Datum vydání: 14. srpen 2026
Label: Transcending Obscurity Records
Žánr: death metal, death doom
Délka: 36:11

Před třemi lety jsem psal recenzi na překvapivě svěží (sic!) hnilobný death-doom metal Abyssal Rift, ve kterém si dali dostaveníčko David Mahony (bicí) a Matt Auxier (ostatní nástroje a vokál). Tehdy jim z toho na desce Extirpation Dirge vyšel velmi dobře znějící a nadprůměrně originální materiál, který mě některými postupy vyloženě nadchnul.

Po třech letech jsou z Hlubin propasti vyvrženy Pozůstatky velkého popela a my se podíváme, jak na povedenou prvotinu navazuje. Sestava se obměnila a Matta Auxiera tentokrát doprovází na bicí Brandon Smith (dříve v death/thrashových Suppresive Fire) a Mike Sliclen na basu.

Hned první momenty desky nastolují povedený riff a zdá se, že je všechno v pořádku a všechno při starém. První skladba jede v zajetých kolejích old school death metalu s velmi dobrou technikou a naprosto čitelným zvukem. Druhá se naopak hlásí k nahnilému doom metalu á la Innumerable Forms, opět v techničtějším provedení.

Střídání těchto dvou poloh je pro Abyssal Rift charakteristické a provází celou desku. Umí zasypat i pořádně podřadit. Ne všechny nápady však působí stejně přesvědčivě a některé přechody či atmosférické odbočky mohou vyznít poněkud samoúčelně. Struktury skladeb nejsou úplně triviální a pár poslechů trvá se na novinku napojit, aby bylo možné náležitě vychutnat její nuance.

Na debutu jsem měl rád nečekané a neoposlouchané postupy, kdy se deathová a doomová poloha neočekávaně protínaly a překrývaly. Na novince mi připadá, že jsou oddělenější, jakoby si Abyssal Rift u každé skladby přesněji vymezovali, jaký žánr má odrážet. Vlastně teprve poslední skladba Sphere of Perpetuity mě pořádně chytila a povodila. Z death metalu poslední doby asi dávám přednost Cruciamentum a Fossilization, nová deska Abyssal Rift se k poslechu ovšem též doporučuje.