>> ENGLISH VERSION BELOW

Průkopnické dílo Yeah! Yeah! Die! Die! od finských Waltari spojující extrémní metal s klasickou hudbou se na letošním Brutal Assaultu předvedlo v plné kráse se symfonickým orchestrem. Jedinečná příležitost vyzpovídat frontmana Kärtsyho Hatakku a zeptat se ho na detaily dlouho plánovaného vystoupení. Co ho k tomu vedlo? Dojde i na živou prezentaci jeho temného baletu Evangelicum? Na tyto a další otázky jsem se chtěl zeptat osobně přímo v útrobách josefovské pevnosti, leč to se nepovedlo. Kärtsy ale Marastu odpověděl po mejlu, díky za to! (Marthusi, také díky!)

 

Od vydání Yeah! Yeah! Die! Die! uplynulo 30 let. Kdo inicioval živou prezentaci po letech? Byl to pořadatel Brutal Assaultu, nebo jsi chtěl ty a hledals pro to odpovídající akci? A proč právě Brutal Assault? Nabízí se i otázka, zda to nešlo zrealizovat dřív…? Neměli jste i nabídky odjinud?

No, ve skutečnosti se o tom s Brutalem během let mnohokrát diskutovalo, ale asi si dokážete představit, že zorganizovat takovýhle spektákl není vůbec jednoduché. Je k tomu potřeba velký rozpočet a předtím, než se něco takového může skutečně uskutečnit, je nutné potvrdit spoustu praktických detailů.

Já bych to klidně dělal každý rok :), ale v těchto těžkých časech pro kulturu je většinou víceméně nemožné o něčem takovém vůbec snít! Z nějakého důvodu jsme si tedy konečně, když se blížilo slavné 30. výročí, sedli s Tomem z Obscure a rozhodli se, že tohle už prostě opravdu, opravdu musíme konečně uskutečnit!

V době vydání byly na album spíš smíšené reakce. Změnilo se to nějak od té doby? Je podle tebe metalové obecenstvo vstřícnější a otevřenější než dřív?

Určitě ano! Svět se za 30 let tolik změnil! Tehdy byla tahle nahrávka naprostá podivnost; dnes kolem toho dokonce vznikl žánr zvaný classical metal! Časy se mění a my jsme byli prostě o 30 let napřed :)

Před třiceti lety bylo spojení death metalu a orchestru téměř sci-fi. Měli jste tehdy pocit, že děláte něco, co publikum vůbec nemusí pochopit?

Jo, měl jsem velký strach, že lidé dokonce odejdou už z prvního koncertu v Helsinkách. Ale byl jsem naprosto ohromený: okamžitě se jim to zalíbilo a dokonce říkali, že by to mohli poslouchat celé hodiny!

Na druhou stranu si myslím, že v širším kontextu našeho publika to zničilo naši „komerční mainstreamovou kariéru“ :) …což mi tehdy bylo úplně jedno :) Byla to prostě věc, kterou jsme potřebovali udělat, abychom naplnili tu myšlenku. Nakonec jsme to riziko chtěli podstoupit naprosto vědomě. Chtěli jsme zdůraznit, že jsme neusilovali o žádného Michaela Jacksona. Spíš jsme chtěli, aby nás později lidé brali jako „seriózní kapelu“, kterou jsme tehdy sakra hodně byli!

Teď, s odstupem 30 let, změnil bys něco na desce? Dramaturgii, délku, počet částí…

Spoustu věcí :) Tohle bylo první svého druhu, v mnoha ohledech docela naivní staří Waltari :) Vlastně ten další kus, který jsem o pár let později složil pro Finský národní balet, už byl mnohem temnější. Ale na druhou stranu je to průkopnické dílo, a právě proto je svým velmi waltariovským způsobem jedinečné v tom, jak vyjadřuje něco, co je dnes skutečným žánrem! Takže tady opravdu nechci ničeho litovat, stejně jako u žádného ze svých děl. Je to dokument své doby a opravdu ho složil jen milovník hudby/rock-metalu, který o „classical metalu“ vlastně vůbec nic neví :)

Když si album pustíš dnes, slyšíš hlavně mladickou odvahu, nebo bys některé věci napsal úplně jinak?

