Kdy: 3. listopad 2026
Kde: Praha, Alfréd ve dvoře
Pořádali: Konektiv z. s.

Po dlouhé době zase jednou překonávám jezevectví, sociální plachost i lenost a vyrážím opatrně za kulturou. Vylákal mě zajímavý koncept série Konektiv Night, který jednorázově (respektive na několik koncertů) spojuje různorodé hudebníky ke společným živým výstupům.

Tentokrát jsou na pořadu tři dvojice Karel Nodes (hlas) & Arash Ghasemi (kytara+efekty), Vermilion (zpěv+synth+MIDI) & Junko Honda (perkuse) a Jena Jang (hlas+noise+performance) & Richard Závada (dudy, niněra, loutna, nyckelharpa). Na dramaturgii se tak dá nahlížet z různých úhlů: každou dvojici tvoří našinec vs. „cizinec“ (cizinci jsou v uvozovkách, protože jsou všichni víceméně usazeni v ČR) nebo hráč na živý nástroj vs. elektronický, anebo taky pánská dvojice, dámská dvojice a dvojice smíšená – jak je komu libo.

Devátá edice nás přivádí do prima prostoru divadla Alfréd ve dvoře. Zde jsem zatím byl jen na několika divadelních představeních čili jsem zvědav, jak se v prostoru ujme koncertní akce. Nicméně koncerty (včetně předešlých Konektiv Nights) se tu konají celkem zhusta, dá se tedy předpokládat, že si tu s hudbou poradit umějí.

Po příchodu na místo zjišťuju z vyvěšeného programu, že Arash Ghasemi vystoupí pouze se sólovým setem, což mě trochu zamrzí, protože jsem byl zvědavý, jak hlas Karla Nodese z dreampop/shoegazeových Favorite Obsession sedne ke Ghasemiho (Gnäw) kytarovému vrstvení. Navíc ještě čtvrthodinu před startem akce je nás tu deset. Stupňovitý, k sezení koncipovaný sál se ale docela rychle plní, lidi se s pohodlnými rozestupy usadí a s Ghasemiho nástupem je sál opticky docela pěkně zaplněn asi čtyřicítkou návštěvníků.

Arash Ghasemi – solo set

Hudebník se usadí ke stolku s laptopem, pedalboardem a MIDI kontrolerem a jeho zhruba půlhodinka začíná pár takty postrockového brnkání na kytaru. Konkrétní zvuk se ale brzy začne postupným procesováním rozkládat v abstraktní hmotu a Ghasemi nadále „hraje“ hlavně na pedály.

Pokud mohu soudit, nepoužívá looper, ale zdánlivé smyčky vytváří vrstvením delayů. Tím, jak mění frekvenci feedbacku, vzniká dojem rytmické linky. Proud hudby je jednolitý, nepřerušovaný. Gros tvoří postrockové plochy a jejich prolínání, ale objeví se tu i téměř dronující pasáž s výraznějším distortionem.

Set je pestrý a baví, byť je to v podstatě jen polovina objemu původně plánovaného vystoupení. Zvuk je od začátku do konce v pořádku v tišších i hlučnějších pasážích. Mlhostroj a sporé svícení atmosféru dobře dokreslují. Našinec by možná mohl namítnout, že by se tu sneslo více hlasitosti, protože když je slyšet zvuk strun „na sucho,“ je to prostě potichu. Nicméně tenhle set je z větší části vystavěný spíš na zvukomalbě než na tlaku, takže nepřeřvanost beru za pozitivum.

Vermilion & Junko Honda

Další set svedl dohromady zástupkyni mladé generace alternativní taneční scény Vermilion a perkusistku Junko Hondu, která pochází z Japonska, ale momentálně je členkou Symfonického orchestru hl. m. Prahy.

