Datum vydání: 1. prosinec 2025
Label: vlastní vydání
Žánr: sludge/ doom metal
Délka: 1:02:03

Parta jménem Hexjakt (Hon na čarodějnice) vznikla ve švédském undergroundu teprve nedávno a Blessing Of The Damned je, když nepočítám předchozí eponymní EP, teprve první velká deska, pozornost si však trojice pokérovaných vousáčů dle mého zaslouží. Debutové album totiž obsahuje vcelku  interesantní kvalitu.    

Trio drhne pomalý, valivý sludge-doom jehož intenzita je poctivě drtivá a tempo jak se patří plazivě pomalé, songy však nejsou nudné. Hudba má při pomalém běhu docela groove a působí chytlavým dojmem, což v daném ranku nebývá vždy úplně obvyklé.    

Co se mi líbí zejména, je fakt, že pomalý, hutný, bezútěšný sludge metal v podání Hexjakt se nesnaží posluchače trýznit, jako třeba poslední Primitive Man anebo Big Brave. Oceňuji, že skladby jsou při minimalistickému pojetí muzikální a obsahují uchu lahodící nápady a postupy. Některé songy nabídnou dokonce až skoro heavy metalové melodie, které však napasované do táhlé, hutné sludge doom metalové bažiny zní velmi působivě.

Navzdory své tvrdé a sveřepé podstatě nepůsobí hudba nepříjemně. Skladby mají díky rozvážnému tempu, melodiím a mazácky zahraným kytarám až majestátní atmosféru, která ovšem není naivní nebo vlezlá. Naopak onu osudovost není problém kapele uvěřit.

Jako zásadní spatřuji mimo jiné i kvalitní zpěv, resp. dvojici vokálů, které fortelný základ povyšují na ještě vyšší level. Osobně si vlastně jen těžko dovedu představit v tomto žánru lepší projev než uvedený chraplák, který v sobě má agresivitu, a přitom zůstává stále dostatečně melodický. Plus mám za to, že díky energii, kterou zpěv hudbě dodává, není album ve finále tolik depresivní, jak by dle svého žánru mohlo.

Mix nahrávky je dobře vyvážený v tom smyslu, že je všeho akorát. Kytara hraje mocné riffy a kvílivé vyhrávky, ovšem neexhibuje. Občas vyjede nahoru, ale stále přenechává dost prostoru baskytaře, která je většinu času dobře slyšet. Stejně tak hudbu nezahlcuje ani zpěv. Dá se říct, že zvuk je celkově povedený , kdy songy zní hutně, tvrdě, zároveň jsou ale dynamické a prodyšné.  

Těžko vyzdvihnout konkrétní kusy, kolekce zní při své hodinové stopáži vyrovnaná, když už, tak ale asi Void Throne nebo Monolith vidím jako ty nejvíce reprezentativní kusy. Je třeba ale zmínit i věc Don´t Talk To Strangers, což je cover verze Ronnieho Jamese Dia, který odkazuje na inspiraci klasickým metalem.

Jako spřízněné kolegy Hexjakt lze označit třeba Conan, High On Fire, Yob, Monolord anebo Crowbar s tím, že švédský nováček se s uvedenými může v pohodě poměřovat. Zářez Blessing Of The Damned není úplně stoprocentní, na debut je však překvapivě vyzrálý. Už teď jsem zvědavý na věci další.