Artificial Brain jsou jedna z těch služebně mladších deathmetalových kapel, která by se mohla v dlouhodobém horizontu prosadit v konkurenci zavedených matadorů. Odhaduji totiž, že na její netradiční technické pojetí a osobitý zvuk by mohl pozitivně reagovat jak starý rigidní pardál, tak nové věci vyhledávající hipster, a to je důležité plus, na kterém se dá v metalu stavět kariéra.
Hudba Newyorčanů je svojí povahou určená primárně pro zkušeného DM fajnšmekra v tom smyslu, že je dostatečně tvrdá, rychlá, komplikovaná a ryze antikomerční. Skladby však nejsou primitivní. Sofistikovaně zahrané kytary podporuje členitější rytmika a luxusně chorobný vokál, plus má deska v neposlední řadě také velmi zajímavě nastavený zvuk.
Artificial Brain zní na novince velmi hutně, kompaktně, avšak organicky. Proti většině tech-death kapel je patrný rozdíl zejména v tom, že zpěv a kytary jsou v mixu docela utopené a přes mlaskající rytmiku neprolézají tolik ven. Kytaristé riffů a vyhrávek přehrávají celkem dost, přitom ale z nahrávky nijak neční a naopak jsou vcelku skromně začleněné do celkového zvuku, a to i v momentech, kdy zajedou do vyšších tónů či spustí disonantní kvílení. Stejně tak vokál, alias výborný, hluboko položený chropot. Než aby naplno vyřvával, tak spíše vyplňuje a tvrdí zvukové spektrum a má zde funkci spíš jakési druhé baskytary. Díky kvalitní, masteringem nijak nepřepálené studiové práci je však každý nástroj i při plném deathmetalovém nasazení stále dobře slyšet a hudba působí na poslech čitelně a nenásilně.
Oproti předchozím dvěma deskám se Američané vcelku posunuli a nyní jejich hudba působí více extrémně, neurvale. Není to však extrém v tom smyslu, že by kapela hrála grind nebo nějaký chaos. Artificial Brain stále vycházejí z klasických žánrových figur, do kterých se akorát snaží vnést nové, modernější postupy. Výsledkem je tak death metal, který může bavit všechny jeho fanoušky.
Úvod alba a vlastně jeho většina se odehrává v celkem svižném tempu, občas se ale objevují i pomalejší pasáže a také některé až překvapivě melodické harmonie. Kapela se nesnaží o nikterak líbivé vyznění a většinu času drtí skutečně hrubý death metal, nicméně občas z té bublající hmoty přeci jen vykoukne libozvučný moment, který i nezasvěceného donutí uznale pokývat hlavou.
I přes svoji hrubost je však hudba Artificial Brain instrumentálně na vysoké úrovni (nakonec personální propojení se spolky jako Revocation, Imperial Triumphant nebo Inter Arma je dostatečná reference), ale žádné na efekt onanie kapela nepředvádí. Většinou je třeba spíše pozorně poslouchat a vyzobávat finesy z nánosu bláta, což je ale sympatický postoj minimálně z toho pohledu, že kapela, byť jede docela parády, udržuje brutal death status.
Za jistý neduh lze samozřejmě považovat, že album není moc různorodé a jedná se spíše o intenzivní sevřenou masáž než nějaké členité symfonie, ovšem na poměry tech-deathu asi nic neobvyklého. Po dlouhodobějším průzkumu mi z kolekce vyplaval jako nejlepší úsek Celestial Cyst – A Lofty Grave – Tome Of The Exiled Engineer, který reprezentuje spíše tu vstřícnější polohu. Deska ale není určitě jen o třech skladbách, celkově vzato má kapela svůj ksicht, resp. ví, co chce přesně hrát, zvládá nadmíru dobře instrumentálně, nabízí osobitý zvuk plus zastává sympatický anti-trendy postoj. Takže za mě víc než jen dobrý.
Vložit komentář