Kdy: 31. říjen 2026
Kde: Praha, Futurum
Pořádali: Obscure Promotion

Úvodní kapela FINAL DOSE nebyl ani tak avizovaný, odlehčený blackened punk, jako spíš klasický black metal ve své ryzí (primitivní) formě. Na dřeň ostrouhané tupačky kapela střídala s pomalejšími riffy a občas vložila blast beat, přičemž forma připomínala nejvíc asi agresivní díla z počátku žánru na konci osmdesátek. Některé momenty byly, pravda, docela cool, některé byly však hodně jednoduché.

Celkově však hodnotím set pozitivně. Zhruba uprostřed zazněly asi dva opravdu povedené songy plus mě bavil na konci zařazený měkčí, lehce do hevíku hozený song. Naproti tomu ty urputné proto-metalové „tupa tupa“ pasáže mě nebavily. Je mi jasné, že takto primitivní projev je asi záměr, ale to ještě neznamená, že je to dobré. Musím ale každopádně pochválit zpěváka, který disponoval na žánr bezesporu kvalitním chrčákem a také zvuk, který byl syrový, avšak krásně čitelný.

Jako druzí nastoupili WORM, na které jsem se těšil, protože poslední deska celkem zaujala. Obával jsem se však, že naživo ta muzika díky své složitější povaze úplně nevyzní, a to se také stalo. Kapela často měnila tempo, chvíli se hrálo pomalu, chvíli rychle, songy obsahovaly přísné pasáže i melodická, heavymetalová sóla plus do toho jel samplovaný podkres. Ve výsledku to bylo na můj vkus překombinované a snaha o jedinečný/umělecký dojem vycházela často naprázdno.

Zvuk nebyl špatný, chybělo však plynulejší flow a větší tlak. Bojoval jsem ale i s vokálem, kdy se mi zdálo, že zpěvák příliš často opakuje tu samou figuru. Každopádně nekromantický death-doom bych danou hudbu nenazval, spíš šlo o black metal s prvky heavy metalu. V sálu však panovala spokojenost a po konci setu jsem zaznamenal na Worm od ostatních docela chválu, takže jsem byl možná jeden z mála, kterým se kapela do noty moc netrefila.

Hlavní atrakce, američtí atmo-blackeři WOLVES IN THE THRONE ROOM byli každopádně oproti předkapelám absolutně jinde. Profesionální výkon, originalita, zvuk, pódiová prezentace, všechno bylo minimálně o dva levely výše.

Kapela má venku čerstvě novou desku, která je dle mého povedená, nicméně o výběr songů či různorodost desek na tomto koncertu nešlo. Bratři Weaverové se svými spoluhráči hned od začátku rozjeli působivou zvukově hypnotickou seanci, v níž se mísil divoký blackmetalový sypec s atmosféricko-meditativními pasážemi, a která nás pak na hodinu a něco pohltila.

Zvuku dominovaly maximálně zkreslené kytary, jejichž zvuk představoval spíš kvílení meluzíny než riffy. Rozmázlé kytary pak doplňovaly analogové syntetizátory a hlavně masivní, drtivé bicí. Tvrdé kopáky, ze kterých by měl i Štěpán radost, byly suprově začleněné do kvílivého celku stejně jako chrčivé vokály, o které se dělili kytaristé. Sound byl ve výsledku hodně specifický, na poslech zněl ovšem velmi dobře.

Kapela s publikem, jak bývá v blacku obvyklé, moc nekomunikovala a plně se soustředila na rituální podstatu své tvorby, která naživo zafungovala výborně. Dlouhé, gradující kompozice, byť se tváří místy monotónně, tak dokázaly strhnout a bylo celkem jedno, jestli jde o starší nebo novější tvorbu. Okultní atmosféru vystoupení pak umocňovaly ještě svíčky na podiu a vůně hořících bylin. Celé to chvílemi působilo až transcendentálně.

Koncert Wolves in the Throne Room se tedy nadmíru povedl. Byla to nejen ukázka vizionářského přístupu k metalu, ale hlavně pohlcující zážitek, který si budeme pamatovat ještě dlouho po doznění posledního kvílivého zvuku. Kapela dle mého ukázala, že patří mezi esa ve svém oboru a donutila mne navýšit respekt, který jsem k ní dosud choval.