeb. Nedávno například vypustil další řadovku s názvem Přílišnost, kterou zachází do extrémů i v kontextu vlastní diskografie.

Chvilku jsem počkal, než se přežene ruch po jejím vydání, abych mohl v klidu oslovit autora oné hudby ohledně jeho nového materiálu či tvůrčího procesu. Ten vystupuje pod zkratkou D.L. a je zároveň zakladatelem projektu, ze kterého se loni stala funkční kapela.

Zdravím ze zámoří a doufám, že se daří. Chtěl bych začít otázkou, jak jsi začal jakožto hudebník. Dal jsi třeba ve svém procesu učení šanci jiným nástrojům kromě kytary a basy?

Taky doufám, že se daří a jsem rád, že si můžeme popovídat! Pocházím vlivem rodiny ze silně hudebního prostředí, i když jsem tam jediný, kdo hudbu píše a nahrává. Jako dítě jsem chodil na hodiny klavíru, klarinetu a marimby, ale až s objevem metalu v předpubertálním věku jsem se začal věnovat kytaře a skládání vlastní hudby. Přemýšlel jsem, že začnu znovu s klavírem, především kvůli pomoci se skladbou a hudební teorií, ale jinak mi přijde, že kytarou se ve svých hudebních ambicích vyjádřím dostatečně.

Co si myslíš o známém postoji, kdy hudebník neposlouchá příliš metalu, aby nevědomky při skládání neokopíroval něčí styl nebo riffy? Má to na tebe nějaký vliv? Jakou hudbu vlastně posloucháš?

Něco bych k tomu měl. Zaprvé jsem celkem otevřený k tomu „kopírovat styl“ - podle mě to bývá důležitým krokem v procesu tvorby té nejlepší hudby. Klíčem je potom ale kopírovat i jiné styly a dotlačit je všechny, aby společně fungovaly!

Pořád ještě nějaký metal poslouchám, ale určitě ne hodně a ani ne jako zdroj inspirace pro svou hudbu. Riskuju, že to bude znít namyšleně, ale hudba je pro mě nejvíc zajímavá či inspirativní, když přesně nevím, jak vznikla. A především metalu rozumím opravdu dobře – po skoro dvaceti letech poslechu, recenzování, konverzací s hudebníky, tvorby vlastní hudby atd., takže poslouchat ho může být těžké, když při tom moje mysl tíhne k porovnávání s ostatními kapelami či polemice nad tím, jak bych ten song předělal, abych ho vylepšil. Nemyslím si, že to říká něco špatného o metalu obecně - je to čistě problém, který mám já.

Poslechnu si jinak reálně všechno. Snažím se poslouchat i žánry, které nemám rád, jen abych se vystavil něčemu novému. Přibližně posledním rokem mě ale obzvlášť zajímá hudba velmi komplexní či velmi okázalá. Hodně alt-rocku z 20. století a shoegaze jako Swervedriver nebo Meat Puppets; mathrock jako Marnie Stern, Hella, Horse Lords a Yowie; indie rock jako Pavement, The Strokes a Interpol; pozdní Skrjabin… A nevím, co za to může, ale posledních pět let se hodně hudebně vracím ke svému ranému dětství: americké adult contemporary, soft rock a pop country z 90. a nultých let. Jsem posedlý Sheryl Crow a nejsem si úplně jistý proč. Vždycky jsem měl rád pop a i v Kostnatění se snažím ze struktury a melodie popu něco zapůjčit a přesto bořit hranice v rámci harmonie, techniky, barvy a estetiky.

Ve tvých skladbách si můžeme všimnout mikrotonality. Řekl bys, že standardní stupnice dostatečně nevyjadřují, čeho v hudbě momentálně chceš dosáhnout? Pohráváš si s různými laděními/stupnicemi, nebo se tě nějaké konkrétní drží?

