Gorguts mě svým posledním CD Obscura dokázali dostat do tranzu kteroukoliv dení či noční dobu. Jejich hudba byla ztělesněním neklidu, chaosu, nepříjemných pocitů a přitom byla skutečně skvostná. Na jejich nové CD jsem proto čekal ještě víc než příchod (Kámoše) Ježíše. Čekal jsem fakt hodně a jak to v takových případech bývá, byl jsem zklamaný.
Nový Gorguts jsou sice taky výtečný, ale je přece jen vidět, že vyšli svým posluchačům vstříc. No upřímě se ani moc nedivím, protože hrát tak krutou a negativní hudbu, jako byla na Obscuře každejch pár dní ve zkušce musí být psychicky hodně náročný. Takže snad kvůli těmhle všem věcem zní nový Gorguts jako takový „úkrok stranou“. Je v tom furt hodně agrese, energie, je to hodně šílené a obskurní, ale tohle všechno je to v daleko menší míře než na minulé desce.
Zato přibylo melodií a pasáží, které si budete moct v duchu opakovat, To taky novodobým Gorguts po poslední desce hodně lidí nemohlo zapomenout – že po jejím poslechu měli v hlavě jako vymeteno a že se nedala naposlouchat. Ale pro mě to bylo taková správná ledová sprcha. Teď je to spíš takové opláchnutí vlažnou vodou. Znova ale musím zdůraznit, že pro většinu lidí bude tohle album daleko stravitelnější a určitě se dočká daleko lepšího přijetí. Prostě zdá se, že dnes se přeje v extrémním metalu spíš melodice a pozvolné přijatelnosti, než pocitům a energii.
Ale věřím, že aspoň díky tomuhle kompromisu se postupně dostane víc lidí k tomu po mém soudu nejlepšímu, co se na sklonku století v metalu odehrálo – Obscuře. Oproti ní mě totiž i to nejlepší album nemohlo nezklamat. Zkrátka nemůže být každý den kaviár.
Vložit komentář