Kdy: 11. listopad 2026
Kde: Irsko, Dublin,
Whelan’s
Pracovní cesty mě
zavály do Dublinu zrovna v době, kdy se konal i tento výplach mozku a tak
jsem si řekl, že si nechat sešrotovat palici nezní jako špatný nápad. Vskutku
nebyl. Nejdřív se ale pověnuju ostrovní koncertní kultuře, všude možně napsáno
doors od 18.
Nečekal jsem, že Morrison
vstane z mrtvejch a bude od šesti hrát Riders On The Storm, ale i tak jsem byl
nemile překvapen, když jsem krátce po sedmé přišel ke klubu a tam bylo zavřeno
a ještě se do půl osmé stálo venku ve frontě. Tedy informace o koncertě na
internetech nic moc. To, že předkapela hrála od osmi, ale platilo, a dál už se
to obešlo bez komplikací. (Teda kromě drahýho piva, ale to platí pro Irsko
obecně, vzlyk.)
Takže nástup
divokejch Skotů Frontierer začal
breakbeatem ve stylu Venetian
Snares a šílenou světelnou show, což se ukázalo jako pravdivá předzvěst
věcí příštích. Během 40 minut zahráli
průřez tvorbou, ale nejvíc hráli z alba Orange
Mathematics, samozřejmě taky zazněly věci z
měsíc novýho alba Ultraviolet Parasite.
Poslouchal jsem od nich
něco před koncertem a musím říct, že naživo to bylo ještě lepší než z desky.
Stylem bych je přirovnal ke starým TDEP,
akorát víc metal. Hodně mě bavilo nasazení kapely, zpěvák dvakrát vyrazil do
kotle, kytarista pořád hypoval circle pit, druhej dal crowd surfing za
neustálého hraní.
Pokud si dobře
vybavuju, tak se nekonaly žádný proslovy, ale sypali to do nás od začátku do konce
na plnej plyn, když nehráli, ladili a k tomu pořád dunělo to rozlámaný
techno. Tempo fakt vražedný a to mě bavilo, v čemž jsem podle reakcí publika
nebyl sám. Sál je menších rozměrů, ale kam jsem kouknul, tam panovala skvělá
nálada. Toť teda první představení večera.
Pak přišli Car
Bomb. Takticky jsem se přesunul do prvního patra na mini-ochoz, abych
jako velký fanoušek bubenického řemesla viděl tzv. do kuchyně. A tady musím
říct, že od prvního songu jsem fakt čuměl, totálně rozlámaná a nepředvídatelná
muzika, ale kapela naprosto precizně a s nadhledem sehraná,
to byla opravdu radost sledovat.
Několikrát jsem si říkal, co jim asi zní do těch in-earů, obzvlášť u bubeníka
bych si to chtěl poslechnout.
Hrálo se hlavně z Mety
a wwww, a jelikož
to nemám tolik najetý, tak jsem se snažil hudbu navnímat, a k mému překvapení i
přes chaotický dojem si užít muziku bez znalosti nazpaměť i občas šlo. Párkrát jsem
se přistihl při naprostém nadšení z muziky, které se projevovalo různými
výkřiky a vlastně mě i donutilo k tomu sejít z balkonu mezi pařící lid a tam se
zařadit do moshujícího organismu pod pódiem.
Ke konci zpěvák
oznámil cover Kid Rocka, což byl nějakej redneck vtip, kterej se mi trochu
ztratil v překladu, ale žádnej country rock se nekonal, pořád se jelo v lámání
tektonických desek.
Celkově bych večer
shrnul jako parádní dávku chaosu a hudebního násilí, není potřeba rozebírat
hráčskou preciznost, bez které to na této úrovni prostě nelze dělat. Perfektní
vyčištění myšlenek a dokonalý relax přesně tak, jak to chceme a máme rádi,
výborně zvolené setlisty a fajn komorní klub.
Vložit komentář