Katalánsko je autonomní celek Španělska přímo sousedící s jihozápadní Francií a Andorou. Kde kdo by si mohl říct, že nejvýraznějším prvkem takřka 7.5 mil. obyvatelstva je výhradní láska k fotbalu a domácímu klubu FC Barcelona. Jenže se zde mimo lásce k fotbalu a vinohradům najde také několik jedinců, kteří zde realizují v hmotu svůj kladný postoj k zámořské deathmetalové scéně ranných 90. let, kdy legendární MORBID ANGEL představili zásadní počin Blessed are the Sick, floridští deathmetaloví průkopníci DEICIDE objasnili záhadu kolem svého původu první regulérní eponymní deskou Deicide a nestárnoucí OBITUARY navázali deskou Cause of Death na rok starý debut Slowly We Rot, který patří mezi jedny z nejlepších deathmetalových alb vůbec.
Snědý kvartet DECAPITATED CHRIST fungující od roku 2005 tvoří tehdejší jádro PAINTONE s úlomkem SLEEP TERROR DISORDER. Čtveřice poměrně zkušených hráčů si za své vzala majoritní vzkříšení ryzího death metalu oněch 90. let, a tak se v

rámci první regulérní desky - vydané vlastními náklady - Antikristian Extreme Dekapitation může s trochou nadsázky a promile v krvi posluchač letmo přiblížit k prachem pokrytým kotoučům, které před dvěma desítkami let psaly historii death metalu.
Postavit se na odpor trendovým záležitostem současné deathmetalové produkce není vůbec snadné a v drtivé většině případů se setkávám s poměrně fádní koncepční myšlenkou o dostižení již mrtvých velikánů tehdejší zlaté doby; viz. letité stejnotvárné počínání švédských DECEIVER. Protože realizace takto situovaného žánru je prakticky boj s věternými mlýny, kdy se i přes sebevětší snahu výsledek pasuje do role outsidera. DECAPITATED CHRIST se do této nevděčné role pasovali již v rámci neschopnosti vzbudit v neznalém posluchači atraktivní dojem z fádního vnějšku, který moc rozumu nepobral. Za to obsah určený ke konzumaci je student chytrý až dost.
Jak jinak si vysvětlit tak výraznou inspiraci onou zámořskou scénou 90. let. V potaz beru i fakt, že kapela ve věkovém rozhraní 34 let, onen deathmetalový vzestup vnímala o poznání intenzivněji než já. Bohužel to není z mého hlediska důvod k tvorbě materiálu odvolávajícího se k samotným kořenům žánru a očekávat mediální rozruch.
S trochou nadsázky lze říct, že silácká gesta jsou v kontextu nevýrazné interpretace poněkud kýčovitá a nevkusná. V některých kytarových motivech přemítám, jak velký vliv měla ranná alba floridských OBITUARY; viz. Poetas de lo Mórbido. V případech jiných se jedná doslova o do oči bijící inspiraci rannými MORBID ANGEL; viz. Lucifer. Což není případ jen této čtyřminutové sekanice, kdy se veškeré skladby pohybují v průměrném znění tří minut, ale také předešlé skladby Leviathan, která jakoby v rámci úvodního kytarového rifu vypadla z dílny OBITUARY. (Ono srovnávání je v tomto případě opravdu na místě).
Na škodu není ani porovnání původní verze Day of Suffering s inovovanou verzí DECAPITATED CHRIST, protože přehrát bezchybně takhle provařenou skladbu je opravdu velmi těžké a znalý posluchač registruje každou odlišnost, která bude mít s velkou pravděpodobností negativní vliv na závěrečné hodnocení. I přesto, že jsou MORBID ANGEL nekorunovanými vládci středního

tempa. Není vůbec snadné dostat se skladbám pod kůži a tomuto dvouminutovému skeletu už vůbec ne. V tomto případě se přehraná skladba pohybuje ve standardním měřítku, kdy se stejně shodnete na názoru, že originál je originál, a tak není důvod jej zaměňovat. Ovšem někdy není na škodu si poslechnout, jak se s letitými vály popere současná kreativita.
DECAPITATED CHRIST se i díky pokusu a autentický zvuk prezentují v rámci své první desky poměrně fádně, neatraktivně a naprosto předvídatelně, protože s těmito, v minulosti použitými, postupy v současnosti snad nelze nikoho ohromit. (Ovšem to jen v případě, že nejste magoři a nepřežíváte na starých časech jako prašivý pes se sklopenými uši). Jak řekl Dejvy v rozhovoru na téma přehraných skladeb svých oblíbených letitých kapel: „na ostatní seru, vždyť je to především pro mé potěšení!“ Tak se nabízí otázka, zda-li si Španělé chtěli udělat opravdu podobně situovanou radost, nebo vše berou úplně jinak…