No, samozřejmě odvahu! Odvážil jsem se napsat takzvanou „vážnou hudbu“, přestože jsem k tomu po teoretické stránce vůbec nebyl kvalifikovaný. Od té doby jsem tenhle druh tvorby vždycky miloval… Bohužel je to hodně undergroundová záležitost a vždycky vyžaduje obrovské rozpočty, aby se to vůbec dalo přivést k životu. Klidně bych se viděl jako „skladatel vážné hudby“; je to sakra velká zábava.

Kolik materiálu bylo potřeba znovu přepsat nebo zrekonstruovat? Dochovaly se původní orchestrální party? A chtěli jste něco změnit, nebo jste to chtěli ponechat v původní podobě?

Většinou ano, chtěli jsme to zachovat tak, jak to původně bylo. Existoval původní rukopis partitury na papíře, psaný ručně :) Takže největší práce spočívala v digitalizaci partitury (sakra hodně práce a navíc drahé… pořád za to ještě musíme platit :)), a při tom jsme změnili pár úplně drobných věcí a také jsme museli, protože původní partitura byla napsaná pro 45členný orchestr. Museli jsme ji vměstnat do 37členného orchestru na Brutalu. Takže to rozhodně nebylo hotové jen lusknutím prstů :)

Jak náročné je sehrát metalovou kapelu se symfonickým orchestrem v roce 2026? Co je dnes jednodušší a co naopak složitější než v roce 1995?

Abych byl upřímný, nic na tom nebylo nijak zvlášť komplikované. Zdálo se, že jsme dnes mnohem kvalifikovanější, a musím říct, že koncert na Brutalu byl po hudební stránce zatím nejlepší ze všech těchto vystoupení :)

Bohemian Symphony Orchestra Prague hrálo finskou deathmetalovou symfonii. V čem je spolupráce s českými hudebníky jiná než s těmi finskými?

Práce s orchestrem probíhala naprosto hladce! Bylo snadné si uvědomit, že od roku 1995 se toho hodně změnilo :) Bylo vidět, že už předtím hráli s metalovými kapelami a že mnozí z těchto klasických hudebníků tenhle žánr určitě sami poslouchali. Samotný metal už dnes jako žánr není pro „normální“ posluchače tak zvláštní, jako byl ještě pro mnoho lidí před 30 lety :)

Jaké bylo úplně první setkání orchestru s kapelou při zkouškách? Co vás překvapilo?

Mezi námi a orchestrem jsme měli Perttuho Vänskäho. Je synem velmi známého finského dirigenta (který má v současnosti velkou kariéru ve Spojených státech) a dokonale se vyzná v hudební teorii a neustále se věnuje nejrůznějším aranžérským pracím, mimo jiné i pro některé počítačové firmy a podobně. Jeho role v celé show byla naprosto zásadní. Bez něj bychom vůbec nedokázali dát celou show dohromady. Jsem si jistý, že s ním budu i v budoucnu více spolupracovat. Je to moc dobrý člověk!

Vrátila se i klasická sestava Waltari: Sami Yli-Sirniö, Janne Parviainen, Jariot Lehtinen. Je to jen na jednu štaci? Necítíš nostalgii, nutkání vrátit čas? Mimochodem, Jariot byl členem Waltari 40 let, proč vlastně odešel?

Spolupracujeme spolu už 5 let, a to v rámci všech turné k 30. výročí (bohužel pouze ve Finsku), od 30. výročí Torchy až po 30. výročí YYDD. Bohužel právě symfonie byla jediným způsobem, jak dostat tuhle sestavu do zahraničí.

Na 30. výročí So Fine v EU jsme vystupovali se současnou sestavou Waltari, jelikož Sami a Janne jsou dnes tak vytížení s Kreator a Ensiferum, že by reálně nebyla možnost začít s nimi pracovat opravdu seriózně. Možná bychom spolu v budoucnu ještě vydali maximálně jednu nahrávku.

Já osobně teď žiju hlavně přítomností se svou novou sestavou (a případně i tou budoucí). Vlastně mi všichni říkají, že nová sestava je jednoznačně nejlepší od té z 90. let. Nejsem zrovna člověk, který by si příliš užíval život v minulosti.

No, Jariot dnes žije v lesích se svou obrovskou rodinou. Jeho roky s rockovou kapelou také definitivně skončily, nejpozději před 5 lety po našem kompilačním albu k 30. výročí. A samozřejmě mu to rozhodnutí nemůžu vyčítat. Vlastně to byl vždycky jeho velký sen: mít velkou rodinu na finském venkově.

