Hned ze začátku nebudu předstírat, že by u Bevisstløshet šlo o nějaké technické kakofonie, nikoliv. Jde o přímočarou atmo-blackařinu s kosmickým nádechem a v tom svůj úkol plní obstojně. Pražské kapele s norským nazváním se nedá vyčítat ani onen název – skladatel se snaží navodit pocit nevědomí a existenciální prázdnoty vůči makrokosmu a možná právě proto je z toho cítit lehčí inspirace Empty Space Meditation od Urfaust.

O tomtéž pojednávají i texty. Klišé, že v temnějším metalu vlastně nikoho nezajímají, se snažím bořit a když se mi hudba líbí, buď si slova najdu, nebo vyžádám, a to i v případě, že by byly ve mnou neovládaném jazyce. Pokud vůbec nějaké jsou, je vlastně škoda je nezveřejňovat a tady platí to samé – přestože nejvíc originálními je v tomto případě nazvat nemůžu, trefně a katarticky doplňují hudbu, na nic si nehrají a nejsou plné špatné angličtiny, právě naopak.

Vokál dštící beznadějné výkřiky zde zní přes dané téma celkem syrově a narozdíl od kapel, které vaše tělo vyloženě znehmotní, je tu vidět také určitá pocta old school zvuku (včetně riffů), nikoliv ryze atmosférický ponor. Dává tomu zapravdu i fakt, že ani produkce nepochází z žádného studia, ale na to je zvuk právě dost solidní. A vůbec, koho to v tomhle žánru zajímá mix za padesát litrů, že jo. Taktéž zvládnutý čistý zpěv mile překvapí, přestože bych si ho třeba v druhém songu po vzoru screamu dokázal představit více vplynulý do hudby.

A kytara? Dle mého má pěkný sound a v neposlední řadě někdy podrobí návykovým riffem či příjemnou kosmickou zdí. Nutno dodat, že takováto hudba stojí poměrně dost na postupovém opakování, čehož jsem v případě nenudící kompozice příznivcem. Album tím pádem uplyne jako nic a vy nechápete, jak může být tolik hodin, když zítra musíte zarábať, abyste mohli jet na Steelfest. Moje oblíbená část alba je smyčka na posledním tracku, kterou nelze okomentovat lépe, než svedl člověk pod jedním songem Gorillaz, na způsob: Jsem uvnitř mrtvej, ale furt mě ovládá ten groove. Yeah.

Nakonec musím zmínit, že bicí zde dle dostupných zdrojů skutečně naklikané nejsou, ač je to místy k neuvěření. Na preciznost možná až robotickou jsem si v některých sypcích musel trošku zvykat, ale obdobně to nahrát si obdiv zaslouží. Hraje v tom spíš roli jejich nazvučení a stejně se zase takové disco nekoná, takže cajk.

Tato prvotina za mě dopadla pozitivně a obzvlášť při hlasitějším volume a/nebo vypnutých světlech dokáže lehce navodit k opakovanému poslechu. Přes mírné nedostatky mě to po pár posleších vlastně docela dostává, a proto se budu těšit na potenciální živák či další materiál.

Datum vydání: 29. březen 2024
Vydali: independent / DIY
Žánr: atmospheric black metal, black metal, raw cosmic black metal