Kdy: 20. říjen 2026
Kde: Praha, Klub 007
Pořádali: Obscure Promotion

Na Sedmičku zavítalo v úterý turné dvou švédských kapel Oh Hiroshima a Barrens, které obě spadají do širšího rámce post-rock scény a které dle samotných muzikantů v CZ ještě nehrály. Mě osobně zajímali hlavně prvně jmenovaní, jejichž letošní album And The Dead Tree Gives No Shelter jsem točil v přehrávači dlouhé měsíce, a když se teď naskytla příležitost dát si kapelu i naživo, neváhal jsem.

Spolu s Oh Hiroshima přijeli na pražský Strahov ještě jejich kámoši Barrens, kteří se na podium postavili jako první a rozjeli sice čistě instrumentální, ale zato překvapivě energickou, zvukově i hudebně šťavnatou jízdu, jež bavila po celou přidělenou třičtvrtěhodinku.

Říznému projevu dominovaly syté, plné kytary a hodně výrazná byla i basa. Sound byl ještě přikrmován různými zvuky ze dvou synťáků, které obsluhovali kytaristé, když zrovna nehráli na svůj nástroj. Bubeník se také neflákal a kapelu nemilosrdně tlačil. Celé to znělo příjemně živelně a bylo vidět, že nejen já, ale všichni v publiku mají z kapely radost.

Ve zvuku, jež byl na post-rock kapelu nečekaně hutný a nahlas, bylo hodně basových tónů, které však působily krásně měkce a na poslech příjemně. Některé pasáže byly tvrdé, post-metalové, některé post-rockově hravé, někdy možná až trochu space rock.

Kapela sice ve finále nepřesáhla klasický post-rock/metal rámec a nehrála nic dříve neslyšeného, každopádně zněla výborně. Vyšlo to o mnoho lépe než z desek, které mimochodem také nejsou špatné.

Hlavní kapela Oh Hiroshima, na kterou jsem se těšil především, bohužel tak dobře nedopadla. Namlsán předkapelou jsem čekal velké věci, bohužel nestaly se ani ty základní. Jednak mi nevoněl nevyvážený zvuk, kdy tiché a tenké nekonkrétní kytary skrze bicí a basu moc nelezly ven, a naopak basa trčela nepříjemně nahlas, což v malém doupěti s nízkým stropem způsobovalo nepříjemný hučák.

To by se celé ale pořád dalo vydržet. Vydržet se ovšem nedal nejistý, místy lehce falešný zpěv. Jako šel jsem tomu celému hodně naproti, zkoušel měnit místa v klubu (nejlépe to znělo asi na záchodě), abych zhruba po tři čtvrtě hodině kapituloval.

Zde musím ovšem podotknout, že koncert nezvučil stálý sedmičkovský zvukař Kuře, který by toto dozajista nedopustil. Ten by se šel jako vždy několikrát dopředu přesvědčit, jak to tam hraje, což jeho náhrada za mixpultem neudělala.

V momentech, kdy kapela přitvrdila, tak se to ještě celkem dalo, bohužel hudba Oh Hiroshima je spíš měkčího rázu, místy až shoegaze/indie rock a v tomto módu to byla prostě slabota, a to nejen v porovnání s Barrens, ale i ve srovnání se stylově spřízněnými kapelami, které hrály minulý pátek na Post-Rock Festu v Subzero. No nic, není každý den posvícení. Po čtyřech povedených akcích za poslední týden vyšla pátá napůl, což je nakonec pořád ještě dobré skóre.