Deváté album českých black experimentátorů se zvukově vydává na znepokojivou a hlubokou psychologickou cestu, v níž posluchač přebírá roli tichého, vystrašeného svědka chaosu v jejich kosmu. Po první skladbě Circulus Vitiosus Deus nakonec vydávají ještě jednu ochutnávku.

The Anthropic Sophisms je vrstevnatá, hypnotická extrémní hudba, která v nočních hodinách ožívá novým životem. Jsou to podivné, viskózní dimenze, kde se black metal z hlubokého vesmíru, industriální brutalismus, zlovolné motorické rytmy, praskající elektronika a temné vokály srážejí v extatickém, neustále vrcholícím transu bez naděje na vyřešení či náznaku světla.

Podprahové hrůzy z hlasů, syntezátorů a textur se plíží a obklopují posluchače. Riffy se protahují, opakují a proplétají, vytvářejí pole interferencí, přičemž každá linie působí jako tlaková vlna. Tradiční harmonie je zde minimální; kytary vytvářejí pulzující napětí a dramatické vrstvy, které se spojují s basou a bicími do hypnotických struktur, jimž jasnost a sílu dodává hutný mix od Tima De Gietera (Amenra, Treha Sektori) a mastering od Jamese Plotkina (Khanate, Thou).

Koncepčně album odmítá antropocentrický pohled zaměřený na člověka. Jak kapela uvádí: „Člověk zde není ani měřítkem, ani cílem, je pouze svědkem. Je to nepatrný bod v poli sil, které ho převyšují. Smysly selhávají, rozum ztrácí oporu, a přesto se něco děje. Něco nepojmenovatelného, co existuje mimo jazyk a mimo kontrolu. Není to hudba, která vypráví příběh nebo nabízí útěchu v refrénu. Je to pohyb, který se odvíjí bez ohledu na očekávání.“