KHAN, ELBE, GORDON COLE

report post rock

Jedna česká post-rocková naděje, sázka na jistotu a zahraniční překvapení v nově otevřeném klubu Subzero.

Kdy: 24. květen 2025
Kde: Subzero Club
Fotky: mkvivit

Vůbec poprvé vcházím do nově reinkarnovaného Underdogs', nyní klubu Subzero. Přichází hořkosladké pocity nostalgie, tady jsem prostě doma. Něco je ale přeci jen jinak. Křídově bílé stěny zdobí stylové skateboardy, každý s unikátním motivem. Má to streetový vibe, ale kultivovaný.

V prosvětlené a čisté místnosti, která už nepůsobí jako ten sklep, ale útulné místo pro pořádání koncertů, už žhaví nástroje pražští Gordon Cole. Lidí je méně, než je zdrávo, což zabolí u srdíčka. Otázky, proč nechodí na post-rock, pokud to zrovna nejsou God is an Astronaut nebo Mono, však zahání první údery paliček do virblu.

Zvuk je bordel, nástroje se ztrácí v lomozu, ale že nepůjde o promarněnou půl hodinu, je jasné s druhou skladbou. Nasekávané riffy, rovné atmosférické plochy, vesmírné zvuky. Gordon Cole opět dokazují, že jsou jednou z největších současných nadějí české post-rockové scény. Tohle prostě musí bavit každého fanouška nerdského post-math rocku, který má ve své DNA genetické informace Sleepmakeswaves.

Medový zpěv, brutální murmur a vyhrocený řev, přesto je atmosféra hřejivá, přátelská a jako vždy v mém případě vítaná. Elbe sešli se skladbami z připravované desky z post-doom metalových hor do snových krajin shoegazu a post-rocku. Je to živější, dynamičtější a klubový masivní sound tomu dává cosi navíc. Takovou tu nepopsatelnou sílu zvuku i při zasněných, nadýchaných pasážích, kdy prázdný prostor vyplňují kytarové proudy atmosféry, kopák s basou buší do hrudi a posluchač se ocitá v mikrogravitaci.

„Poslední kapelu neznám, jsem unavený, asi půjdu dřív.“ Zvyk podceňovat poslední vystupující tentokrát rozbily v ten večer jediní zahraniční účinkující Khan. Pocity neopodstatněného skepticismu, s podtónem nepopiratelné mírné zvědavosti, odchází do ticha s prvními tóny hypnotické, jako had se klikatící basy.

Zvuk dosahuje krystalické čistoty, psychedelické čarování se setkává s hutným vyzněním a ostrými hranami takových Russian Circles, ke konci ale decibely možná až moc rostou a pravé ucho rezignuje. Nevadí, basa stále hypnotizuje, jsem v transu a Khan s mými pocity manipulují jako při nějakém voodoo rituálu.

Hypnóza trvá do teď. Jen nevím, jaký podíl na tom má svrchně kvašená IPA Clock ve stylovém plechu Subzero.

Vložit komentář

mrkvivit - 26.05.25 09:54:40
Jo jo, škoda nízké návštěvnosti (i když to nebyl takový provar jako na Dool tamtéž před pár týdny). Byl to fajn večírek. Gordon Cole mi často evokovali Mogwai - taky většinově intrumentální skladby, zvolna rostoucí a gradované. Uvidíme co přinese plánovaný debut Černý vigvam. Materiál mají dobrý, jen ještě získat větší pódiovou jistotu. Od Elbe se mi dost líbily ty nové skladby z chystaného alba Peculiar - bude to zase trochu jiné. Jinak určitě ten večer nabídli nejširší žánrovou a výrazovou paletu. Zvuk lepší než GC. Khan byli výborní, bylo tam hodně stoneru, ale taky hypnotické psychedelie. Dost retro feeling, často se mi vybavili třeba Hawkwind, ale šlo se víc na dřeň. Ve třech, při celkem vlažném publiku (hodně lidí sedělo bokem na tom stupínku, ti stojící si udžovali uctivou vzdálenost od pódia - fotografové měli velkorysý prostor na svou práci) předvedli ale dobrou show. Zdá se, že se hudbou dobře baví, žádná póza ani křeč. Bylo fajn, že neměli žádné backing tracky - všecho to uhráli s pomocí vrstvených delayů, krásně ty skladby rostly a hypnotizovaly. Stačilo zavřít oči a nechat se unášet. Určitě nejlepší zvuk, pravda, možná místy moc přeřvaný, ale pořád se to myslím dalo bez špuntů do uší.

Zkus tohle