Datum vydání: 25. duben 2025
Label: Sepulchral Voice Records
Žánr: thrash metal, death metal

Koncem dubna vyšlo nové album Sijjin, a protože i starší desku Sumerian Promises jsem tu opatrně staromilcům a zejména milovníkům mistra Azagthotha doporučoval, podívejme se společně na jeho nástupce. Helljjin Combat zabrušuje do ještě hlubší prehistorie metalu než předchůdce, je to tvrdé a rychlé album plné riffů a sól a navazuje v první řadě na ((hodně) staré) Slayer, Possessed a Megadeth.

Album bylo nahráno živě a docela bych si troufl říct, že zachovalo určitou chemii mezi muzikanty. Zvuk alba je jeho největší devizou, protože nejen že se poslouchá krásně, ale celá produkce odpovídá zahledění do minulosti, není zbytečně natlačená, ale přitom je hezky sytá. Řekl bych, že Sijjin se podařil dokonalý kompromis mezi analogově působícím retro zvukem a sytou hutnou moderní kvalitou. Místy zvuk evokuje staré nahrávky Sepultury, ale třeba bicí jdou nádherně slyšet jednotlivě, basa vystupuje do popředí v patřičných momentech, dokonce i průběžně skladbami proplouvá a melodicky je na poměry thrash metalu bezprecedentně v popředí. Celkově prostě zvuk desky musím jen a jen chválit.*

Pochvalně musím kvitovat „blackovej rep“® Malte Gerickeho, kterému jsem za posledních pár let systematického poslouchání Necros Christos a starších Sijjin opravdu přišel na chuť. Některé refrény a melodizované říkačky (Fear Not the Tormentor) je těžké vyhnat z hlavy.

I když skladatelsky není deska nijak průlomová – riff střídá riff a pak samozřejmě přichází sólo, a tak pořád dokola, bez nějakých velkých gradací – deska se poslouchá jedním slovem skvěle. V tomhle ohledu mi připomněla loňské Adorior. Taky žádná hudební revoluce, ale počet přehrání také už atakuje dvacítku.

Pomalejší skladby (Horrific Distortions, The Southern Temple) vyniknou oproti klasickým thrashovým řežbám a tak alespoň naznačují nějakou dramaturgii. Sijjin si ale na Helljjin Combat s nějakou hudební teorií nebo koncepčním pojetím hlavu nelámou – sypou jeden riff za druhým, Gericke v rozhovoru popisuje, že když tuhle riffařinu zbytku kapely přinesl, nebyl si jistý přijetím – přece jen, Sumerian Promises byla prvořadě deathmetalová deska s atmosférou. Spoluhráči ale na příklon k techničtějšímu pojetí starého thrash metalu kývli.

A byť jsem očekával od desky něco jiného a neuvítal žánrovou změnu s velkou radostí, skvělý zvuk desky mě přinutil držet pozornost nejen těch skoro padesát minut, které přináší, ale také opakovaně se k ní celý měsíc vracet. Nelze tedy než doporučit.

_____

*Poznámka pod čarou: dokonce snad i kopákový guru Adolf by s nazvučením Helljjin Combat mohl být ((+-)!) spokojen. Z gramofonu leze bicí palba výborné kvality a při celkovém hodnocení to nemálo cením. Bojím se ale, že nahrávka je tak regresivní, že mezi stovkami otočení Wormed se těžko najde poslechové okno. (Respekt a pozdravy! Taky jsem Wormed natočil už přes 75 poslechů!)