Možná je čas tuto myšlenku uložit ke spánku. Z největší části nebylo Kostnatění nikdy „mikrotonální“ tak, jak si většina lidí představuje. Starší materiál jsem hrál na rozladěnou kytaru, která špatně intonovala a kterou jsem ladil svým absolutním sluchem, což nikdy nebude tak přesné jako ladička. Zčásti to bylo kvůli tomu, že jsem se chtěl přiblížit ke zvuku jiných nezáměrně rozladěných alb a zčásti kvůli tomu, že jsem tehdy netušil, co dělám. Pokud v těchto starších věcech pomineme ten „kyselý“ zvuk kytar, je Kostnatění podle mě dost melodická záležitost. Ale nikdy jsem nehrál na kytaru s řekněme 17 či 24 pražci na jednu oktávu tak, jako hrají v Jute Gyte nebo Victory over the Sun.

Přes tuto poznámku je několik technik, které mojí hudbě nejspíš dodávají tak trochu mikrotonální vlastnosti. Je tam hodně slidů, silného ohýbání a netradičních technik (vytažení struny mimo hmatník, křížení strun přes sebe atd.), které mají všechny dodat kytaře osobitější a výraznější projev. Nepovažuji je úplně za mikrotonální, ale někteří to po tomhle všem tak brát budou. Na tureckém EP používám určité turecké stupnice, které na konzistentních místech vyžadují ostré ohyby a to je jediný můj materiál, který bych bezesporu jako mikrotonální popsal.

Používal jsem i nějaká alternativní ladění. Přílišnost má horní tři struny laděné do G-A-A#, což je velmi úzký a disonantní interval. Možná by někdo to vše, co tu popisuji, nazýval mikrotonalitou, ale pro mě by to slovo naznačovalo nějaký vyšší akademický přístup k hudbě, který v Kostnatění rozhodně přítomen není.

Měl jsi někdy potřebu vyřadit hotovou skladbu z plánovaného alba? Existují nějaké nevydané songy, pro které jsi ještě nenašel místo?

Nikdy jsem z alba žádnou skladbu nevypustil, protože by se do jeho atmosféry nehodila. Snažím se do každé desky zařadit tolik zvuků a nápadů, kolik můžu a myslím, že takové oddělování by projektu hodně ubralo na zajímavosti. Pokud třeba skladba prozatím není dost dobrá na to, abych ji vydal (a to většinou okamžitě poznám), nechám si ji v rezervě, dokud její kousky, které za to stojí, nepřeměním v něco dobrého. Rezervu nehodících se songů čekajících na správný kontext ale nemám.

Nedá se přehlédnout, že tvoje české texty jsou dost všestranné – někdy poetické a někdy velmi specifické ve výrazech, na což si myslím, že je náš jazyk ideální. Je nějaký důvod, proč ses rozhodl se vyjádřit konkrétně v češtině? Navštívil jsi někdy Českou republiku?

Děkuju! Abych to zjednodušil, český jazyk i kultura jsou pro mě důležité, především pokud jde o tvrdou hudbu. To je vlastně vše, co o tom můžu říct. Uvědomuju si, že to nedává moc smysl, ale kdybys znal celý příběh, asi by sis taky řekl, že smysl nedává. V Česku jsem ještě nebyl, ale moc rád bych ho v budoucnu navštívil.

Zdá se, že s tvým nejnovějším albem Přílišnost se můžeme konečně přestat pokoušet o škatulkování žánru celého projektu. Můžeme tu sledovat, jak se kombinace více různých stylů, než se kdy v tvé diskografii objevily, bezproblémově proplétá a přesto přidává na drsném zvuku. Snažil ses hudebně i lyricky o něco takového, vzhledem k názvu desky?

Rozhodně. Přílišnost je o obrovské tíze perfekcionismu - o pocitu, že toho musíš dělat „příliš“ ve všech aspektech života – v práci, škole, přátelstvích, kreativních snahách – dokud se pod vahou tlaku nezhroutíš. Je to o konceptu tvrdé práce pro předběhnutí všech ostatních ve všem, co děláš a o tom, jak se tím ničíš. V mém životě to je jeden z hlavních narativů. Tudíž musel hudební doprovod k této myšlence být zaprvé extrémně tvrdý a zadruhé reprezentací nevyhnutelného rozporu mezi všemi těmito cíli. Chtěl jsem udělat album, které zní nestabilně, panicky a neporovnatelně.

Co učinilo Boha křehkým v onom stejnojmenném songu? Je v něm zobrazený opravdový tvůrce, nebo někdo, kdo si na něj hraje?

