Lunchmeat festival 2026: AUTECHRE

report electronic

Naživo byli Autechre mnohem živelnější techno rychta než z nahrávek. Koncertu ale nechyběla ani hromada rytmických rozbitostí, divných zvukových skřípanců, gradace a náhodné proměny. Z jejich devadesátiminutového setu v úplné tmě jsem naprosto nadšený.

Kdy: neděle 27. září
Kde: Národní galerie Praha – Veletržní palác

V rámci letošního Lunchmeat festivalu, který pravidelně do Prahy vozí všemožné umělce z elektronické a experimentální hudební scény, proběhl také koncert britské legendy Autechre. Vlastně se jednalo o první oznámené jméno z této čtyřdenní akce, na kterou byly k dispozici i jednodenní lístky. A vzhledem k tomu, že se Autechre vrátili do Prahy po dlouhých deseti letech, asi nikoho nepřekvapí, že se nedělní koncert poměrně rychle vyprodal.

Sám jsem si koupil lístek na večer s Autechre poměrně brzo. A byť se rozhodně nepovažuji za nějakého znalce ani skalního fanouška této dvojice, její přínos experimentální elektronice a legendární statut nezpochybňuji. I proto jsem je koneckonců chtěl vidět, ať si je aspoň odškrtnu ze seznamu kapel, jejichž koncert bych měl aspoň jednou v životě zažít.

Jelikož sám moc podobné hudbě až tak nerozumím, nepočítal jsem s tím, že mě tento gig nějak více odpálí, natož abych z koncertu psal nějaký report. Vlastně mě především zajímala celková zkušenost a touha zajít opět na něco trochu jiného, než poslouchám doma na denní bázi. Ve výsledku jsem ale z tohoto koncertu odcházel tak nadšený, že se aspoň musím pokusit o sepsání nedávného zážitku do pár slov.

Jak je známo, Autechre hrají v úplné tmě. Abych se vyvaroval nějaké nepříjemné tlačenici, zabírám vhodný flek někde uprostřed páté řady dobrých patnáct minut před plánovaným začátkem. Zde nakonec vydržím celou dobu a na to, že se jednalo o vyprodaný koncert, jsem zde měl i dostatek životního prostoru na svoje křepčení. Bylo zde sice solidní teplo, ale nic, co by se nedalo přežít. Netuším, jak to vypadalo za mnou, možná se v zadních částech klubu utvořil klasický špunt, přes který se návštěvníkům už nechtělo cpát dopředu. Na mě se ale naštěstí nikdo nelepil, ani do mě nevrážel, což je u podobné hudby v těchto podmínkách celkem k neuvěření.

Jakmile se zhaslo, dvojice přišla na pódium a prakticky okamžitě do nás vpálila až překvapivě energickou rychtu. Osobně nemám srovnání s předchozími živáky, ale z nahrávek jsou Autechre už několik let hlavně ambientní glitch podivnost, o které nelze úplně říct, že by to bylo nějaké živelné techno. Jasně, mají různé polohy, se kterými v minulosti všemožně pracovali, ale za taneční řežbu bych je úplně neoznačil.

Naživo tomu však bylo úplně jinak. Vlastně hned samotný začátek nakoply beaty, které nás provázely celých devadesát minut a postupně gradovaly. Začalo se s relativně rozumným tempem, řekněme někde pod 150 bpm, ale čím déle Autechre hráli, tím více zrychlovali a v některých fázích koncertu jsme se podle mě dostali i nad dvě stovky.

Základ tvořil hodně masivní subbasový podklad, který celou dobu vydatně pulzoval a byl příjemně hlasitý. Autechre ale fakt nejsou žádnou primitivní rovnou rychtou. Největší magie jejich hudby spočívá v hromadě rozbitostí, divných zvukových skřípancích a často velmi náhodných proměnách. Někdo by mohl tvrdit, že to je moc velký chaos, který snad nedává smysl, ale myslím, že Sean Booth s Robertem Brownem moc dobře vědí, co a proč dělají.

Vlastně ta pestrost, prostorovost a místy až přehrocennost fakt pomáhaly tomu, aby mě koncert celou dobu bavil, abych v něm furt objevoval něco nového a hlavně aby nepůsobil jakkoliv hloupě. Především v těch vyšších frekvencích se toho dělo opravdu dost, chvíli to evokovalo až breakcorovou schizofrennost, ale zároveň se stále jednalo o velmi dobře taneční pařbu.


Úspěšnému výsledku podle mě dost pomáhá, že Autechre naživo hodně experimentují a improvizují, což pomáhá přirozenějšímu a organičtějšímu pocitu z celku, než kdyby přišli s předpřipraveným setem a jen zmáčkli tlačítko play. Pod ruce jsem jim samozřejmě neviděl, takže těžko říct, kolik toho opravdu dělají live, ale vzhledem k tomu, kolik odlišných živáků mají jen
na svém bandcampu, úpravy na místě v reálném čase jsou v jejich případě asi nezbytné.