Mě život z nějakého důvodu tímhle směrem nevedl. Já jsem pořád naplno zaseknutý v téhle práci :) Ale ano, on (Jariot) byl po mém boku více než 25 let. To je samozřejmě na „jeden pár“ :), jednu společnou kariéru, dost dlouhá doba.

Nechystáš reedici Yeah! Yeah! Die! Die! na vinylu?

Double LP YYDD už je venku!

Bonusová otázka: Po úspěchu Yeah! Yeah! Die! Die! vznikl i deathmetalový balet Evangelicum. Přesto nikdy nevyšel jako samostatné album. Proč? Bylo to umělecké rozhodnutí, otázka práv, nebo prostě nikdy nenastal správný okamžik? Existují vůbec studiové nahrávky Evangelica? A je šance, že se někdy dočkají oficiálního vydání?

Věřte, nebo ne, o albu Evangelicum se od těch vystoupení čas od času diskutuje! …stejně jako o show na Brutalu. Takže snad by se i pro tohle jednou mohl najít odpovídající rozpočet! Peníze byly až dosud vždycky problém. Tohle je můj velký sen, protože já osobně si myslím, že Evangelicum dopadlo ještě lépe než YYDD. Tohle byla v téhle oblasti jen moje „práce na zkoušku“ :)

Yeah! Yeah! Die! Die!? We were 30 years ahead of our time, says WALTARI frontman

The pioneering work Yeah! Yeah! Die! Die! by Finnish band Waltari, combining extreme metal with classical music, was presented in all its glory at this year’s Brutal Assault with a symphony orchestra. A unique opportunity to interview frontman Kärtsy Hatakka and ask him about the details of this long-planned performance. What led him to do it? Will we also see a live presentation of his dark ballet Evangelicum? These were some of the questions I wanted to ask him in person, right inside the Josefov fortress, but unfortunately, that didn’t work out. Kärtsy nevertheless answered Marast in an email — many thanks for that! (Marthus, thank You too!)

It has been 30 years since the release of Yeah! Yeah! Die! Die!. Who initiated the idea of presenting the album live again after all these years? Was it the organizer of Brutal Assault who approached you, or was it your idea and you were looking for the right event? And why Brutal Assault specifically? One could also ask why it took so long to happen… Didn’t you receive offers from elsewhere before?

Well, it has actually been discussed with Brutal many times over the years, but you can guess that this kind of spectacle is not very easy to organize. A big budget is needed, and tons of practical details must be confirmed before these kinds of events can really happen.

I’d love to do this every year :) but in these hard times for culture, it’s just more or less impossible usually to even dream about something like this! For some reason, finally, as we were approaching its glorious 30th anniversary, we sat down with Tom from Obscure and decided that we now just really, really must finally make this happen!

When it was released, the album received rather mixed reactions. Has that changed over the years? Do you think the metal audience has become more open-minded and more accepting than it was back then?

For sure they have! The world has changed so much in 30 years! At that time, that piece of work was totally weird stuff; nowadays, around that time, a genre called classical metal has even been born! So the times change, and we were just 30 years ahead of our time :)

Thirty years ago, combining death metal with a symphony orchestra was almost science fiction. Did you have the feeling at the time that you were creating something the audience might not understand at all?

Yep, I had a big fear that people would even walk away from the first show in Helsinki. But I was totally stunned: they loved it immediately, and even expressed that they could have listened to it for hours!

On the other hand, in the bigger picture of the audience, I think it did destroy our “commercial mainstream career” :) …which I couldn’t have cared less about at that time :) This was just a piece of shit we needed to do to fulfil the idea. In the end, we wanted to take a risk very consciously. We wanted to underline that Michael Jackson was not what we were seeking. Rather, we wanted to be taken later as a “serious band”, which we hell of a lot were at that time!

Looking back after 30 years, is there anything you would change about the album? The structure, the length, the number of sections…?

Many things :) This was the first of its kind, pretty naive old-type Waltari in many ways :) In fact, the next one I composed, already a few years later for the Finnish National Ballet, was much darker. But on the other hand, this is a pioneering work, and therefore, in a very Waltari-style way, it is unique in expressing what is nowadays a real genre! So, I really don’t want to regret anything about it, like with any of my works. It’s a document of its time, and was really composed by just a music/rock-metal lover who doesn’t really know anything about “classical metal” :)

When you listen to the album today, do you mainly hear the courage and ambition of youth, or are there things you would write completely differently now?