Křehký bůh je ve skutečnosti o psychedelikách, haha. Jde o neskutečně hluboký zážitek, který po nich v hlavě cítíš, zatímco tvé fyzické tělo se stává nepoužitelným a zranitelným. Něco jako pocit, že jsi svědkem začátku a konce celého času jako hmotného objektu, ale nejsi ani dost silný na to, abys vstal ze židle, na které sedíš. Kontrast mentální síly a fyzické slabosti je součástí širší metafory, kterou Přílišnost zobrazuje: Myslíš si, že jsi všemocný, ale na jiné úrovni jsi vlastně slabý a ubohý.

Přemýšlel jsem taky, jak si vyložit text ke Znal jsem tě. Co tě inspirovalo ho napsat?

To je vlastně dost smutný příběh. Budu se vyhýbat detailům, protože se týká reálné osoby. Před pár lety jsem se v letadle seznámil s chlapem, který seděl vedle mě. Bylo to skvělé povídání, které trvalo celý let a po přistání jsme si vyměnili čísla a plánovali se znovu vidět, až budeme zase blízko.

O dva měsíce později jsem narazil na smutný článek ve zprávách a potom, co jsem u něj uviděl fotku, jsem si zděšený uvědomil, že příběh byl o tom chlapovi z letadla. Psalo se tam, že ho v bizarní shodě náhod trefila zbloudilá střela. Přežil to, ale utrpěl vážné zranění mozku a už nikdy nemohl být stejný, jako byl před nehodou. Bylo tak nereálné tu zprávu vidět a číst na ni online reakce, když šlo o člověka, kterého jsem zrovna poznal a těšil se, že s ním navážu přátelství. Když jsem na internetu další rok sledoval, jak postupuje ve své rekonvalescenci, věděl jsem, že nejspíš nikdy nebude schopný vést takovou promyšlenou a intelektuální konverzaci, jakou jsem s ním měl v den, kdy jsem ho poznal. To, jak se zběžně protnuly naše životy způsobem, který se tak rychle změnil v tragédii, bylo jedinečně bolestivé.

Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že na obalu alba můžeme vidět lebku vzhůru nohama, která svými paprsky vytváří všepojímající vír. Skoro mi přijde, že ta lebka je zároveň rakev. Jaký je koncept toho, co na obalu sledujeme?

Konceptem toho obalu alba je vize, kterou už jsem posledních pár let měl a souvisí s tématy na Přílišnosti: lebka zavěšená vzhůru nohama vypouštějící abstraktní hmotu, která se rozprostírá po 3D prostoru. Všechna dosavadní alba Kostnatění jsou konec konců o pocitu jménem „v mojí hlavě se toho děje příliš“ a proto se k tomu vizuál něčeho, co se vyluzuje z lebky a je větší než ta lebka samotná, velmi hodí.

Minulý rok jste začali vystupovat s celou kapelou. Míříte v blízké budoucnosti do Evropy?

Moc rádi bychom hráli v Evropě, především v Česku a jsme velmi odhodlaní to uskutečnit. Jak se učím více o živém hraní, uvědomuju si, že budeme nejspíš muset jako kapela překonat nějaké překážky (především hraní v různých prostředích v rámci USA), než se nabídne příležitost vystoupit v zahraničí. Ale na tomto překonávání právě aktivně pracujeme - prozatím řekněme, že brzy vycestujeme z našeho státu Minnesota.

Děkuju, že sis udělal čas na tento rozhovor. Budeme se těšit na další nové zprávy, které se projektu týkají.

>> ENGLISH VERSION

D.L. from KOSTNATĚNÍ – I try to listen to music even if it’s in a genre I don’t like, just to expose myself to new things.

Peculiar dissonant black metal band Kostnatění with roots in Minneapolis, USA raises interest in Czech circles among other reasons because except for one EP, all its creations are shrouded in Czech lyrics and song titles. Their most recent output called Přílišnost (Excess) reaches extremes even within the context of the band‘s discography.
I waited a while for all commotion to settle after its release to speak with the music’s author about his new matierial or creative process. Going by the acronym D.L., he is simultaneously the founder of the project, which last year became a functioning band.

