Disonantní black metal podle mnohých už dosáhl svých limitů, a jejich překračování směrem do sousedních post- končin se zdálo být logickým vývojem. Wells Valley, Deathspell Omega nebo třeba aktuální deska Verberis, abych jmenoval jen pár zástupců, se vydali touto cestou.

Jinou cestou – směrem k radikalizaci disso/black žánru prozkoumávají Sacrificial Vein. Jejich dílo je, tady předběhnu rovnou k závěrečnému hodnocení, zářné a skvělé. Připomene krom výše zmíněných i poslední neklidná alba Blut Aus Nord a koncentrací nenávisti i Aosoth. Velká jména, velké vzory, a velkolepý je i výsledek. Po dlouhé době jde o album, které hned z prvního poslechu posílá posluchače do kolen.

V posledních měsících jsem se tu několikrát rozněžnil nad deskami, které navazují tak nebo tak na islandskou disonantní vlnu a v posledku na Deathspell Omega, a přitom dokáží věci udělat po svém, dokáží přidat do zvuku potřebnou nadstavbu. Ať už to byli Surghiun, nebo Lvme, dopadlo to velmi dobře. Sacrificial Vein píší v notách podobný příběh, ale kvalita a nasazení je snad ještě o stupínek výše.

Jde o svěží, až mrazivý black metal přiživený ve své nenávisti death metalem, kde disonantní rozklady akordů nejsou základem, leč štědře a přesně použitým kořením. Ostatně Black Terror Genesis je album, které primárně funguje na atmosféře a riffy nehrají takovou roli jako v jiných žánrech. Přesto je rozhodně co poslouchat.

Materiál je tak svěží snad proto, že na rozdíl od všech výše jmenovaných tvoří Sacrificial Vein mladí hudebníci. Jesus Herrera Urbina ještě nepřekročil třicítku (kdysi měl kapelu Astral Blood, ale neznám) Barclay Olson z Nothingness, který obstaral vokály a texty, nebude o moc starší. Velmi obdivuji vyspělou úroveň skladby, kdy střídání brutálních partů s temnými a navýsost pochmurnými tiššími, až ambientními místy vytváří drama, které snese srovnání s nejlepšími deskami žánru.

K dílčím otázkám patří, jak se podařilo obstarat jednotlivé nástroje. Pryč jsou doby, kdy automat místo živého bubeníka znamenal automaticky body dolů. Odlidštěná a chladná atmosféra Darkspace se sice na Sacrificial Vein nekoná, ale surový tepot bicího automatu dokáže na několika plochách (Rites of Malignancy) umocnit zážitek. Temnota a úzkost, což jsou převládající nálady alba, se s automatem dobře snesou. Kytary jsou bez diskuse výborné a jsou základem z beden lezoucího zla. Taktéž zvukově bohaté doplňky, všelijaké ambientní plochy a blíže těžko specifikované zvuky výborně dotváří celek.

Samostatnou pochvalu jsem si nechal na konec pro vokální tvorbu Barclaye Olsona. Nestává se často, aby vokalista byl takřka rovnoprávným spolutvůrcem alba, ale pro to, co se dere z hrdla Barclaye, mám jen slova chvály a uznání. Ať už jde o ječák, chraplák, hrdelní zpěv i všechny další odstíny, podařilo se je ozvučit velice přesně a na jedničku je zapustit do hudby, nahrávka tak dostala ten správně zlostný odér.

Nic než chválu si Sacrificial Vein ode mě za svůj debut nezaslouží. Vřelé doporučení milovníkům disonantního black metalu, jedna z nejlepších desek žánru za poslední rok.

Datum vydání: 15. březen 2024
Vydali: Total Dissonance Worship
Žánr: avantgarde black metal, dissonant metal