Datum vydání: 16. říjen 2026
Label: Neurot Recordings
Žánr: mathcore, noise rock, sludge
Délka: 40:15

Great Falls jsem měl v hlavě zaškatulkovaný jako poctivý pracanty, který rádi pracují s těžkým nářadím – robustní násady, kovový hlavy připravený na tvrdý údery, kladiva, krumpáče, sekery. Pracanty, který si najmeš na demoliční práce - vybourání stěny, rozmlácení skříně, sešrotování auta. Kapelu, která nad prvním nástřelem těžkýho, vzteklýho riffu bude přemýšlet hlavně o tom, jako ho udělat ještě těžší a vzteklejší, jak z něj vyždímat ještě o trochu víc tlaku. Kapelu s čistým radikálním přístupem k věci, s důrazem na maximální dopad.

S tímhle zaškatulkováním jdou ruku v ruce určitý očekávání. Od Great Falls očekávám kvalitní práci v rámci žánru, předvídatelný potěšení pro fanoušky špinavýho, nasranýho sludge, mathcoru, potažmo noise rocku. Potěšení, který si můžou vychutnat, tak jak to mají rádi, rozvalení na gauči, v pohodlnejch teplákach a děravejch tričkách, aniž by se museli nějak připravovat nebo přizpůsobovat změnám.

O to víc překvapí, že The Bite That Grows Up, druhá deska pod hlavičkou Neurot Recordings, změny přináší. Jakoby Great Falls konečně nasákli atmosféru Neurotu, zejména tedy výpravnějších sludgeovejch nahrávek, kterými se tenhle label proslavil.

Novinka je o dost rozmanitější než její předchůdce, už jen nedusí, o hodně víc pracuje s dynamikou a vypráví. Kytary pořád sázej spoustu těžkejch, nasranejch riffů, ale tentokrát se nebojí odbočit, občas do přemýšlivějších partů, občas do roztěkanejch nervních spletenců. Basa už není jen noiserockovej bagr, dokáže pracovat i v jemnějších odstínech. Svým způsobem to zní, jak kdyby pozdní Neurosis hráli surovej mathcore.

Říkáš si fajn, je to rozmanitější, ale co tlak? Nerozbředlo to? To je to, co mě na The Bite That Grows Up překvapuje asi nejvíc. I když důraz na tlak není tak čistej, už to není to jediný, co desku pohání. Faktor námrdovosti je snad ještě vyšší než dřív. Jsou tu místa, a není jich málo, kde mě novinka rozbíjí víc než předchozí nahrávky, třeba dvojminutku Pinned Against Time pravidelně končím s pěnou u huby.

Už mě netrápí ani problém přehlcení – ten neustávající důraz na tlak mě dřív trochu otupoval, kdežto teď se námrdovost nepřejídá, pozornost zůstává. Nevím, jak to Great Falls udělali, jestli je to tím, že v rozmanitější muzice hroty líp vyniknou, nebo mají prostě lepší nápady, asi je v tom od každýho trochu. Ale The Bite That Grows Up si v klidu pustím několikrát za sebou, což bych u starších desek neudělal. Výborná věc.