Kdy: 9. květen 2026
Kde: Praha, Palác Akropolis
Pořádali: Obscure Promotion

Plinimu sotva stihlo vyjít album a už se svou kapelou vyrazil na další turné, a to rovnou evropské. Zážitek z jeho koncertů docela ovlivňovalo místo koncertu a vybraný setlist. Stejně jako minule byla ale důvodem mé účasti kapela, která Pliniho na turné doprovází – opět šlo o něco ještě více „prog“.

Když to spojím s tím, že Palác Akropolis se mi mnohokrát osvědčil pěkným zvukem, důvod nejít by byl už asi jen moje rýmička, kterou jsem překonal a holt jsem byl celou dobu trochu víc nabalený.

Každý nerd do hudební teorie a hracích technik, který nežije pod kamenem, asi bude znát YouTube kanál Adama Neelyho, kde se na tyto věci soustředí. Ani já nejsem výjimka v tom, že díky tomu vím o existenci kapely Sungazer, ve které hraje na basu. Asi v mé účasti hraje roli i samotný kult vidět někoho, koho léta sledujete, živě hrát, ale nebyl to zdaleka jediný důvod, proč stálo za to přijít.

Už dvakrát mimo tento koncert přijeli do Prahy (podruhé to byl dokonce dvoják den od sebe) a vyprodali Kampus Hybernská, ale jelikož je ten prostor fakt malý, ani jednou jsem si před vyprodáním nestihl koupit lístek. Podle bráchy byl ale klub dost hrozný, takže jsem vlastně rád, že moje premiéra mohla být v normálním prostoru, kde bylo dobře vidět.

S fajn výhledem od schodů u zvukaře jsme tu mohli pozorovat dění. Adam a Shawn (za bicími) měli i mikrofony, ale ty sloužily jen pro nějaké kecy nebo rozhýbání publika, což se jim několikrát podařilo. Hudba je to jinak samozřejmě instrumentální, jako i headliner. Nemám je ale tolik naposlouchané, protože mě takový žánr baví většinou spíš naživo.

A co je to vlastně zač? Takový moderní jazz fusion v neobvyklých taktových předznamenáních. Na ty nevšední rytmy Adam upozornil víckrát, asi to bude nějaký running gag. Jo a měli krom dvou zakládajících členů i saxofon a kytaru! Občas tam zazněl i sample, ale na rozdíl od jiných jste tu jasně poznali, co bylo hráno živě a co ne. Na poslední song dokonce všechnu elektroniku „navíc“ vypnuli, aby odehráli poctu jazzovému stylu, který je tak inspiroval.

Celkově jsou dojmy bez debat velmi pozitivní. Sledovat všechny, jak ty zvláštnosti zahrají jakoby nic, je asi to, co mě na tom nejvíc baví. Možná mě akorát mrzí, že to byl koncert více přístupný fanouškům mainstreamu a vybrali hudbu, která není to úplně největší WTF z jejich diskografie. Pokud ale prostě máte rádi matiku a profi výkon, zklamat vás to nemohlo. Jen k pultu bych vytknul to, že kytara mohla být slyšet víc.

Pod čarou mě velmi překvapilo, že když jednou publikum tleskalo do velké části songu, celou dobu se opravdu trefovalo do rytmu a neslyšel jsem krok vedle. Tady je hned poznat, jaké intošské publikum na tuhle hudbu chodí, protože zatím jsem na koncertech vždycky zažil (alespoň z části) totální brambory.

O pauze jsem se přesunul nahoru do kavárny na obří šálek čaje, který fakt potěšil a dodal sílu na druhou polovinu večera. Nato se v naší svaté trojici rozhodlo, že půjdeme na balkón, kde jsem ještě mockrát nebyl. Dalo se dostat do té úplně nejvyšší řady nejblíž stropu. Právem jsem si říkal, jak to odtamtud asi bude znít.

Plini měl s kapelou moc hezkou „dreamy“ pódiovku a světla, z prostředka řady jsem opět viděl na všechny hráče dobře. Zvuk seshora ideální nebyl – trochu moc bicích, kytara taková rozteklá a nekonkrétní – ale jelikož jsem viděl projekt už potřetí a nikomu se přesouvat nechtělo, byl jsem s tím víceméně v pohodě. Možná někdo poreferuje, jak tomu bylo dole.

Samozřejmě výkon opět fajný a sóloval nejen Plini - prostor dostali i ostatní, včetně táhlé bubenické vyhrávky u konce. Basák měl triko Car Bomb, cením. Tentokrát došlo i na Selenium Forest, což minule už vypustili. Naživo fungovaly i novinky (a že jich bylo), jinak zbylý průřez diskografií solidní a musím říct, že mě setlist bavil více než minule v Rock Café. Tam jsem sice zažil zvuk trochu čitelnější, ale jednu nevýhodu měl.

Mohlo to být mým místečkem, ale to, jak to bylo minule přepálené, se tady o chlup spravilo. Otázka je, jestli by to i tak nechtělo udělat jemnější kompromis mezí metalovými (kterých není tolik) a víc vyklidněnými skladbami. Kytary celou dobu hrozně řezaly, přitom to vůbec není nutné. Pokud nejste zrovna metalák a jdete jednou za čas na takový klidnější prog, asi vám to trochu porve uši. Venku na Brutalu se atmosféry nahrávek např. celkem dosáhnout povedlo. Pro mě to velký problém není (špunty jsou kamarád), spíš to někdy ubírá na té konkrétnosti.

Lidi každopádně vypadali spokojeně a byl jsem vlastně i já. I tady v jednom songu publikum tleskalo do hudby a tam už to podělali solidně – přece bych nechtěl dva zázraky ve stejný den. Ke konci došlo i na velice jemnou wall of death - po rozestoupení už do sebe ale lidi nenarazili. No, pokus byl, třeba to na jiných zastávkách vyšlo lépe.

Interakce kapely s publikem byla ale u obou kapel příjemná. Plini nám navíc představil koncept „mávání místo tleskání“, což zaručeně znejistí vaši oblíbenou kapelu na dalším koncertě. Takže úsměv a mávat!

Mohl bych si ještě zanadávat, že existují lidi jako týpek, který s rukou ve vzduchu točil mobilem úplně celý koncert a vůbec ho nezajímalo, že za ním stojí spousta lidí, ale na rozdíl od jiných mi výhled nekazil, takže jen řeknu, že to vidláctví k tomu holt patří.

Shrnutí: Plini potřetí v pořádku, ale příště se rád ukážu hlavně na Sungazer!