Datum vydání: 1. srpen 2025
Label: Transgressive Records
Žánr: folk, psychedelic rock, noise rock

Na The New Eves jsem narazil náhodou loni, na menším festiválku v Bruselu. Útulnej sklep, příjemně plno, pódium uprostřed, na pódiu čtyři Evy v bílejch hábitech, který jak kdyby vypadly z natáčení Midsommar.

Na malým pódiu je plno, tlačí se tam spousta nástrojů – krom obligátních bicích a kytar třeba kontrabas, housle nebo zobcová flétna. Evy si to s sebou všechno přivezly vlakem, to musela bejt cesta. Z popisku v programu se dozvídám pouze, že se bude hrát folk-rock, což nebudí velký očekávání. Spíš se jen rychle přesvědčit, že nepřicházím o nic zásadního, a mazat na pivo.

Pak spustí kontrabas, hutnej zvuk, chytlavá linka, která pěkně houpe a vtahuje dovnitř. Přidávaj se bicí, údernej rytmus, kterej poctivě tepe a žene basu dopředu. Kytara začíná nesměle, takovej nenápadnej podmaz, kterej postupně roste ve slušnou hlukovou stěnu. Housle sekundujou kytaře a obohacujuou tlak o trochu toho psychedelickýho vrzaní.

S přibývajícím časem začínaj v prasklinách kytarovejch stěn štrykovat tajemný melodie. Melodie ale obstarávaj hlavně hlasy, Evy zpívaj všechny čtyři, jeden hlas lepší než druhej. Zpěvy jsou všudypřítomý a divoce se míchaj, pěkný sborový nápěvy střídá lítá divoženka, křehký zaříkávání zažene holka prozpěvující si uprostřed rozkvetlý louky.

Stojím přikovanej k zemi, tohle jsem fakt nečekal. Jeden z těch vzácnejch koncertů, do kterýho jdeš s nulovým očekáváním a odcházíš úplně převálcovanej. Tajemství vesniček uprostřed divoký přírody jsou tu podáváný surově, živelně, bez zbytečnejch sentimentáních příkras. Vzpomeneš si na údolí uprostřed švédskýho venkova, kde se pojídá lidský maso pod vlivem psychotropních látek. Nebo na krásnou přírodu ostrova u skotskýho pobřeží, kde se ve slaměnejch panácích upalujou lidi zaživa. Jak kdyby se Swans dali dohromady s Bikini Kill a nahráli soundtrack k The Wickerman.

A jak se Evám povedlo převést živou energii na jejich první plnohodnotnou desku? Povedlo, ale ne úplně na sto procent. The Rise of the New Eve je výborná fošna, za kterou by většina začínajících kapel prodala duši. Ale trošku mě zklamal zvuk, kterej by potřeboval být o něco masivnější, aby se dostavil ten správnej pocit odstřelením jinam. Třeba kytara je oproti živýmu vystoupení krotká, a prostě by měla nakládat víc. Ale co není, může být, přísliby do budoucna jsou velký.