ADAESTUO - Manalan Virrat

recenze
mIZZY
Hodnocení:
8.5

Rituální ambient, který nahráli blackmetalisté bez metalových nástrojů. Nejsilnější nahrávka v podobném stylu, co jsem za dlouhou dobu slyšel.

Adaestuo Adaestuo můžeme s čistým svědomím označit za blackmetalové zjevení, o kterém se začalo v relevantních kruzích mluvit v superlativech hned po vydání prvního EP v roce 2016. Na Tacent Semitae se trojice Vainaja (známý díky svému projektu Cornigr a také z dřívějšího působení v Sargeist a Horna), VJS (nejvíce známý pravděpodobně z Nightbringer, ale také jako mozek Incursus a člen Demoncy nebo nové slibné kapely Vaeok) a Hekte Zaren představila s osobitým black metalem prolínajícím se do dark ambientu a s výjimečným zpěvem. A když o dva roky později vyšlo první dlouhohrající album Krew za krew, které zapojení ambientních prvků mezi metalové skladby ještě umocnilo, zařadili se Adaestuo právem mezi blackmetalisty uctívané elitní kapely.

Svou pozici následně potvrdili, když hráli doposud na svém jediném koncertu v Bruselu na festivalu A Thousand Lost Civilizations, kde byli jedním z největších lákadel z totálně nabušeného line-upu. A jelikož jsem se jej sám zúčastnil, mohu také konstatovat, že i během živé prezentace jsou Adaestuo velice působiví, a to nejen v metalové podobně, ale právě i v čistě ambientních prvcích.

A proč tohle všechno píšu? Kapela totiž v březnu letošního roku vydala další dlouhohrající desku, kterou tvoří jen rituální dark ambient bez metalových prvků. Deska dokonce byla nahrána kompletně bez metalových instrumentů a vznikla během několikadenní vytripované izolace v Laponsku. A když k poslechu Manalan virrat přistoupíte s vědomím těchto informací, doufáte, že splní svá očekávání.

Ale ono je vlastně úplně jedno, kde a jak byla deska nahrána, protože je opravdu výborná. Adaestuo na letošním počinu pouze potvrdili již dřívější tvrzení, tedy že v ambientních polohách jsou opravdu silní. Netřeba si to nechávat na konec recenze, za sebe říkám, že Manalan virrat je nejlepší darkambientní deskou, kterou jsem za poslední dobu slyšel. Pravda, tomuto žánru se už nějakou dobu nevěnuji tak aktivně jako třeba před deseti roky, nové projekty a nahrávky až tak aktivně nevyhledávám a na ambientních koncertech, které navštívím třeba v rámci Hradeb Samoty, dost často usínám. Relevantnost mého názoru tedy může někdo, kdo se o ambientní scénu zajímá mnohem více než já, zpochybnit, proto zůstávám i v hodnocení mírnější, byť subjektivně bych desce napálil i více procent.

AdaestuoStojím si však minimálně za tím, že atmosféra desky je opravdu působivá a uhrančivě temná, což je pro darkambientní nahrávku stěžejní. Zároveň je ale zvukově pestrá a rovněž se zajímavě vyvíjí. Nezní zde pouze počítačem generované zvuky, naopak se objeví několik strunných nástrojů, bubny, tribal prvky, fučení větru, praskání ohně a mnoho dalšího. A co nelze opomenout, je opět výtečné zapojení zpěvu Hekte Zaren, která dovede rozjet posedlé zaříkávání nebo extaticky zaječet přesně v ten nejvhodnější okamžik.

Od začátku do konce navíc Manalan virrat působí jako přirozeně ucelený kus, jehož jednotlivé stopy jsou zároveň dostatečně variabilní a silné momenty se mezi nimi proměňují natolik vkusně, aby posluchač neměl ani chvíli pocit, že poslouchá furt ten samý motiv dokola, což u mnoha ambientních nahrávek bývá velký kámen úrazu. Zde jsou táhlé plochy střídané s rytmičtějšími částmi, hra na akustické nástroje s šepotem a zpěv či řev s podivným bzučením. Po celých 42 minut však album zůstává poutavé, a poslouchat jej z vinylu v absolutní tmě nebo třeba jen při svíčkách je pohlcující zážitek.

