Kdy: čtvrtek 12. března 2026
Kde: Praha, Modrá Vopice
Pořádali: Obscure Promotion

Ve čtvrtek 12. března do Prahy dorazila anglická instrumentální kapela Five The Hierophant. Jednalo se vlastně o její třetí koncert v ČR za relativně krátkou dobu. Po prvním klubovém vystoupení, kde předskakovali Wyatt E. a loňském Brutal Assaultu k nám však poprvé přijeli jako headliner.

Ve stejný den se v Praze konalo i pár konkurenčních akcí, např. vyprodaní GY!BE, proto jsem nějak velkou účast nečekal. Ve výsledku mě ale hned při příchodu do Modré Vopice pozitivně překvapilo, že zde nebylo úplně prázdno a na koncert FTH dorazilo určitě více fanoušků než posledně.

Krátce po osmé hodině už hráli pražští NUUMMITE. Tato předskakující trojice se rovněž věnuje instrumentálnímu metalu. Základ zde tvoří především black metal, ale také post a progové prvky. Někdo by mohl použít pojem blackgaze, ale od jeho čisté podoby mají podle mě Nuummite furt celkem daleko.

V jejich hudbě se sice najde i pár klidnějších pasáží, ale rozhodně to není žádný post-rockový slaďák. Nuummite si naopak celou dobu drží drive a nebojí se sypaček. Jsou tedy určitě rychlejší než hlavní kapela večera. Místo houpání hrají spíše sekané riffy, tremola a svižná sóla.

Plusem budiž, že borci rozhodně umí hrát, jsou dobře sehraní, v tomhle ohledu vše ok. Nejvíce pozornosti na sebe strhává především lead kytara, ale i u basy jde poznat, že hraje místy dost výrazné linky. Jejich bubeník je spíše rytmický, než že by více vyčníval, což ale neberu jako mínus. Celkem vhodně zvolený support.

Nástup zahraniční čtveřice ještě před prvními tóny značil silný odér kadidla. FIVE THE HIEROPHANT to s vonnými tyčinkami a obsahem v doutnající misce na velikost klubu typu Modrá Vopice celkem přepískli. Vyvonění jsme tedy z koncertu odcházeli poměrně dost. Naštěstí ale mohu říct, že nás odměnili i dobrým hudebním výkonem.

Osobně jsem se zúčastnil už obou jejich dřívějších výše zmíněných koncertů, kde se mi kapela rovněž líbila. Možná jsem měl kvůli kratším hracím časům pocit, že bych si rád z jejich setů odnesl i něco více, ale kouzlo svých nahrávek se jim podařilo úspěšně prezentovat i naživo, což potvrdili i tentokrát.

Stejně jako v minulosti, i tentokrát začali skladbou Fire from Frozen Cloud z jejich vydařené druhé řadovky Through Aureate Void, kterou se kapele podařilo minimálně mě silně zaujmout. Proto jsem rád, že na ni naživo nezapomínají. Stejně tak došlo i na song z jejich debutu Over Phlegethon, který působil z celého koncertu asi nejmetalověji. Zbytek času patřil materiálu z jejich dva roky staré desky Apeiron.

Výhodou budiž, že bez ohledu na to, zda se jednalo o starší či novější song, díky jejich podobnému vyznění fungoval celý set uceleně a vyrovnaně kvalitně. Naživo tedy Five the Hierophant působí trochu více jako party kapela než jako hudba k rozjímání. Svou roli na tom má jak zvuk, tak i poměrně vtipně tancující saxofonista. Neznamená to však, že by s vámi jejich koncertní podoba nezacloumala.

Základem úspěchu jsou dobře houpavé riffy doplněné kvílícím saxofonem, které při správném setupu dovedou působit až hypnoticky, a to i bez přehnaně psychedelických prvků. Např. v tiskovce zmíněný black metal v hudbě FTH vůbec neslyším, byť vzhledem k tomu, že na gig došel i jedinec s corpse paintem, asi měl tento promo-tah svůj smysl. Mnohem více vnímám kapelu jako post-metal stojící na doomové kytaře, kterou obohacuje až darkjazzová saxofonová magie.

Během koncertu došlo i na různé zpestřující prvky jako cinkání do zvonečků postavených v přední části pódia. To sice bylo často přehlušeno podstatně hlasitějšími činely bubeníka, což by mohlo být vyřešeno pohotovějším zvukařem. Ale vzhledem k tomu, jak náhodně na ně saxofonista hrál, stejně se jednalo spíše o vizuálně zajímavý než pro hudbu důležitý prvek.

Jinak byl ale koncert nazvučený poměrně dobře i hutně. Jisté mouchy to mělo, např. samply, které byly výrazně hlasitější než zbytek kapely. Osobně bych ocenil i více kytary a méně basy, možná i méně ostrosti, aby více než metal vynikla specifická atmosféra hudby, ale to už je o hodně subjektivních preferencích. Důležité je, že vše podstatné šlo slyšet dobře a díky dostatečné hlasitosti koncert i dobře tlačil.

A vzhledem k tomu, že si dav vytleskal i přídavek, který kapela začala hrát 15 minut před plánovaným koncem (původní závěr setu byl tedy tak trochu na oko), konečně se čeští fanoušci Five the Hierophant dočkali téměř hodinového vystoupení. A byť si stále říkám, že bych od jejich živáku rád dostal ještě o něco silnější zážitek než při domácím poslechu, ve výsledku se určitě jednalo o nejhodnotnější z jejich dosavadních českých koncertů, ze kterého návštěvníci určitě odcházeli spoko.