Datum vydání: 29. květen 2026
Label: Warp Records
Žánr: IDM, ambient, electronic
Délka: 1:09:51 

Skotské duo Sandison / Eoin po více než dekádě nabízí novou kapitolu ze světa Boards of Canada, která se svou temně melancholickou zvukomalebností trefuje do nálad rozhárané  současnosti. K tomu využívá svou ověřenou rovnici, kde se syntetická zvuková paleta potkává s experimentálnější náturou elektronické hudby, kterou na přelomu 80. a 90. let společně s projektem kultivovali umělci jako Aphex Twin nebo Autechre.

Inferno spojuje živou instrumentaci s elektronickým rukopisem Boards of Canada, ve kterých se střídají úderné bicí s ambientními plochami. Deska operuje s dystopicky-apokalyptickou náladou, kterou utvrzují náboženská témata a odkazy na duchovno, magii, esoterii či smrt v její reálné i symbolické podobě. Do čistě instrumentální povahy projektu tradičně promlouvá široká škála samplů, které mezi sebou přerývaně vedou bizarní dialogy, odlidštěně a zmatečně deklamují podivné instrukce nebo pějí Hare Krišna. Naraka se zmíněnou mantrou představuje vrcholný bod nosiče.

Novinka nepředstavuje výrazný úkrok stranou z vytyčené zvukové trajektorie, posluchač se tak už s intrem vrací do typického a jedinečného hudebního tvaru Boards of Canada, jehož předivem je nostalgie, neklid nebo diskomfort plynoucí z konfrontace liminálních prostor, které v posledních letech představila internetová série Backrooms. Není divu, že se jedna ze skladeb dostala do stejnojmenného filmu, který šel do kin jen den před vydáním Inferno.

Ve spoléhání na osvědčené také tkví problém alba – nabízí sice návrat do nálad, na které příznivci Boards of Canada přísahají, míra tvůrčího konzervatismu je však místy až příliš vysoká. Inferno tak vrací posluchače kdesi k temnější Geogaddi, a to natolik, že se občas dostavuje dojem již jednou slyšeného. Ten roste zejména poté, jakmile je setřeseno nadšení z návratu kapely. Nepatrný rozdíl jde slyšet v nuanci: Inferno oproti Geogaddi působí příměji a méně experimentálně.

Delší než hodinová stopáž tak funguje zejména na startu, kdy se Boards of Canada více opírají do rytmických a úderných skladeb, které ozvláštňují úkroky do ambientnějších poloh. S blížícím se koncem se Inferno překlápí do klidnějšího módu, jako kdyby deska pomocí upadající energie chtěla evokovat pozvolný skon, ve kterém se počáteční rozrušení přelévá do rezignovaného smíření, a tak akcentovala jedno ze svých ústředních témat. V tomto smyslu album kulminuje v předposlední hřejivé Retreat in Time and Space.

Inferno tak představuje ideální soundtrack do neklidných časů, atmosféra desky do nálad dneška zapadá díky svým temně-melancholickým rysům a rezervovanému plynutí, které, i přes patrnou recyklaci, neztrácí na síle. Tak moc je rukopis Boards of Canada jedinečný.