YALDABAOTH – Profane Shadow

recenze black/death
vaněna
Hodnocení:
5

Yaldabaoth se aplikace atmosféry hrobního death/blacku do modernějšího zvuku daří, ale v rámci plochy celé desky selhávají v udržení pozornosti i naplnění potenciálu.

Datum vydání10. únor 2026
Label: vlastní vydání
Žánr: b
lack / death metal
Délka: 40:09

Američtí Yaldabaoth, tentokrát z Kalifornie (neplést se stejnojmennými kapelami z Aljašky, Massachusetts, neřku-li z Brazílie), nahráli album, které asi mnoho posluchačů nenadchne. Za projektem stojí Tony Agosta, jenž obstaral solidní vokál, kytary i basu. Na bicí se přidal Nate Cotton z Gigan.

První dojmy z alba byly vlastně velmi příjemné – radost a vítané vytržení z produkce monotónních žánrových nahrávek. Ačkoli se zvukově pohybujeme spíše v oblasti moderního death metalu až deathcoru, otvírák alba Ashes of Your Gods je natolik prošpikován zajímavými nápady a nese ho několik opravdu dobrých riffů, že jsem v naději, že v podobném duchu bude pokračovat i zbytek nahrávky, s chutí stahoval promo.

Následující skladby však tuto úroveň nepotvrdí a čím více se albem zabývám, tím víc vyplouvá na povrch nejen nevyrovnanost jednotlivých kompozic, ale především jejich celková plytkost. Některé skladby působí jako zcela prázdná výplň bez výraznějšího nápadu či momentu, který by posluchače přiměl vracet se k nim.

U závěrečné skladby bych ještě dokázal respektovat její funkci – uvolnit nahromaděné napětí a za pomoci rituálně znějících bicích nechat posluchače pomalu rozplynout v nebytí. Jenže problém spočívá v tom, že skutečně zajímavé riffy skončí už s první skladbou. Možná na tom má svůj podíl i hostování Rajana Davise z Nefas, díky němuž je právě tato skladba o pořádný kus lepší než zbytek alba. Vše ostatní pak působí spíše jako paběrkování po slibném začátku.

Na chvíli jsem si myslel, že Yaldabaoth ukážou, jak lze atmosféru hrobního deathu a black metalu převést do modernějšího zvuku, aniž by se ztratila jeho temnota a tíživost. Po několika poctivých posleších se ale ukázalo, že tomu tak není. Album sice obsahuje několik dobrých momentů a technicky mu nelze mnoho vytknout, jenže jako celek nedokáže udržet pozornost ani naplnit potenciál, který naznačuje úvodní skladba. Výsledkem je nahrávka, která spíše slibuje, než skutečně nabízí.

Vložit komentář

mIZZY - 16.03.26 10:00:22
Slyšel jsem to jednou a okamžitě palec dole. Too much slamu, deathcore soundu a kvičení, takže to ani občas zajímavý riff nezachrání. Ty pseudo-orientální intra, který jsou o dost hlasitější než samotná hudba, taky nechápu. Ahoj a čau.
bizzaro - 16.03.26 09:08:44
ten Gigan a avantgardnost z toho i misty vyleze, ale casto je to takovy placani bubaku pro bubaky, chybi tomu komplexnost, lepsi flow a udernejsi napady. treba od titulni Profane Shadow, tedy i dva nasledujici valy, maji dva tri super motivy, ale skladba jako celek se sesype, protoze chybi vetsi myslenka, aby to cele drzelo vic pohromade a napady se navzajem podporily. vse toto dokonale vystihuje posledni veta recenze. vypichnu ty nemetalove "etno" useky, ty maji dobrou atmosferu i zvuk vcetne zaverecnyho valu

Zkus tohle