Pokud se porozhlédneme po deathmetalových smečkách u protinožců, Beyond Mortal Dreams budou patřit k těm příčetnějším. Jejich smrtící kov je spíš technický a brutální, než pokroucený a šílený. Přesto první dlouhohrající deska From Hell patří k těm, na které se nezapomíná. Chcete-li od metalu i v dnešní době (a dnešní dobou teď mám na mysli éru po roce 2000, kdy brutální death metal po chvíli na výsluní ustoupil zpět do těch nejhlubších kobek undergroundu) určitou transgresi, Beyond Mortal Dreams ji dokázali na dosud jediném dlouhohrajícím albu přinést.

Jak se podařilo na tento skvostně nasypaný a skrznaskrz temný BDM navázat po více než 12 letech? Úvodní poslech novinky Abomination of the Flames byl pro mne vysloveně zklamáním. První tři skladby jsou hodně tradiční tBDM s úchylkami k poměrně výraznému sólování, nocturnusáckými klávesami a pak přichází ve čtvrté skladbě dokonce podivný vokodér. No uf, tak jsem si teda návrat do pekla nepředstavoval.

Další poslechy ale ukážou, že všechno je trochu jinak. Beyond Mortal Dreams dělají totiž na death metal velice nezvykle přemýšlivou hudbu, kterou je taky potřeba nechat neobvykle dlouho zrát. Dramaturgicky si dovolí prvními třemi tradičně laděnými skladbami posluchače navést do určitého rozpoložení, kdy se v materiálu cítí jako doma, aby pak očekávání zásadní čtvrtá skladba „They are Seven“ rozbořila a stáhla nyní bezbranné posluchače do úplně jiného rozměru pekla, než na jaké jsou zvyklí. Nakoukli jsme do něj možná se stájovými kolegy Riexhumation . Opět navštívíme techno-hell a jeho lávové pláně plné polomechanických démonů soundtrackem, k němuž jsou barvité až epické deathmetalové skladby.

Brutální deathmetalová epika, kterou BMD rozvíjí, není možná něco zbrusu nového, ale jako specifické vyhrocení pekelné atmosféry zase trochu na jiný způsob, než jsme zvyklí, funguje dobře. Oproti koketériím s podobným hudebním výrazivem (Lykathea Aflame napadne určitě nejen mne jako první) jsou BMD o mnoho drtivější a jejich pojetí epiky je, alespoň pro mne, mnohem kontroverznější a zajímavější.

Bohužel technicky není všechno tak skvělé, jak by se mohlo z předchozích slov zdát. Dost nešťastně je podle mě nazvučený nejen kopák a šroťák, ale i bicí celkově, které, nemůžu si pomoct, plastově drnčí. Kytary by klidně mohly v rytmických kilech řezat o mnoho víc, a nepochybně by se dalo více čekat i od basové kytary. Tady je asi zklamání oproti debutu From Hell docela výrazné.

Celkem vzato mi novinka Beyond Mortal Dreams připadá až moc přemyšlená a málo šlapavá. Je-li technický a brutální death metal jednou z nejhlubších jam undergroundu, protože toho od posluchače chce až příliš, Beyond Mortal Dreams v nich obývají jednu z nejhlubších kobek, kam sestupují opravdu nemnozí. I tentokrát se ale takový sestup vyplatí.