Greetings from overseas, hope you are doing well. I would like to start with asking how you began as a musician. Were there any other instruments besides the guitar or bass that you have given a chance in your learning process?

I hope you’re doing well too, happy to be chatting with you! My family has a strong background in music, although I’m the only one of us who writes or records. As a child, I took lessons in piano, clarinet and marimba, but it wasn’t until I discovered metal music as a pre-teenager that I decided to take up guitar and start trying to write my own music. I’ve thought about picking piano back up, primarily for songwriting and learning about music theory, but otherwise I feel like guitar is sufficiently expressive for my musical ambitions.

What do you think about the known approach of not listening to much metal, as to not accidentally copy a style or riffs when composing? Is that something that affects you? What kind of music do you listen to in general?

I have a few thoughts here. First, I pretty openly embrace the idea of “copying a style”, I think that is an important step in the process of how a lot of the best music is created. The key is to then also copy other styles and force them all to work together!

I still listen to some metal nowadays, but definitely not a lot and not really as a source of inspiration for my own music. At the risk of sounding pretentious… Music is most interesting or inspiring to me when I don’t know exactly how it’s made. Metal music, in particular, I understand extremely well after almost 20 years of listening to it, reviewing it, talking to musicians, making my own music, etc. So it can be hard to listen to metal when my mind is drawn towards comparing it to other bands, or thinking about how I would rewrite the song to make it better. I don’t think this says anything bad about metal music as a whole, it’s purely a “me” issue.

I listen to just about anything, really. I try to listen to music even if it’s in a genre I don’t like, just to expose myself to new things. Over the past year or so, though, I’ve been especially into music that is either very complex or very lush. Lots of 20th-century alt-rock and shoegaze like Swervedriver and Meat Puppets, math rock like Marnie Stern and Hella and Horse Lords and Yowie, indie rock like Pavement and The Strokes and Interpol, later Scriabin. And I don’t know what’s driving it, but in the past 5 years, I’ve gotten back into the music from my early childhood in a big way: American adult contemporary, soft rock and pop country from the 90s and 2000s. Like, I’ve been obsessed with Sheryl Crow, and I’m not exactly sure why. I’ve always liked pop music a lot, and even with Kostnatění I generally aim to make music that borrows from pop in its structure and melody, but remains boundary-pushing in terms of harmony, technique, timbre, and aesthetics.

Microtonality is something that can be detected in your compositions. Would you say that standard scales fail to express what you want to do in music nowadays? Do you toy with different microtonal tunings/scales or is there a specific one that has grown on you?

It’s maybe time I put this notion to rest… for the most part, Kostnatění has never been “microtonal” in the way that most people think. The early material was played on an out-of-tune guitar with poor intonation, which I tuned by ear using perfect pitch (which is never going to be as accurate as a tuner). This was partially because I was matching the tone of other unintentionally out-of-tune albums that I liked, and partially just because I had no idea what I was doing at the time. When you disregard the “sour” sound of the guitars in these early releases, I think Kostnatění is actually quite melodic overall. But I’ve never played on, say, a guitar with 17 or 24 frets per octave in the same way that bands like Jute Gyte or Victory over the Sun have.

Now, with that caveat, there are several techniques utilized that arguably give the music a bit of a “microtonal” quality. There are many slides, strong bends, and extended techniques (pulling the strings off the fretboard, crossing the strings over each other) etc. that are all intended to give the guitar playing a more expressive, vocal effect. I don’t consider these to be microtonal, but maybe some people hear all this and assume it is. And on the Turkish EP, there are specific Turkish scales being played that do require harsh bends in consistent places - this is the only material I’ve made that I would describe as unquestionably “microtonal”.

I’ve played with alternative tunings too. On Přílišnost, the top three strings of the guitar are G-A-A#, which is a very narrow and dissonant interval. Maybe some people would still call all of what I’m describing “microtonality”, but to me, that implies some sort of high-minded music academy attitude that is definitely NOT present in Kostnatění.

Have you, at any time, felt the need to discard a completed song from a planned release? Are there any unreleased tracks that you have not found a place for yet?