A co ta tma, která je už po mnoho let trademarkem Autechre? Žádná světla v sálu, žádná vizuální show, nic. Absolutní tma ve Veletržním paláci sice nebyla, pánové musí vidět na to, co vlastně hrají, takže jim na ruce svítilo menší světlo. Lehce šlo vidět taky trochu zbytkového světla u stropu a jak si oči na tu tmu zvykly, rozeznávaly i siluety ostatních postav v davu. Jinak až na to, že sem tam nějaký idiot rozsvítil světlo na mobilu (což jsem stejně moc nevnímal, protože jsem měl většinu času oči zavřené), nešlo vidět nic, což rozhodně dává koncertu své kouzlo. Člověk se fakt místo vnímání nějakých vizuálních vjemů soustředí jen a pouze na samotnou hudbu, která je zde to nejdůležitější.

Co dodat dál? Asi už nic. Snad jen, že jsem si koncert Autechre užil podstatně více, než jsem čekal a přemýšlím o tom, že to byla nejlepší rychta, na které jsem kdy byl a zároveň nejlépe propařených devadesát minut ever. Nevím, zda takový diktát předvádí pokaždé, ale pokud se u nás někdy v budoucnu opět ukážou, určitě půjdu znovu. Nejdříve jsem si myslel, že ze mě mluví aktuální nadšení, ale jelikož mě to nepustilo ani po týdnu, když se zpožděním sepisuji tento report, bez nadsázky přemýšlím o koncertu roku.

Předskakující kapele a DJovi se jinak omlouvám, že o nich nic nepíšu, ale pár Zichovců a Autechre mi stačilo k naprostému formátu a absolutní spokojenosti.

Vložit komentář

vihkav - 11.10.26 19:14:34
upsammy & Magaletti za mě dost dobrý, nikdy jsem nic podobného neviděl, ale amatér dává palec hore minimálně za provedení - rozbité bicí dobře zkombinované s elektronikou zcela origo a ačkoliv to nebavilo úplně celou dobu, pěkně části se určo našly

Autechre - taky jsem vůbec nečekal takovou rychtu a vlastně jsem spokojený, možná ne tak jako kolega, protože ač se tempo měnilo, konstantní rychta to dělala trochu jednotvárnější než jsem čekal. slyšel jsem tam jednotlivé prvky oblíbeného Confieldu, rozbitost, možná i nějaké stejné zvuky. koncert ve tmě na tohle to rozhodně dost vylepšil a je to něco, co by podobné rychtě normálně dle mého odporovalo, ale nějak zvláštně to funguje :)
AddSatan - 09.10.26 10:05:09
Odpověď Kot: Ze zahranicnich festivalu :) tez dojem z novejsich malagetti kolaborac...
Právě asi 4-5 tracků na Seismo mě ba víc než jiný její kolaby z poslední doby, zbytek slabší no ... Moin jsem z nahrávek nějak "nepochopil", jakože fajn, naživo ale prej lepší...
Kot - 09.10.26 09:43:13
Ze zahranicnich festivalu :) tez dojem z novejsich malagetti kolaboraci trosku unylej (videl jsem tusim holy tongue, slysel nahravky par dalsich veci), ona sama vetsinou hraje skvele, ale veci co se dejou kolem az tak zajimavy nejsou. Skoda ze ji umrel partak z Tomaga, to bylo kdysi nazivo bozi. Moin taky pekny...
mIZZY - 09.10.26 09:34:26
Odpověď AddSatan: Jako rozumim, že Zichovec je Zichovec :), ale upsammy & Magaletti byc...
Já tam na nich asi 20 minut byl, bylo to v pohodě / zajímavý, ale nějak jsem od toho nedostával, co bych chtěl. Na rozdíl od Autechre to nějak nemělo zvukovou účinnost. Tak jsem prostě o tom v reportu raději nic nepsal.
AddSatan - 09.10.26 09:25:44
Jako rozumim, že Zichovec je Zichovec :), ale upsammy & Magaletti bych teda nevynechal (něco tak trochu jako Autechre s perkusema - slyš tracky 2., 3., 7. níže)

Autechre jsem mj. prováhal anžto mě z nahrávek baví třeba tak 15-20 min. ... a prej minule dle některých až tak super nebyli, ale příště teda prubnu, ideálně asi na nějakym zahraničním hipster festu :).

Jinak ten pátek byl nakonec taky vyprodanej, což jsem zjistil včera ze záhlaví reportu :), na místě to působilo, že plno tak max z 80-85% rozumný kapacity, což jako palec hore pořadatelům, byť jasně, maj to nagrantovaný, ale i tak...

https://valentinamagaletti.bandcamp.com/album/seismo
Kot - 09.10.26 09:19:07
Tak hlukomilcovi jako tobe jsme nepochyboval ze to sedne :) Me samozrejme taky, ale znam i lidi co radi desky, ale zive to nedavaj...

Zkus tohle