Jak jsem již zmínil, Adaestuo nahráli ambientní desku, kterou mě ze všech relativně podobných nahrávek z poslední doby oslovili úplně nejvíce. A byť se jedná o album bez metalových prvků, krásně lze z Manalan virrat slyšet, že jej nahráli lidé, jimž plane pekelný plamen v srdci, protože blackmetalová atmosféra je zde nepopiratelně přítomna. A co je asi úplně nejdůležitější, opravdu se nejedná o jeden z ambientních nebo industriálních projektů, kterými lidé z metalové scény jen zabíjí volný čas, ale o seriózní, originální a silnou nahrávku, která v mnoha ohledech překonává dosavadní tvorbu jednotlivých členů a posouvá kapelu v mých očích opět o úroveň dál.

PS: Když teď koukám na jednotlivé vinyly Adaestuo, hrozně se mi líbí, jak kapela na každém albu jemně, byť velmi elegantně, upravuje své logo. To zůstává prakticky furt stejné, ale pokaždé se objeví drobná modifikace písmena S. Zatímco na EP Tacent Semitae je eS pouze zdvojené, na Krew za krew má krátký hadí ocásek a na Manalan virrat jsou ocásky podstatně delší a rovnou tři. Jsem tedy zvědavý, jak se promění na dalším albu.

