ARCHSPIRE - Bleed the Future

recenze
bizzaro
Hodnocení:
9

What is this music about? Murmuration, pidlication, vyhrotation. Stay tech!

Archspire Dlouho jsem přemýšlel, jak se k Bleed the Future postavit. Předchozí Relentless Mutation jsem totiž prdnul plnej počet a valil jí snad jako žádnou jinou desku za několik posledních let. Mezitím se okolo rychlíků z Vancouveru strhla mánie, jak tomu kdysi bylo v případě jednoho německého Turka, jehož třetí desky se už asi nedočkáme. Jasně, Kanaďani si už 10 let jdou za svým a konečně sklízí plody svého konání, až svým přístupem adorace rychlosti ad absurdum zvrátili celý tech death svět na svou stranu. A konečně je tu po nekonečném koncertování následovník, který zůstal lehce za očekáváním. Za očekáváním čeho? Mých představ? Nejspíš.

Jak jinak si vysvětlit mou nespokojenost, když Bleed the Future v nejlepším možném světle na Relentless Mutation navazuje a ne jen v lecčems, ale skoro ve všem ho překonává? V rychlosti určitě, v líp definovaných a údernějších nápadech, ve vypointovaných a semknutějších skladbách, ještě namakanějším zpěvu, ultra hustý baskytaře (snad to nej, co v atletickým metalu můžete slyšet), nebo ve zvuku, který – hurá! – není totál digitál a je zbaven zprasených bicích, kde triggery zní, jak když se sypou diabolky z Tik Ťaku. Po formální stránce je Bleed the Future mnohem vyspělejším a dotaženějším albem a Archspire na něm dotáhli formu přetechnizovanýho, melodickýho brutal deathu k dokonalosti a v plné síle představují to, co je činí jedinečnými. Žádné druhé Archspire na scéně fakt nenajdete.

Jenže furt je to tu jenže. A není to moment překvapení, který by výsledný dojem po Relentless Mutation kazil. Problém je, že předchůdce na první dojem byl chytlavější a prakticky hned zalezl pod kůži, aniž by ze své působivosti i přes své chyby (zvuk, a někdy jalovější melodie) dosud cokoli ztratil. Bleed the Future je i přes slyšitelný nadhled až moc dokonalá, čímž mi lehce vyznívá jako produkt a ‚random hudba‘ generovaná nejmodernějším počítačem, ale nemůžu tvrdit, že je to muzika dělaná na zakázku, to ani hovno. Je kompaktnější, působivější a dynamičtější, ale místy je v ní toho komponování na mě už trošku moc a klidně bych i nějaké ty zvraty, bridge a návaznosti tří strunných nástrojů (tvl, ta basa!) oželel. Na druhou stranu ale nebudu tvrdit, že mi to nedělá dobře na káro a že se netěším, až do nás Archspire tohle nandaj naživo.

Jak ukazuje čas – desku poslouchám víc než měsíc – Bleed the Future prostě potřebuje víc poslechů, protože vše je tu ještě sofistikovanější a ještě rychlejší a ještě vyhrocenější. A především ne na první dobrou. Proto postupem každého poslechu deska roste, vše dává ještě větší smysl než minule a vylézá, jak dobrými skladateli Archspire vlastně jsou (lepší song než Golden Mouth of Ruin letos už nikdo udělat nemůže). Ale žádný strachy, Bleed the Future je opět vražda a v tech deathu letos už asi nic lepšího nevyjde. STAY TECH!

