Datum vydání: 4. duben 2025
Label: Phantom Limb
Žánr: experimental hip hop, noise, indie

City Drowned in God’s Black Tears má ostrej start. Infinity Knives otvírák The Iron Wall odpaluje tvrdým beateam, kterej podmázne neposedným synťákem. Ennals přidává nekompromisní flow a texty. Hned třetí veršík si nebere žádný servítky tam, kde lidi většinou chodí po špičkách: Zionists are the new nazis, Netanyahu is the new Hitler.

Ostrej začátek postupně košatí, přidávaj se zajímavý zvukový plochy, beat se drobí a láme, zní to čerstvě a moderně.  Vnější problémy se vrací domů, do Států You can get blown up any time of the day, and the bombs all say made in USA, růžky vystrkuje i nepříjemně ostrej humor Genocide is american as an apple pie, baseball and mass shootings, zavírá se ale vážně The death of one man is a tragedy, the death of a million is a statistic. Na rozdíl od posledních clipping., který u hitovek vsadili na návrat k osvědčenejm vzorcům, Knives s Ennalsem provokujou a hledaj nový cesty.

Jestli teď čekáš, že ti Knives a Ennals nabídnou album plný štavnatejch hiphopovejch hitovek, tak tě hned následující minuty vyvedou z omylu. Live at the Chinese Buffet vlny zklidní, prostor dostane rozplizlá psychedelie a snivý zvukový koláže. Ty střídá přemýšlivá indie brnkačka, přidává se sborovej zpěv, jen aby se závěr zlomil do takřka doommetalový riffovačky s mocnou atmosférou. Žánry se střídaj jak na houpačce, je to chaotický a trochu nevyvážený, občas máš pocit, jak kdybys poslouchal několik kapel dohromady. Ale i když jsou první poslechy trochu zmatený, nakonec je tahle nespoutanost a nepředvídatelnost hlavně zábavná.

Z dalších písniček určitě stojí za vypíchnutí ještě Baggy, která se vrací k hlučnýmu hip hopu, zneklidňujícím samplům a nesmlouvavejm textům. Sometimes, Papi Chulo je odlehčená latinsko-americkým vlivem a nabízí trochu klidu k zamyšlení nad tím, že život vždycky nejde podle plánů: Sometimes it's fight or flight, and you run like the wind, sometimes you run right back when you should never again anebo Sometimes you say fuck it and don't pay back your friends, sometimes life don't give a chance to make amends.

Everyone I Love is Depressed možná měla být povznášející hymna, ale úplně to nevyšlo. Šťastnej refrén stojí proti sebevražednejm sklonům ve slokách, který dokážou být surově vtipný a zranitelně křehký zároveň: They said I could be what I wanted I swear they lied to me, now I spend the whole day blunted I'm like, "Fuck sobriety!", if you suicidal but still scared to die, then you should ride with me.

Za srdíčko ještě chytí jemná táboráková brnkačka Two Headed Buffalo, ale pak už se konec desky zbytečně táhne, tam to chtělo ještě jednou pustit žilou.