Datum vydání: 27. březen 2024
Label: Triangulum Ignis
Žánr: death metal, black metal

Úspěšných kultivátorů zvuku vychazejícího z rukopisných pravidel Demoncy neexistuje tolik. Následovat linku barbarského death metalu s blackmetalovou nástavbou snad není tak složité. Háček přichází ve chvíli, kdy kapely chtějí evokovat určitý typ atmosféry, ve které se jeskynní primitivismus setkává s okultní povzneseností, jejíž samotné praktiky ovšem operují spíše na animalistické úrovni. Výsledkem černých ceremonií je vzdávání holdu vyšší síle, která kulminuje do nejroztodivnějších forem, aby se nějakým zprostředkovaným způsobem přiblížila smrti.

Hodí se tak, že se jeden z úspěšnějších následovníků daného mustru častuje přízviskem M.Ptah.Smrt, který propůjčuje hrdlo španělským kapelám jako Beyond Death's Throne, Nagyszeben či Necroracle. A právě poslední zmiňovaný projekt v roce 2024  – pod nejpovolanějším labelem Triangulum Ignis –  představil debut, Arcane Impious Sorceries.

Snad není divu, že Necroracle jdou ve šlépějích španělských 13th Moon – úspěšných pokračovatelů Demoncy, kteří onen načernalý primitivní death metal přiklonili blíže okultním rovinám známým z hudby Mare či Sortilegia. Z rovnice vyplývá, že rukopis tohoto ražení navozuje atmosféru obscénních rituálů, při kterých se osoby v kápích za primitivním oltářem ohánějí exhumovanými ostatky, zatímco deklamují známá zapovězená jména z ještě zapovězenějších grimoárů.

Necroracle se tohoto mustru drží, poutavou černomagickou hru ale dokáží dále povyšovat. Přestože se projekty jako 13th Moon či Void Meditation Cult starší ozývají takřka v každém tónu, kapele nejde upřít vyšší míra sofistikace a invence. Vše je přitom odehráno s větší přesností a technickou zručností plynoucí z přímější deathmetalové polohy, kterou někteří ze členů razí v kapele Decapitated Christ.

Arcane Impious Sorceries je bohatá na silné, leč jednoduché riffy, které obestírají poutavé motivy. Kytarové leady nebo jednoduše vybrnkávané melodie se posléze efektně proplétají napříč skladbami. Vše se snoubí v kompaktní celek, který primárně slouží k navození temné atmosféry občas podobné i nejpovolanějším – Mare. Jde tak o solidně vyvážený poslech, kdy se dá pohroužit jak do nálad, tak do hudby jako takové.

Dojem silného atmosférického poslechu také umocňují ambientní prvky a mezihry ovlivněné kultovními projekty jako Zero Kama, Aeoga i Aghast. Kvalitní práce s „nemetalovou“ složkou  umožňuje kapele věnovat odlišné formě i plnohodnotnou stopáž bez zanechání dojmu, že jde o vatu. Aspekt povýšení mustru předchůdců jde vycítit i z práce se zvukem: produkce si zachovává kýženou  „jeskynní“ kvalitu, snadno z ní zároveň jdou číst jednotlivé elementy.

Arcane Impious Sorceries stejně tak prodává ortodoxní kapelní oddanost žánru – od první lebky a svícnu a stage, přes poslední zvolání „Lucifer!“, po vytříbenou výtvarnou stránku, kterou snad jen trochu kazí cover desky. Debut jde ve šlépějích osvědčeného, zaběhlé přitom skromně rozšiřuje, přičemž nabízí magicky temný poslech, ve kterém riffy nemusí schovávat za zkreslení a šumění – jsou totiž i samy o sobě dost silné.