Well, courage, of course! I encouraged myself to write so-called “serious music”, although I wasn’t qualified in theory to do that at all. Since then, I have always loved doing these kinds of works… Unfortunately, it’s very underground and always needs massive budgets to be able to bring it to life. I could easily see myself as a “serious music maker”; it’s a hell of a lot of fun.

How much of the material had to be rewritten or reconstructed for the new performance? Did the original orchestral arrangements survive? And did you want to make any changes, or was the goal to preserve it exactly as it was originally created?

Mostly yes, we wanted to keep it as it originally was. There was an original score existing on paper, handwritten :) So the biggest work was to digitize the score (a hell of a lot of work, and expensive… we still have to pay for that :)), and there we changed some tiny little things, and also had to, ’cause the original score was for a 45-piece orchestra. We had to squeeze it into Brutal’s 37-piece orchestra. So it wasn’t ready at all just by snapping your fingers :)

How challenging is it to perform a metal album with a symphony orchestra in 2026? What is easier today, and what is more complicated compared to 1995?

To be honest, nothing was really complicated. We seemed to be much more qualified these days, and I must say the Brutal show was, music-wise, the best of all these shows so far :)

The Bohemian Symphony Orchestra Prague performed this Finnish death metal symphony. How is working with Czech musicians different compared to working with Finnish musicians?

Working with the orchestra was very smooth! It was easy to realize that a lot of new water has flowed under the bridge since 1995 :) It was easy to see that they had played with metal bands before, and that many of these classical musicians had surely listened to this genre themselves. Metal itself as a genre is not so odd anymore to “normal” listeners as it was still to many people 30 years ago :) 

What was the very first meeting between the orchestra and the band like during rehearsals? What surprised you?

We did have this Perttu Vänskä between us and the orchestra. He is the son of a very well-known Finnish conductor (who is making a big career in the States at the moment), and knows everything about music theory, and does a lot of arranging work all the time, also for some computer firms and so on. His role in the whole show was 100% important. Without him, we couldn’t have managed at all to put the whole show together. I’m sure I will work with him more in the future as well. Very good guy! 

The classic Waltari lineup has also returned: Sami Yli-Sirniö, Janne Parviainen, and Jariot Lehtinen. Is this just a one-off occasion, or do you feel a sense of nostalgia and a desire to turn back time? By the way, Jariot was a member of Waltari for 40 years — why did he actually leave the band?

We have already been working together for 5 years now, with all the 30th anniversary tours (unfortunately only in Finland), from Torcha’s 30th anniversary to YYDD 30th. Unfortunately, the symphony was the only way to get this line-up abroad.

For the So Fine 30th anniversary in the EU, we did it with the current Waltari line-up. Coz, Sami and Janne are so busy nowadays with Kreator and Ensiferum that there would not have been any realistic possibility of starting to work with them really seriously. Maybe at most one release together still in the future.

I personally live very much in the present with my new line-up at the moment (and the possible future one). In fact, everybody has been telling me that the new line-up is definitely the best one since the ’90s one. I’m not really a guy who would enjoy living in the past too much.

Well, Jariot is living in the woods nowadays with his supersize family. His years with the rock band also just came to an end, latest 5 years ago, after our 30th anniversary compilation. And I can’t blame him, of course, for that decision. That has been his big dream always, in fact: a super family in the Finnish countryside.

For some reason, life hasn’t been leading me this way. I’m still purely stuck to this work :)… But yes, he (Jariot) was the one beside me for more than 25 years. That’s of course long enough for “one couple” :), one common career.

Are you considering a vinyl reissue of Yeah! Yeah! Die! Die!?

The double YYDD is already there!

Bonus question: After the success of Yeah! Yeah! Die! Die!, the death metal ballet Evangelicum was created as well. However, it was never released as a standalone album. Why was that? Was it an artistic decision, a matter of rights, or simply that the right moment never came? Do studio recordings of Evangelicum even exist? And is there any chance they could receive an official release someday?

Believe me or not, there have been on-and-off discussions about the Evangelicum album ever since the shows! ...like with the Brutal show too. So, hopefully, the budgets for this one could also be suitable one day! Money has always been the problem so far. This is my overall dream, because I personally thought Evangelicum turned out even better than YYDD. This one was just my “practice work” in this scene :)