Vložit komentář

mIZZY - 01.07.22 09:23:32
Ta deska Theriomorph mě teda zatím moc nesundala, ale tohle bude určitě pecka. Návrat Adaestuo k black metalu. https://www.youtube.com/watch?v=VRD8M3oyUDE&ab_channel=W.T.C.Productions
SS-18 - 16.04.21 16:38:42
priznivci se maji na co tesit v podobe Theriomorph (+/- pokracovani Cornigr) co letos vyjde, zla, spinava a kruta vec
mIZZY - 22.01.21 10:31:02
Nějaký intra/outra nebo ambientní podkres v metalu dejme stranou, ale minimálně Urfe od Axis of Perdition je fakt super nahrávka. Samozřejmě totálně negativně přijatá, protože to prostě NENÍ METAL! Ale i díky tomu vyprávěnému příběhu (kterej vlastně jde poslouchat třeba jako audiobook :)) to je dost husté. Na netu jdou dokonce najít aji nějaké přepisy textů z odposlechu, jeden z nich dokonce dělal Sup (kytarista z Voluptas) :)
AddSatan - 21.01.21 23:56:35
EDS jsem slyšel kdysi dávno a to nový jsem ještě neměl "odvahu"/motivaci, takže nevím, jsem teda obecně k Beherit dost předpojatej, jejich raný věci považuju asi za úplný dno toho "bestiálního" black (/death/grind/) metalu :), ale někdy zkusím, jsem to teď "proklikal" a i to nový se zdá jako těžce naivní retro (a ambient jen částečně ?), poslouchatelný možná jo, ale tak to jsou i Adaestuo, když už jsme u B., tak jsem tuhle narazil na tohle starý video, celkově kouzelně-komickej výjev :)): www.youtube.com/watch?v=EPcfeO10tWc jo to (tuším) poslední ambient/drone album VC (pokud ho taky někomu neukradli :) ) bylo asi celkem dobrý si mlhavě vybavuju co mě napadá, tak z black metalistů dark ambient uměli The Axis of Perdition, nebo se dá říct, že Attilovo Void ov Voices, je vlastně taky takovej dark/ritual ambient, možná něco od starýho Nordvargra (ale to už jsem neslyšel víc jak 10 let, takže...), nějaký tracky na Overlook Hotel od Kristoffer Nyströms Orkester (kytarista z V:28) mi myslím přišly dobrý, ale to už je taky dlouho... a takhle - nějaký "nostalgický kouzlo" pořád mají i intra / outra na starých Bathory, Emperor, Darkthrone, je to sice echt naivní, ale trvá to minutu že jo ... no a Adaestuo od tohodle pojetí vlastně někdy nejsou daleko, akorát minutový intra natáhli na 5 :). ale mně dneska obecně z dark ambientu přijdou fakt hodně dobrý/zajímavý už jen věci jako loňský Inconsolable Ghost, u prvního nočního poslechu jsem z toho měl dokonce trochu nepříjemnej pocit :) ... nebo pak "dark ambientní" současná kompozice á la třeba Jeremiah Cymerman a další moderní "klasika" (Miasmah atd. - nedávno jsem poslouchal Kreng - Grimoire a to je pořád super, brzy mi snad konečně dorazí vinyl) nebo abstraktní věci jako Deathprod
onDRajs - 21.01.21 19:52:43
Add: A co říkáš na snahu Beherit? Hlavně mi jde o Electric Doom Synthesis a tu loňskou věc Bardo Exist... Mně to přijde poslouchatelné, ale nevím, jestli mu nenadržuju, protože si říkám "blackmetalista se snaží o elektroniku", to zas bude něco :-) Ještě mě svého času bavila ta deska od dua z US, do háje teď si nevzpomenu, jak se jmenujou (dokonce jsem na to i něco napsal). Edit: Už jsem si vzpomněl, Velvet Cacoon...
AddSatan - 19.01.21 22:00:59
zkoušel jsem několikrát loni a teď znova, že mi to třeba někdy sedne do nálady, že zkusím přistoupit "na pravidla hry", ale nic moc, resp. jen málo a spíš jen místy/některý skladby, třeba Grave Monologue (Aghast / The Moon Lay Hidden..., nebo i Diamanda), a ta poslední je taky celkem fajn a sem tam nějaký místo, nebo spíš jen zvuk (častej pocit, že kdyby s tím pracovali nějak trochu jinak, míň triviálně, zajímavěji / divněji, tak by mě to mohlo bavit víc) obecně mě teda tohle naivní, devadesátkový pojetí dark/ritual ambientu baví čím dál míň (spíš výjimečně, někdy něco z nostalgie ?), ale třeba Common Eider, King Eider mě naživo bavili, Mirrorion od Arktau Eos taky pořád dobrý (i když už to taky "zestárlo", resp. já :) ) Sorc'henn předloni na Brutalu byl taky dobrej (a jo, to je trochu jinde, ale do subžánru to taky + - patří ... o Phurpa nemluvě že jo...) ... když to budu brát v rámci (sub-sub)subžánru "black metalisti hrajou dark/ritual ambient" tak jo, pak to patří k tomu rozhodně lepšímu, ale to zas takový terno není :) ... dal bych tak 6-6,5/10, ale asi to neuslyším tolikrát, abych si tím byl jistej :) ... no a + - podobně to mám i s předešlou tvorbou téhle kapely
bizzaro - 18.01.21 19:33:22
jo, taky me to docela bavi. hlavne je fakt kazda skladba jina, takze to neni poslech, ktery zacina v bode A a konci s vystrilenou munici u D
vanena - 18.01.21 15:03:31
dobrá věc, sbírám se k nějakýmu systematickýmu poslechu už dlouho, tak jsi mě navnadil. ale porovnávat to s domjord není fér, imho je to jinej žánr, domjord je minimal, tohle je zvukově hodně bohatý.
SS-18 - 18.01.21 11:39:47
jedina soucasna kapela, u ktery bezvyhradne hltam vse, nesutale se vracim ke vsem nahravkam a tocim je do zlbbnuti.. prvnich par poslechu me trochu zklamalo, ze tam je malo metalu, ale cim vic jsem to sjizdel, tim vic se ukazovalo, ze to vubec nevadi..

Zkus tohle