Kdy: úterý 14. října 2025
Kde: Praha, Futurum

V úterý 14. října dorazily do pražského Futura dvě blackmetalové kapely, jejichž jména jsou fanoušky v posledních letech skloňována čím dál častěji. Řeč je hlavně o Akhlys, kteří se do Prahy vrátili po dvou letech. Potěšila ovšem také účast Fides Inversa, kteří se v úterý k probíhajícímu tour Američanů připojili a Prahu navštívili poprvé.

Tato původně italská, dnes již hodně mezinárodní kapela, večer uvedla v poměrně velkém stylu. Na rozdíl od mnoha předskokanů, kteří si před headlinerem střihnou půlhodinu nebo čtyřicet minut, odehráli Fides Inversa opravdu plnohodnotný koncert. Vzhledem k tomu, že jejich set trval bez pár minut téměř celou hodinu, těžko o nich hovořit jako o pouhém supportu. Fanoušci, kteří přišli na koncert hlavně kvůli nim, museli být spokojeni, což myslím platí i o jejich hudebním výkonu.

Já tentokrát viděl Fides Inversa podruhé a už docela věděl, co od kapely čekat. Být to ale mé první setkání, pravděpodobně jsem z kapely nadšený jako před pár lety na Celebrare Noctem. Vzhledem k tomu, že zde pozici frontmana již pět let zastává Wraath, je téměř nemožné ubránit se aspoň částečnému srovnávání FI s Darvazou. Napsal jsem to už v minulosti a musím i tentokrát. Fides Inversa zkrátka představují protipól Darvazy, byť obě kapely pracují s téměř totožnými prostředky.

Tam, kde je Darvaza hymnická až pompézní, Fides Inversa primárně sypou a zvlášť naživo jsou větší diktát. Bjørn zde primárně řve a má minimum času na nějaké teatrální šaškárny. A ve chvílích, kdy jeho druhá kapela zpomaluje, FI naopak přitvrzují. Intenzitě koncertu koneckonců kromě původního kytaristy hodně pomáhá angažmá hned dvou členů Vortex of End a Nathase z Ritual Death či Funeral Harvest. Jejich koncertní nasazení je velmi dobře známé i u jejich domácích kapel a ve Fides Inversa tomu není naopak.

Řev, sypačky, hoblování kytar. Tady asi musí být každý fanoušek žánru spokojen. K tomu nějaké ty svíčky, painty, krev. Kouká se na ně hezky, poslouchají se ještě líp. A to zvlášť v momentech, kdy hráli Transcendental Lawlessness se super pasáží "I reject pain!" Možná z jejich koncertu neodcházíte s pocitem, že se jednalo o něco extra výjimečného, ale zároveň mu těžko cokoliv vyčítat. Jo, tady docela chápete, proč borci zcoverovali Eden Belovv od kvltovních Katharsis.

Po krátké pauze, během které celý klub provoněla silná vůně kadidla, se na pódiu objevily totemy se zvířecími lebkami, které vystřídaly dřívější svícny a na obrazovce za zády kapely se rozzářila projekce. Tohle je u Akhlys novinkou. V úterý jsem je viděl vlastně už počtvrté, byť paradoxně poprvé v Praze, a oproti dřívějším koncertům, které odehráli pouze se svými maskami, na celkovém vizuálu docela zapracovali.

Je ovšem otázkou, jestli kombinace masek, lebek, dýmu kadidla a ještě projekce, není už přeplácaná. Navíc si nemůžu pomoct, ale byť se v samotné černobílé projekci občas objevilo pár zajímavých motivů, celkově mi přišla zbytečná. Hodně divoká, místy dost abstraktní a hlavně náhodná. Méně je holt někdy více, což však nemění nic na tom, že Akhlys odehráli hodně dobrý gig.

Zrovna v jejich případě o kvalitě koncertu ne vždy rozhoduje pouze samotná kapela, ale mnohdy celkový dojem ovlivňuje zvuk. To samozřejmě platí i obecně, ale zrovna u Akhlys hodně záleží, zda více vynikne jejich metalová nebo ambientní tvář. V minulosti jsem zažil už obojí a mohu říct, že se jednalo o opravdu hodně odlišné koncerty. Ve Futuru se Xavierovi, který celý večer zvučil, podařilo tyhle dva světy celkem dobře spojit. Na jednu stranu to byl hodně metal a náklep, byť ne tupý a bezduchý, a ani atmosféra rozhodně nebyla úplně pohřbena.

Zásadním plusem budiž dobře čitelné kytary, kterým šlo od prvních songů rozumět, jak si spolu hezky povídají. Ty zde asi fungovaly nejlépe ze všech koncertů Američanů, na kterých jsem doposud byl. Pozitivem byly také docela ostré, avšak nepřepálené bicí. Za sebe dávám určitě plus za to, že to zvukař nepřepálil s triggery na kopácích, které mě v minulosti už vícekrát hodně rušily. Vokál byl spíše utopenější než dominantní. Stále slyšitelný, ale i vzhledem k echu spíše zastřený, což celkové atmosféře taky prospělo.

Živý a organičtější zvuk rozhodně pomohl i novým skladbám. O loňské desce House of the Black Geminus se mnoho lidí, a to i v naší redakci, vyjadřuje celkem negativně a označují ji po přelomovém Melinoë za zklamání. Osobně tento názor úplně nesdílím, ale především naživo Akhlys potvrdili, že i nový materiál má sílu. Ve Futuru mě vlastně rok staré skladby a songy ze staršího alba The Dreaming I bavily ještě více než třeba Ephialtes, který mám jinak z domácího poslechu naopak raději.

S přibývajícím časem navíc koncert postupně nabíral na intenzitě a gradoval po všech stránkách. Nakládala jak samotná hudba, ale i z počátku spíše tišší hlasitost časem vyrostla. Jedovatost Alcamethova vokálu byla tedy hned výraznější. Nejlépe ale fungovaly hypnotické kytarové vyhrávky a veškeré včelíny, které dobře zamotávaly mysl. Ve výsledku se tedy jednalo o super koncert, který u mě určitě překonal rozporuplný set na Brutal Assaultu, ale i Beyond the Gates v Bergenu. Celebrare Noctem s nejsilnější atmosférou na mém soukromém žebříčku stále drží prvenství, ale to je dost možná i tím, že se jednalo o mé první živé setkání s kapelou, které mnohdy bývá nejpamátnější.