Autor: 75 Uživatelé: 60 Tvé hodnocení: hodnoť
Celestial Triarchy

NUUMMITE - Celestial Triarchy

Dlouho jsem na české scéně neslyšel tak vyzrálý debut. Nuummite uvězní vaši pozornost do malé klícky a na svobodu ji půlhodinu nepustí.

NuummiteTo se tak potká blackmetalista s deathmetalistou a postaví hipsterskou kapelu. Ne, takhle černobílé to s Nuummite není. Kapela, která kopíruje Alcest? To by bylo příliš jednoduché. Celestial Triarchy je osobní odkaz na to, co je Markovi (ex-Errantes), Michalovi (Naurrakar, Sól) a Lukášovi (ex-Errantes) blízké. Alcest, pokrok, Uncle Grasha‘s Flying Circus a Nicota. Výsledkem je svěží debut na české scéně.

Ti, jež znají Nuummite z koncertních pódií, již byli odfouknuti jako pírko jejich instrumentálním drajvem a vcucnuti atmosférou vyvolávající dojem světa divů. Je to taková přímočaře energická, ale atmosféricky vzdušná kytarová poezie. Posluchače nakopne elektrický šok, který jej vystřelí až do magnetosféry, v níž poletuje jako balónek s ucházejícím vzduchem. Studiově skladby pražského blackgaze trojlístku nefungují jinak.

Celestial Triarchy vzpomíná například na japonského matematika Yutaku Taniyama, vědeckofantastický román Piknik u cesty či na teoretického fyzika Richarda Feynmana. Všechny tyto mozky a jejich znalosti nakonec pohltí oheň, popel a dým mocného vulkánu Krakatoa. Jako kdyby se Celestial Triarchy snažilo říci: „Pokrok jednou skončí. Nic netrvá věčně.” Ve skutečnosti však není třeba sopky, zmíněné osobnosti beztak nepotkal happy end.

Nuummite

Ještě se odehrál v historii jeden pokrok, Écailles de Lune. A také na něj Celestial Triarchy organickým zvukem z dílny Petra Bučila a jeho studia Riversound a načechranou instrumentací odkazuje. Blackmetalové riffy vnořené do pocitové modré estetiky Écailles de Lune rozeženou v rychlém sledu  post-rocková či progresivní trylkování a kytarové houpavé mosty. Michal hraje na bicí melodicky a jeho reakce jsou úměrné rychlým proměnám na hmatníku. Kostrbatost však není na místě. Změny, kterých jsou kompozice plné až po okraj, působí přirozeně. Pořád se tak něco děje a Marek přihrává jeden výrazný riff za druhým. Ambientní mámení, euforické blast beaty, střední tempa, v nichž se vyjímá Lukáš se svým tlustostrunným nástrojem. Nuummite tak uvězní vaši pozornost do malé klícky a na svobodu ji po cca půl hodiny nepustí.

Celestial Triarchy dalo prostor také několika hostům. V Roadside Picnic a Sekal si plíce vykřičel Martin Šindelář z emo hácéčkové NICOTY. Zajímalo by mě, kdo napsal texty, určitě doporučuji jejich bizarně poetické rysy prozkoumat. Intermezzo mrazivé jako civilizační dekadence v industriální propasti továren a fabrik beznaděje vytvořil Willhelm Grasslich z Uncle Grasha‘s Flying Circus a v závěrečném aktu destrukce v Krakatoa znepokojuje Alena Krákorová (Nocturnal Pestilence), která svým přednesem připomíná vílu tančící s úsměvem na tváři v bílých šatech mezi lehounkým popelem a dehtovými těly. Hmatník na kytaře zde také pomačkal Ego BMK z Naurrakar. Jeho zásah bych však nebýt získaných informací nepoznal.

Dlouho jsem neslyšel tak vyzrálý debut na české scéně, jakým Celestial Triarchy je.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Nuummite, Celestial Triarchy, black metal, indie rock, post-rock, blackgaze, instrumental, post-metal

aktuálně

diskuze