Historie heavy metalu se začala psát 13. února 1970, kdy Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward vydali své první album. Všichni čtyři se tentokrát opět sešli, aby se rozloučili (v této sestavě poprvé na jednom pódiu od roku 2005). Koncert s názvem Back to the Beginning probíhal v podstatě celou sobotu 5. července na fotbalovém stadionu klubu Aston Villa, tedy v domovském Birminghamu, ale spíše než loučení to byla jedna velká párty na počest Prince Temnot.
Celá akce byla streamovaná (za bratru něco málo přes 300 Kč), takže se jistě můžeme těšit i na vydání záznamu. Na akci vystoupila celá řada zvučných uskupení ve velmi krátkých setech – povětšinou dvě skladby a cover Black Sabath, potažmo sólového Ozzyho k tomu: Mastodon – Supernaut, Rival Sons – Electric Funeral, Anthrax - Into The Void, Halestorm - Perry Mason, Lamb of God - Children Of The Grave, Alice In Chains – Fairies In Boots, Gojira - Under The Sun, Pantera - Planet Caravan, Electric Funeral, Tool – Hand Of Doom, Slayer – Wicked World, Guns N' Roses - It's Alright, Never Say Die, Junior's Eyes, Sabbath Bloody Sabbath, Metallica - Hole In The Sky, Johnny Blade.
K tomu navíc Tom Morello (působící zde i v roli hudebního ředitele akce) poskládal partu hvězdných jmen (Jake E. Lee, Nuno Bettencourt, David Ellefson, Mike Bordin, Adam Wakeman) a přidali Snowblind, Flying High Again nebo kultovní Ozzyho Bark At The Moon. A zapomenout by se ve výčtu nemělo ani na bubenickou show, kterou předvedli Travis Barker, Chad Smith a Danny Carey.
Děkujeme Ozzy, Tony, Geezere a Bille, vaše hudba tu bude stále!
Ozzy: Pořád dobře frázoval, i ten intonační nátisk vycházející z blues tam pořád byl. Ale hrozně často prostě zpíval falešně. Třeba hned ten začátek (a konec) War Pigs, kde se vyjíždíš hlasem docela nahoru ("...masseees...") byl o bolesti ucha a nebýt pomoci v podobě sborového zpěvu publika, byla by to ještě horší. Asi nejlepší byla v tomhle druhá N.I.B., která je rozsahově jednoduchá a je právě spíš o tom frázování.
Za mě byl naopak Ozzy super, vzhledem k jeho stavu a k sedavýmu podání dal úchvatnej výkon a že zbytek těla neslouží, tak hlasivky pořád skvěle. Jasně něco neudejchával, ale sílu v hlase pořád má. Když odbočím k jeho sólovýmu setu, tam se mu ke konci Mama I'm Coming Home už pod tíhou emocí hodně lámal hlas, ale kdo tam v tu chvíli nebulel, tak má místo srdce jenom pumpu.
Sabbath byli důstojní, i když Ozzy nebyl jediný, kdo se občas trápil. Geezerovi to hrálo jednoznačně nejlépe. No a při Ozzyho sólovce jsem byl i naměkko.
Zbytek byla velmi příjemná kulisa k celodennímu nasávání. Semtam se objevilo i nějaké výjimečné překvapení jako třeba týpek z Aerosmith a samozřejmě KK Downing. Trapní byli imho jen Axl, Corgan a Lamb of God. Od Metallicy a Tool jsem čekal víc, ale aspoň mě to neuráželo. No a Jake E. Lee taky nehrál úplně jak pánbůh, ale to se vzhledem k artróze a nedávnému postřelení dalo čekat. Hlavně že tam byl a dal Ultimate Sin.
Ozzyho zpěv vynechávám, tam je prostě jasný, že je to těžce nemocný starý chlap a nemá smysl řešit, že už to mělo se zpěvem společnýho pramálo.
Instrumentálně:
Bill Ward rytmicky úplně v pohodě. Jasně, energie, dynamika v jeho věku většinou už trochu mínus. Ale to je dáno tím, že Sabatí skladby jsou na dynamický hře bicích hodně postavený. Kdyby bubnoval nějaký pohodový "lehčí" bigbít, nebude to ani poznat. Takže dobrý.
Tony Iommi: Pár nedomačklých pražců, přeci jen, ty prstíky už ne vždycky úplně poslouchají. Ale pořád v pohodě, ani mladý kytarista by se nemusel stydět za takovou hru a klidně by s ní mohl hrát ve "velké" kapele.
Geezer: Ten mi z nich přišel možná nejlepší. Hlavně pravačka mu kmitala překvapivě svěže. Levačka na hmatníku občas podobný problém, jako Iommi: Nedomačknuto, zmáčknuto o fous pozdě. Ale pořád totéž: Spousta velkých rockových muzikantů vyrobí při koncertě taková zaváhání ve čtyřiceti.
Podtrženo a sečteno: Na to, že si pánové patrně každé ráno i večer musejí promazat klouby thermolkou, vzít si léky na revma a pak můžou vyrazit s hůlkou a jezevčíkem na opatrnou procházku (ne Ozzy, ten už samozřejmě nikam nevyrazí), jim toho v rukou (a u Warda v noze) zůstalo až překvapivě dost. Umím si představit, že Iommi ještě klidně může vydat sólovou desku.
Jinak před dvěma lety jsem viděl Soft Machine, kdy průměrný věk muzikantů byl cca 77 let a bylo to boží. Někdo se prostě udržuje fit fakt dlouho...
skoda ze nezahrali Dirty Woman
Jinak Ondro, srovnávat cenu jednodenního lístku s týdnem v Norsku je sice hezké, ale snad si nemyslíš si, že by letenky do Birminghamu, ubytko (kór během eventu, na kterej dorazilo 45k lidí) a další věci byly zadarmo?
Se ve výsledku za jeden den dostaneš třeba na půlku toho, z čeho já pařím celej týden, jenže tady byly vrcholem dne ve výsledku jen 4 songy od fosílií.
Jasně, hrála tam hromada obrovských kapel, ale ruku na srdce, i kdyby všechny hrály napříkald na Brutale, třeba u poloviny z nich ani nepřemýšlím o tom, zda se na ně jít podívat.
Samozřejmě, každej má jiné priority, a pokud jsou návštěvníci spokojeni, dobře jim tak (koncert Justina Biebera se v Praze taky vyprodal a účastníci nejspíše taky byli happy).
Já mám třeba Black Sabbath dost rád, ale kdybych se na festivalu, kterej se primárně točí kolem nich, dočkal od headlinera třicetiminutového setu (i s ohledem na jejich zdravotní stav), asi bych byl nasranej. To ty prachy fakt raději opět prochlastám se satanistama v Norsku.
ja to zjistil az par dni pred akci ze to vubec bude, diky hells za ten napad, doma by me to tak nebavilo jako kdyz u toho pari cela hospoda... obdivuju energii tech lidi to cely odestat v tom kotli od od jedny do jedenacti nebo kolik hodin to bylo... ufff
dedci by zjevne mohli hrat da...
https://www.setlist.fm/setlist/various-artists/2025/villa-park-birmingham-england-4b45278a.html
dedci by zjevne mohli hrat dal ale ozzy toho da jenom tolik s ohledem na stav, zcela pochopitelny
bylo super a dustojny, vypil jsem u toho v hells asi patnact kusu, nadherny