Kdy: 22. únor 2026
Kde: Praha, Subzero
Fotky: Jake Owens
Pořádali: Obscure Promotion

Večer otevírají američtí Spotlights. Jako nějaký šaman bubeník udává riffům i psychedelickým zvukům kytarových efektů někdy až rituální rytmus, zatímco se zpod hlukové vrstvy dere zastřený zpěv a někdy i přiškrcený řev, a já zase vymýšlím škatulky. Sludgaze? A vlastně proč ne! Rituál končí spirituálním vyvrcholením decibelů, letících kamsi až do vesmíru, což si vybírá oběť v podobě skoro ohluchnutí.

Zpěv andělské A. A. Williams s instrumenty utichá, až na jedinou tklivou melodii kytary a bušení vlastního srdce. Přísahal bych, že slyším i srdce lidí kolem. Melodie působí křehce, ale zároveň těžce. Čas zamrzá a realita minulých i budoucích dní už nedává smysl. Vím, co přijde, přesto se nemohu nadechnout. Napětí mezi pódiem a mnou začíná být natolik intenzivní, až se zdá, že právě ono je tím nejsilnějším momentem. Kyslík se nedostaví, dokud nástroje s osvětlením nepovolí napětí explozí do malého Velkého třesku.

Katarzní pocit smrti a znovuzrození nenastal jen ve skladbě Pristine. Dochází k tomu během každé písně londýnské multiinstrumentalistky. Ladnými pohyby temného anděla loudí z kytary zadumaný zvuk, zatímco suverénním zpěvem dráždí slzné kanálky. Písně se odvíjejí od jedné šablony – uvedení do děje, výbuch emocí a zklidnění – přesto musí rozsah klasicky vzdělané hudebnice neznalého posluchače překvapit.

Intimní písničkářství, doom-rocková zasmušilost, gotická estetika, post-rocková dramatičnost. Na své si přicházejí fanoušci The Cure, Chelsea Wolfe, Emma Ruth Rundle i Explosions in the Sky. Píchnutí u srdce při pomyšlení na absenci živé baskytary zahání zkušeně opečovaný zvuk, nechávající vyniknout všechny polohy A. A. Williams. Dopad známých kompozic se tak ještě zesiluje.

Na působivosti představení přidává i jednoduché, avšak překvapivě efektivní osvětlení, kdy například po posledním kontaktu prstů se strunami a chirurgicky přesných úderech do bicích zůstává na pódiu jen silueta hlavní protagonistky, zvýrazněná jejím svítícím jménem za zády.

Hudebnice i přes sklony k dramatu přináší především klid v duši a vytváří kolem sebe bezpečné místo. Její hudba působí jako morfium. Uklidňuje rozbouřenou mysl a tiší bolest bez ohledu na to, zda hraje skladby z folkovějšího debutu Forever Blue, druhého, o poznání dynamičtějšího alba As the Moon Rests, nebo jestli zrovna představuje nový singl Wolves. Mně by klidně stačilo, kdyby stála na pódiu sama a zpívala.