I have never excluded a song from a release because it doesn’t fit the overall mood of the album. I try to bundle as many different sounds and ideas into each release as I can, and I think sectioning them off in this way would make the project a lot less interesting. Now, if a song just isn’t good enough to be released yet (and I can almost always tell right away), it will get held back until the pieces worth saving have been turned into something good. But I don’t have a backlog of misfit tracks waiting for the right context.

One cannot unnotice the fact that your Czech lyrics are very versatile - sometimes poetic and sometimes very specific expression-wise, for which I think the language is ideal. Is there a reason why you have chosen to express yourself in Czech in particular? Have you ever visited the Czech Republic?

Thank you! To put it simply - Czech language and culture are important to me, especially as it concerns heavy music. That’s all I can say about it, really. I realize it doesn’t make much sense, but if you knew the full story, you’d probably still think it makes no sense. I haven’t visited Czechia yet, but would love to do so one day.

It seems that with your newest album, Přílišnost, we can officially stop trying to pigeonhole the project’s genre. We are seeing more traces of different styles than before in your discography intertwine seamlessly, yet adding to its abrasiveness. Is that something you were looking to do both musically and lyrically with respect to the record’s name?

Absolutely. Přílišnost is about the crushing burden of perfectionism, about the feeling of having to do “too much” (příliš) in all aspects of your life - work, school, friendships, creative endeavors - until you collapse under the weight of the pressure. It’s about the idea of working hard to be superior to everyone, at everything you do, and the self-destruction that this brings. It’s one of the dominant narratives within my life. So, the musical accompaniment to this idea had to be 1) extremely heavy, 2) the representation of the inherent contradiction within all these different goals. I wanted to make an album that sounded unstable, panicked, and without comparison.

What has made God fragile in the respective track (Křehký Bůh)? Does the song depict the actual creator or an impostor?

Křehký bůh is actually about psychedelics, haha. It’s about feeling an infinitely profound experience in your head, while your physical body is rendered completely useless and fragile. Like feeling as if you’re seeing the beginning and end of time as a concrete object, while not being strong enough to get up out of the chair you’re sitting in. The contrast of mental power + physical weakness is part of the broader metaphor across Přílišnost: you think you’re all-powerful, but on another level you are actually weak and pathetic.

I was also thinking about how to interpet Znal jsem tě. What has inspired you to write those lyrics?

This is actually a pretty sad story. I’ll be somewhat vague about the details, since it’s about a real person. A few years ago, I was on a plane, and I started talking to the guy sitting next to me. We had a great conversation for the whole flight, and after we landed, we exchanged phone numbers and planned to meet up again when we were in the same area.

Two months later, I came across a sad news article, and then saw a photo in the article and realized with horror that the news story was about this guy from the plane. The article said that this guy had been hit by a stray bullet in a freak accident. He had survived, but suffered severe brain damage and would never be the same as he was before the accident. It was so surreal seeing the news, and comments online reacting to the news, when it was about someone I had just met, and was excited to begin a friendship with. As I followed his recovery online over the next year and read about his progress, I knew that he’d likely never again be able to have the type of thoughtful, intellectual conversation that I had had with him on the day I met him. The way our lives crossed in this brief way that turned tragic so fast was uniquely painful.

It took me a long time to realize that on the album cover, we can actually see an upside-down skull, creating an all-encompassing swirl with its beams. It almost seems the skull is simultaneously a coffin. What are we looking at there altogether, conceptually?

The concept for the album cover is a vision I had had for the past few years that is related to the themes of Přílišnost: a skull suspended upside down drips an abstract substance that spreads out along 3D space. All Kostnatění albums to date are ultimately about the feeling of “there’s too much going on inside my head”, and so the visual of something being ejected from the skull that is larger than the skull itself is very fitting.

Last year, you started playing live with a full band. Are you aiming for Europe in the near future?

We would love to play Europe, especially Czechia, and are very determined to make it happen. As I’ve learned more about playing live, I’ve realized we’ll likely need to clear several hurdles as a band (namely playing in different contexts within the US) before an opportunity to play abroad presents itself. But, those hurdles are actively being worked on now - suffice to say we will be venturing outside of our state of Minnesota soon.

Thank you for making time for this interview. We will be looking forward to further news regarding the project.

Thank you for taking the time to interview me! In many ways the band is more active than it’s ever been, and there are many updates that we’re looking forward to sharing in 2026.