CAR BOMB, FRONTIERER

report mathcore

Parádní dávka chaosu a hudebního násilí s hráčskou precizností.

Kdy: 11. listopad 2026
Kde: 
Irsko, Dublin, Whelan’s

Pracovní cesty mě zavály do Dublinu zrovna v době, kdy se konal i tento výplach mozku a tak jsem si řekl, že si nechat sešrotovat palici nezní jako špatný nápad. Vskutku nebyl. Nejdřív se ale pověnuju ostrovní koncertní kultuře, všude možně napsáno doors od 18.

Nečekal jsem, že Morrison vstane z mrtvejch a bude od šesti hrát Riders On The Storm, ale i tak jsem byl nemile překvapen, když jsem krátce po sedmé přišel ke klubu a tam bylo zavřeno a ještě se do půl osmé stálo venku ve frontě. Tedy informace o koncertě na internetech nic moc. To, že předkapela hrála od osmi, ale platilo, a dál už se to obešlo bez komplikací. (Teda kromě drahýho piva, ale to platí pro Irsko obecně, vzlyk.)

Takže nástup divokejch Skotů Frontierer začal breakbeatem ve stylu Venetian Snares a šílenou světelnou show, což se ukázalo jako pravdivá předzvěst věcí příštích. Během 40 minut zahráli průřez tvorbou, ale nejvíc hráli z alba Orange Mathematics, samozřejmě taky zazněly věci z měsíc novýho alba Ultraviolet Parasite.

Poslouchal jsem od nich něco před koncertem a musím říct, že naživo to bylo ještě lepší než z desky. Stylem bych je přirovnal ke starým TDEP, akorát víc metal. Hodně mě bavilo nasazení kapely, zpěvák dvakrát vyrazil do kotle, kytarista pořád hypoval circle pit, druhej dal crowd surfing za neustálého hraní.

Pokud si dobře vybavuju, tak se nekonaly žádný proslovy, ale sypali to do nás od začátku do konce na plnej plyn, když nehráli, ladili a k tomu pořád dunělo to rozlámaný techno. Tempo fakt vražedný a to mě bavilo, v čemž jsem podle reakcí publika nebyl sám. Sál je menších rozměrů, ale kam jsem kouknul, tam panovala skvělá nálada. Toť teda první představení večera.

Pak přišli Car Bomb. Takticky jsem se přesunul do prvního patra na mini-ochoz, abych jako velký fanoušek bubenického řemesla viděl tzv. do kuchyně. A tady musím říct, že od prvního songu jsem fakt čuměl, totálně rozlámaná a nepředvídatelná muzika, ale kapela naprosto precizně a s nadhledem sehraná, to byla opravdu radost sledovat. Několikrát jsem si říkal, co jim asi zní do těch in-earů, obzvlášť u bubeníka bych si to chtěl poslechnout.

Hrálo se hlavně z Mety a wwww, a jelikož to nemám tolik najetý, tak jsem se snažil hudbu navnímat, a k mému překvapení i přes chaotický dojem si užít muziku bez znalosti nazpaměť i občas šlo. Párkrát jsem se přistihl při naprostém nadšení z muziky, které se projevovalo různými výkřiky a vlastně mě i donutilo k tomu sejít z balkonu mezi pařící lid a tam se zařadit do moshujícího organismu pod pódiem.

Ke konci zpěvák oznámil cover Kid Rocka, což byl nějakej redneck vtip, kterej se mi trochu ztratil v překladu, ale žádnej country rock se nekonal, pořád se jelo v lámání tektonických desek.

Celkově bych večer shrnul jako parádní dávku chaosu a hudebního násilí, není potřeba rozebírat hráčskou preciznost, bez které to na této úrovni prostě nelze dělat. Perfektní vyčištění myšlenek a dokonalý relax přesně tak, jak to chceme a máme rádi, výborně zvolené setlisty a fajn komorní klub.

Vložit komentář

Zkus tohle