Od raných 90. e na scéně vyjevilo nespočet kapel, které usilují o zhudebnění řádků H.P. Lovecrafta, o převedení plíživého chaosu do sonických vln. Některé z těles se snaží zachovat vypravěčskou formu, kterou doplní o padnoucí instrumentaci. Jiné zkoušejí jít po atmosféře: zejména pomocí kakofonie a disonance se snaží replikovat gró, které se skrývá za texty samotného autora. První přístup lze vycítit ze skladeb Nile, Morbid Angel nebo Septicflesh. Druhý je patrný z desek Great Old Ones, Catacombs či ze zeuhlové obskurnosti Shub-Niggurath.

Další kapely jdou dále, po esenci – k samotnému jádru, kde se smývají odstíny chapadel a myslí nepolapitelné hrany neeuklidovské architektury. Hudba tak na první poslech nemusí působit čistě lovecraftovsky, přístup je totiž spíše filosofický, tkví v navození zmatení či neklidu: něčeho, co je za rohem, který nebyl (a snad ani nemohl být) podroben prověrce.

Výsostnými zástupci poslední, nejspíše nejpoutavější kategorie jsou australští Portal, kteří inspiraci Lovecraftem nastínili jen několika odkazy na monstra z autorova folkloru, popřípadě chapadlovou stylizací, kterou uzmul Curator během jedné kapelní inkarnace. Zbytek zůstává za závojem. A právě závoj je často proprietou hudebních projektů, která se od zvuku Portal odrážejí. Po boku The Ominous Circle nebo Abyssal stojí právě Altarage.

Altarage se však z řady poměrně zaměnitelných kapel vymaňují, zejména díky úsilí o přetvoření „portalovského“ mustru. První znatelnou stopou v daném směru byl jakýsi industriální ráz, který hudbu španělské dvojice obestírá dodnes: zvuk Altarage je podstatně strojovější, repetitivnější a odlidštěný. Stopy člověka se přitom neztrácejí v objetí nepopsatelné hrůzy, nýbrž pod tlakem rdousivé machinace. Nad ruchy metalického lomozu se však stále nese disonantní kytarová práce jako od Portal.

Větší stupeň autorských obměn šlo vyslyšet na předešlém LP Succumb, kde se kromě industriálních až no-wave mlátiček rovněž objevily záměrně glitche a jiné experimentální výpady. Následující EP Cataract naznačilo, že Altarage v daném mustru na brzdu nešlápnou, nadhazování nových myšlenek mělo naopak pokročit ještě dále.

Worst Case Scenario předzvěst vyplňuje. V rámci hudebního rozvíjení se Altarage stávají jakýmsi protimluvem Portal. Disonantní základ zůstává, žánrové vymezení se ovšem odvíjí opačným směrem. Tam, kde se Portal drží starých Incantation, jdou Altarage dopředu: k mathcoru, djentu, občas snad až k deathcoru. Novinka je tak plná nečekaných otoček, jednou překvapuje nečekanými rytmickými výpady a přeskoky, poté riffem jako od Meshuggah, jindy dlouhou doznívající, takřka post-metalovou, plochou.

Worst Case Scenario tak působí jako pojistka Succumb. Říká, že Altarage už skutečně zní jako Altarage. Snaha o vymanění se je snad jen občas přespřílišná, přehršel vlivů z různých koutů místy působí nesourodě, moderna někdy vyhazuje ze rdousivé, úzkostné a utlačující aury kapely.

Poslední deska Altarage se obchází bez mnoha zbytečných řečí kolem. Kapela si vystačí s jednou větou, která dí „The future is so bleak it is almost physical“. Hudba na Worst Case Scenario přitom tvrzení zdařile sekunduje – pocit kalného fyzična se dostavuje, občas jen zbytečně chřadne pod snahou vysekávat barvité žánrové výpady. Portalovská dissonance v kombinaci s industriální nelidskostí funguje lépe.

Já se zhostím svého pohledu na Altarage o mnoho profánnějším způsobem.

Po Succumb nebylo pro Altarage snadné posunout projev na vyšší úroveň a po pozornějším poslechu Worst Case Scenario si myslím, že k tomu ani nedošlo. Novinka není zdaleka tak zajímavá jako Succumb. Umí sice překvapit, ale v zásadě do mustru nastaveného předchozí deskou nic moc nového nepřidává.

První část alba – od úvodní skladby po Øwork – je vysloveně mdlá. Gift of Awakening výrazně zvedá laťku, a druhá polovina je mnohem lepší, ale bohužel, při délce 36 minut je polovina promarněné doby velká mrzutost. Co naplat, že poslední skladba Exhaust je asi nejlepším kapelním kusem a výborným finále desky.

Materiál ale na mě spíš působí jako trochu rozvedené EP než jako ambiciózní velká deska. Na tu si asi budeme muset ještě počkat. I tak pro milovníky portaloidního zvuku zůstávají Altarage povinnost a ke cti jim slouží, že se nedrží svých vzorů za sukně.