Tahle kooperace funguje naživo výborně. Živé perkuse do fragmentovaného hudebního proudu, který produkuje Vermilion, organicky zapadají. Jejich set je precizně připravený, ale přitom mu nechybí živelnost. Junko Honda hraje z not (parťačka jí občas dává rukou signály) na celkem minimalistickou, dobře nazvučenou soupravu - snare, kotel, tamburína + řada kovových misek. Každý úder i cinknutí je pěkně čistě slyšet a dodává do elektronické vrstvy zajímavou dynamiku.

Hlavní slovo v tomhle setu má ale Vermilion a její dekonstruovaná klubově taneční hudba dotvářená hodně zefektovaným zpěvem. Posluchač nemá moc šancí se nudit nebo se nechat kolébat hypnotickými sekvencemi – proud se rychle a nepředvídatelně mění od téměř popových pasáží s autotuneovou zpívánkou po docela natlakovanou rychtu se zkresleným drásavě agresivním vokálem. Hlas tady funguje víc jako další nástroj než jako sdělení.

Jednolitý proud má svoje vygradované vrcholy i oddychovější části. Dámy jsou sehrané parádně, zaznamenal jsem jen jeden mírně zpožděný nástup Hondy. Kolik společných zkoušek asi měly? I světelná show teď odpovídá žánru a dostane se nám slušné porce stroboskopů. Škoda že i tenhle setík má jen cca půlhodinku, klidně bych si přidal.

Jena Jang & Richard Závada

Třetí duo přináší opět odlišný žánr. Tady se sešli noise performerka Jena Jang (která geograficky pendluje mezi Soulem a Brnem) a hráč na celou škálu středověkých nástrojů Richard Závada, čili spojení časově i žánrově hodně vzdálených světů. I tahle dvojička sází na jednolité hudební pásmo, které ale pomyslně dělí střídání Závadových instrumentů.

Úvodní dudácká pasáž je docela efektní. Závada začíná preludiem, do kterého se postupně přidává Jang a je hezky slyšet, jak se snaží sladit svoje „noisové oscilační vlny“ se zvukovými vlnami „dudového dronu.“ V tuhle chvíli je ještě poměr 1:1, ale dál už přebírá otěže noisová složka a živé nástroje víceméně spíše zpestřují následnou produkci. A tady nastává určitý problém.

Pasáž niněrová (ideální nástroj na drony) a ještě více loutnová už zní, jako by se tu hrála dvě souběžná vystoupení, a ne jedno organické. Počítám, že tenhle set byl naplánován jako improvizační (absence not, nebo jiných signálů jako u předchozího dua), což představuje jisté úskalí, pokud se spoluhráči mezi sebou neznají moc dlouho a dobře. Nicméně tady je dění hlavně v rukách Jeny Jang, která se snaží do svého vystoupení vnášet i prvky šamansky-rituální performance.

Zvukovou/hlukovou masu vytváří svým hlasem protaženým přes kytarové pedály a vlastní „bastlené“ krabičky. V jednu chvíli obchází dokola pódium a deklamuje zkresleným hlasem, jindy roztáčí nad hlavou mikrofon se svítilnou, která je v tu chvíli jediným zdrojem světla v sálu, a předvádí jakousi obdobu žonglování s ohněm. Takže ani tenhle set není nuda. Zakončuje ho nyckelharpová pasáž, která jako by zase našla společnou řeč mezi oběma účastníky a parádně graduje do katarzního závěru.

Podtrženo sečteno byl tenhle minifestiválek fajn komorní akcí v příjemném prostředí, s žánrově pestrou a inspirativní dramaturgií. Prošli jsme se hudební krajinou od post-rocku, přes taneční klub až po hlukový rituál s historizujícím kořením. A to je na jeden večer slušný kus cesty.

Kdo by chtěl sestavu Konektiv Night Vol. IX vidět naživo, bude mít šanci ještě 4. 12. v Chomutově, 5.12. v Ústí nad Labem a 11. 12. v Hradci Králové.