Kdy: 3. kveten 2026
Kde: Praha, Roxy
Pořádali: Obscure Promotion
Fotky: galerie Jirky Platzera

Karnivool u nás hráli dostikrát, naposledy loni na Brutalu. Ačkoli s novou deskou otáleli, fanoušci jim zůstali věrní. A vzhledem ke chvalozpěvům, které znějí na adresu In Verses z úst posluchačů i per kritiků, je Roxy vyprodané. I přestože je neděle večer a venku je z ničeho nic léto.

Což bohužel znamená, že plocha v Roxy se po jednom předraženém ginu s tonikem mění v sauničku s nedostatkem kyslíku. Stát v Roxy vzadu vedle baru člověka obere asi o 80 % zvuku. Točenej Staráč je fuj, trojka Stelly skoro za kilo, triko taky něco stálo… ale co, aspoň nebude co potit.

Večer otevírají kanadští progresivní instrumentalisté INTERVALS, kteří se do Prahy vracejí často a rádi. Na podzim hráli v Bike_Jesus, takže Roxy aspoň pro ně musí být z pohledu kapacity příjemná změna. Fanoušky u nás soudě dle odezvy mají, už na ně je plno.

Jsou jednou z kapel, která to sice zkoušela s vokálem, ale v současnosti potvrzuje, že k tomu, aby hudba měla obsah a uměla promluvit k posluchači, není třeba ani vokál ani text. A jako správní Kanaďané chtějí, aby se lidé v dnešním na hlavu postaveném světě cítili dobře, takže jejich technicky vypracovaná hudba přináší hlavně radost. Není to úplně happy-go-lucky hopsačka ve stylu Arch Echo, navodí spíš lehký úsměv a pohodu ve stylu starší Polyphia nebo třeba domácích Diversity (nová muzika gdě?).

Muzikanti v publiku si samozřejmě užívají nejen kytarovou ekvilibristiku, muzikanti na podiu ji předvádějí se širokým úsměvem a očividnou radostí, a rozhodně to není žádné bezduché pidlikání. Hraje se především z poslední desky Memory Palace, ale odskočíme si i do roku 2017 a do úplných počátků kapely v roce 2012.  

Playlist: Neurogenesis, Nootropic, galaxy brain, Leave No Stone, Mata Hari, Epiphany, mnemonic, chronophobia

Na KARNIVOOL čekáme trochu déle, což v přeplněné sauně není zrovna nejpříjemnější, ale Australani opět potvrzují, že v jejich případě se čekání prostě vyplatí. Pokud Intervals navodili pohodu, Karnivool přinášejí celou paletu emocí.

Dobrej otvírák je dobrej otvírák, takže se začíná s Ghost. Zvukař chvíli hledá vokál, což se stane během večera ještě několikrát především v těch instrumentálně nejhutnějších pasážích. Jinak mix pro moje nevytříbené uši funguje obstojně, ačkoli lepší by to být asi mohlo. Při čtvrté Goliath slyším/cítím kytary pěkně až za krkem, což příjemně evokuje pohlcující efekt nové desky. A protože vidím na všechny členy kapely, aniž bych musela stát na špičkách, nehodlám se hnout ani o píď.

Karnivool jsou na progresivní kapelu s převážně depresivní tématikou totiž na pódiu příjemně živí. Samozřejmě se nekoná žádné rock’n’rollové pobíhání a juchání, ale hlavně na kytaristu Marka Hoskinga, který hudbu prožívá od výrazu v obličeji až po paty a zpívá si text i ve chvíli, kdy zrovna nezastává druhý až třetí hlas, je radost pohledět. Pohyb Iana Kennyho připomíná spíš medvěda, který se omylem zatoulal na rave, ale na charismatu mu to nijak neubírá a tahle hudba žádného velkého frontmana stejně nepotřebuje. Karnivool posílají do publika velké dávky energie a publikum jim ji vrací. Často odsuzované roztleskávání publika netřeba, to přichází samo.

Set mají Australani poskládaný chytře. In Verses prokládají songy ze Soud Awake, dojde i na Assymetry. V polovině setu mi sklady trochu splývají, ale je to jen chvilková záležitost. Největší trumfy si pánové nechávají na konec hlavního setu, kdy do nás natlačí relativně přímočaré a energické kousky z Themata a nastaví level na závěrečnou New Day. Tu kdyby Kenny nechtěl zpívat vůbec, nemusí. Sál sborově zpívá od prvního slova do posledního. A to jsem si myslela, že jsem magor, když znám osmiminutovej song nazpaměť.

Přídavek tvoří dvě „balady“ z In Verses, které zajišťují, že člověk z koncertu odejde s tím, že jen neposlouchal, ale že něco prožil. Opal funguje i naživo, stejně jako závěrečná Salva… husina, slzy v očích. Do toho bolavý nohy, dehydratace a nedostatek kyslíku, dobře odměřená hodinka a půl. Kapela dostává od někoho v publiku skicu a je čas jít domů.

Karnivool nezklamali. Živě předvedli to, čím jsou mezi progresivními kapelami relativně výjimeční. Na bázi ne zrovna jednoduchých skladeb umějí i v sálu vystavět silnou atmosféru a dát publiku příležitost si pořádně prožít širokou škálu emocí. Jen příště prosím někam jinam než do Roxy.

Playlist: Ghost, Simple Boy, Aozora, Goliath, Drone, We Are, Deadman, All It Takes, Animation, Themata, Roquefort, New Day
přídavek: Opal, Salva