Vložit komentář

bizzaro - 30.12.21 11:20:17
Bizz: No vidíš :) To bude tím, že já ty mjc zlatý stránky už rok moc nečtu...
ja to projizdim, neposloucham vse
Kdo má rád nadzvukové trilkování, nechť zkusí letošní Ominous Ruin. Vydal to Willowtip, podle mě je to o něco poslouchatelnější než tohle, Archspire hraničí až s parodií...
A/ tady nekdo nepochopil Archspire :), B/ viz koment u Funeral Mist: "dokazu poznat, ze jde o jine styly, i kdyz se pohybujeme v zanru". Ominous jsou klasickej moderna US tech death poslednich let
onDRajs - 27.12.21 20:55:04
Bizz: No vidíš :) To bude tím, že já ty mjc zlatý stránky už rok moc nečtu...
bizzaro - 27.12.21 11:17:08
Kdo má rád nadzvukové trilkování, nechť zkusí letošní Ominous Ruin. Vydal to Willowtip, podle mě je to o něco poslouchatelnější než tohle, Archspire hraničí až s parodií...
a nerikej! :D Album prosince Bizz: OMINOUS RUIN – Amidst Voices That Echo in Stone (02/2021) - a teď Willowtip. Tech death naopak klasickýho střihu, ale zato takřka bez chyby. Pokud hledáte nasypanej pidlik s riffama, nešlápnete vedle. A vedle jakéhosi Petra Oplatky u kytary desku nabouchal Andrew Baird z Fallujah, který by se určitě nepodepsal pod žádnou debilitu. Album března Herelson: OMINOUS RUIN - Amidst Voices That Echo In Stone (02/2021) - technický BDM, personálně propojen s Inanimate Existence. S bubny zde vypomohl Andrew Baird (Fallujah).
onDRajs - 26.12.21 18:36:07
Kdo má rád nadzvukové trilkování, nechť zkusí letošní Ominous Ruin. Vydal to Willowtip, podle mě je to o něco poslouchatelnější než tohle, Archspire hraničí až s parodií...
brutusáček - 22.11.21 21:10:10
není náhoda, že to Origin dotáhli k agonia records, protože postrádají zajímavost Archspire.
věk elfů je u konce, nyní přichází věk lidí...jako jasně Origin, už to mají taky za sebou....
podobným stylem to na nás chrlili svýho času beneath the massacre, braindrill, předtím origin. Pod 80 určitě ne. Chci to vidět live s co nejlepším výhledem na ruce a nohy bubeníka.
tak btm neasi, ten poslední koncert na chmelnici s výhledem na bubence byla lahoda... ...byly doby kdy jsem tyhle přehnanosti hltal fest, teď už spíš šáhnu po té klasice (btm) lol :D
Stana - 22.11.21 14:31:36
Řeči o recesi moc nechápu. Album jsem párkrát sjel a je to skvělá věc. Drží to pohromadě, drtí to. Jinak za mě to není žádná novinka - podobným stylem to na nás chrlili svýho času beneath the massacre, braindrill, předtím origin. Pod 80 určitě ne. Chci to vidět live s co nejlepším výhledem na ruce a nohy bubeníka.
bizzaro - 18.11.21 22:15:37
Uz nevim v ktery diskuzi sem to cetl, ale to prirovnani k dragonforce mi prijde trefny - chvilku se nad tim clovek pousmeje, ale vic nez tri valy v kuse nedam. Doufam ze stovky a devadesatky jsou hodnoceni z recese...
tady se to internetovejma odborníkama jen hemží
Recesistický projekt party kvalitních muzikantů, co si pro radost blbnou na nástroje a zkoušejí, co všechno uhrajou, může být zábava, ale dávat tomu 90 %?
A něčemu v tomhle žánru bys 90 dal?
kotek - 18.11.21 20:09:10
Uz nevim v ktery diskuzi sem to cetl, ale to prirovnani k dragonforce mi prijde trefny - chvilku se nad tim clovek pousmeje, ale vic nez tri valy v kuse nedam. Doufam ze stovky a devadesatky jsou hodnoceni z recese...
bizzaro - 18.11.21 16:04:45
No ta Šéfova devadesátka trochu trká. Je vždy super pozorovat je naživo, to fakt jede jak uragán a tolik to neodchází od formy desky.
a co teprve ta Vanenova stovka?! :D deska je dobrá, akorát nezalézá tolik pod kůži, je potřeba se nejdřív našprtat tabulky převodů :) Složený mi to přijde dobře, být je to na mě už moc, ale maj svuj konzistentní styl a furt ho posunujou. To samý zvuk, tady je nejlepší z desek, ani mi nepřijde jako chemka, a mix je naprosto boží
vanena - 18.11.21 15:36:38
není náhoda, že to Origin dotáhli k agonia records, protože postrádají zajímavost Archspire.
No ta Šéfova devadesátka trochu trká. Je vždy super pozorovat je naživo, to fakt jede jak uragán a tolik to neodchází od formy desky. Ty jsou rozhodně fajn, nicméně není to něco co by třeba Origin už nedělali dávno :).
brutusáček - 18.11.21 11:55:21
No ta Šéfova devadesátka trochu trká. Je vždy super pozorovat je naživo, to fakt jede jak uragán a tolik to neodchází od formy desky. Ty jsou rozhodně fajn, nicméně není to něco co by třeba Origin už nedělali dávno :).
bizzaro - 16.11.21 10:19:29
i takto muze znit nazor na jejich muziku, ale slysim to jinak :)
Franta N. - 15.11.21 22:58:15
Recesistický projekt party kvalitních muzikantů, co si pro radost blbnou na nástroje a zkoušejí, co všechno uhrajou, může být zábava, ale dávat tomu 90 %?
Stick - 15.11.21 10:11:41
Já si nemůžu pomoct, byl jsem zvědavý pač Relentless Mutation mě bavilo. Sere mě ten plastovej zvuk, sere mě jak je všechno podřízeno závodům v technice, rychlosti a zběsilosti, už mi to zní jako když někdo sere růžový balonky. Jako studijní materiál co všechno se dá zahrát a stihnout je to možná zajímavý, ale poslech mi dal spíš kopřivku :-) Tohle legrační pidlikání už není pro mě.

Zkus tohle