MŮRA - cestou narkotik k poznání temnoty a smrti

MŮRA - cestou narkotik k poznání temnoty a smrti

Rozhovor s Můra, kapela odpovídala kolektivně.

Můra - Doom Invocations and Narcotic RitualsMůra se vydrala ze shnilé rakve na světlo boží a je jedním z mála reprezentantů pomalýho trouchvějícího death-doomu u nás. Není o technické dokonalosti a perfekcionismu, je o zachycení autentické a řádně prohnilé atmosféry. Temnota, zmar, narkotika, rituály.

--- --- ---

Bez jakýchkoli předchozí anotací z jeskyně vylétla Můra. Dá se k jejímu zrození použít rčení „Kde se vzala, tu se vzala“, nebo její vznik byl již déle plánovaný?

Žádné velké plánování nebylo, o potenciálním založení nové kapely jsme se bavili v rámci doprovodného programu na posledním ročníku Chaos Descends festivalu. Potom se na to nějakou dobu sralo. Nicméně se začátkem loňského roku a s příchodem pandemie jsme se začali scházet ve zkušebně, kde kromě silných kocovin začala vznikat i nějaká hudba, kterou teď možno slyšet jako Doom Invocations and Narcotic Rituals EP.

Můra je nová, ale vy už jste nějakými kapelami prošli. Poodhalte zákoutí, vaše kořeny a kmenové kapely.

Všichni z kapely už za sebou nějakou historii mají. Kytarista hraje rovněž v Sekeromlat, zpěvák ve Voluptas, bubeník hrál v The Tower. Nicméně Můra je hudebně i konceptuálně od všech našich dalších kapel dost odlišná. Zde se fakt nejvíce dotýkáme smrti.

Prakticky obratem od vašeho založení jste našli pro vydání Doom Invocations and Narcotic Rituals label. Jak jste se dostali ke Caligari a už od začátku bylo jasné, že chcete kazetu?

Kazeta je pro první nahrávku kapely, když se navíc jedná o EP nebo demo, naprosto ideální formát. Proto je super, že jsme se domluvili právě s Caligari Records, což je v současnosti jeden z nejzásadnějších UG metalových labelů, který se zaměřuje právě na kazety. A domluva s Caligari byla strašně rychlá a jednoduchá. Poslali jsme jim nahrávku k poslechu a obratem nám přišla odpověď, že se jim líbí a chtějí ji vydat. Pak už se jen dořešily detaily jako obal a šla do výroby.

Ještě před Caligari jsme sice dostali nabídku na výrobu CD a vinylů od jednoho většího labelu, s kterým se snad domluvíme na vydání debutu, ale jelikož měl na letošní rok už plný ediční plán, nechtělo se nám čekat. Řešili jsme potenciální vydání i na Peťanovým Tapes of Terror, avšak s tím, že se zároveň pokusíme oslovit zahraničí, což po tom, co se udělal finální mastering, dopadlo, jak píšeme výše. Peťanovi však za nás patří velké poděkování za ochotu a výchozí spolupráci!

Sotva Můra protřepala křídla už takhle létá… že by až k IB? Nosič kazety pro demo ideální býval, ale dnes? Chápu aktuální UG boom okolo nich, ale opravdu je to takový trend? V autě to nepustíš, doma si to nepustíš, kdo je kupuje? Já jich stovky vyházel a ještě se mi na půdě další desítky a desítky válí…

Kdo v dnešní době kupuje a má na čem přehrát CDčka, když už je i většina PC bez CD mechanik? Možná by ses divil, ale kupuje a vyrábí je čím dál více lidí. Vlastně to je stejné, jako s vinyly před pár lety, kdy se tomu taky každý divil, a ten boom stále neopadává. Navíc to je aspoň super talisman, když si to bude chtít někdo pustit, má k dispozici digitál na bandcampu a kazeta aspoň nezabere moc místa. Nicméně sehnat tape deck v dnešní době není zas takový problém, a v reakci na aktuální trendy se dokonce znovu začaly vyrábět walkmany. Sice nekvalitní, ale kdo ví, kam to povede dál.

Obecně lze říci, že kazety jsou ve většině případů o dost levnější než třeba vinylový formát a některým žánrům a typu materiálu zkrátka sluší víc. Včetně zvuku. Potom samozřejmě může hrát roli i to, že pro ty, kdo na kazetách vyrůstal, nesou sentimentální a nostalgickou hodnotu. Výhoda kazet je i v tom, že na ně vlastně vždycky lze nahrát něco jiného.

MůraNedivím se, vidím, co se děje, doba se vrací zpět… ale vytváří mi to úsměv na tváři, takže jen čekám, jak dlouho tenhle ‚fame‘ vydrží. „Kdo v dnešní době kupuje CD…,“ neříkali jste před chvílí, že do budoucna očekáváte vydání alba na CD?

To byla čistě nabídka labelu, kdyby šlo o nás, chtěli bychom hlavně vinyl, ale pokud by vydavatel udělal kromě vinylů i CDčka, rozhodně by nás to neuráželo. Dobře by se rozdávaly zdarma a našlo by se i pár alternativních způsobů využití.

V ohledu k těm vinylům a kazetám by to mohlo vypadat, že svůj návrat nakonec zažijí i kompakt disky…

Je to možné. V rámci undergroundu, kde je tendence interprety přeci jen trochu podporovat (kór někde, kde pirátství nejede tolik jak ve východní Evropě), se však CD ani nikam nevytratily. Spousta posluchačů je preferuje a nadává na to, že dnes hodně věcí vychází jen na vinylu. Jednak jde opět o levnější cenu, ale i o samotný zvuk - internet je plný nekonečných válečných diskuzí o tom, zda nahrávky znějí líp z CD či vinylu.

MůraA nad tímhle bysme mohli strávit tunu dalšího času, u mě má formát CD tu výhodu, že poslech nepřerušuju obracením strany. K tomuhle UG boomu patří i aktuální popularizace záhrobního, pomalýho death metalu... doomu. Zmínili jste možný debut u většího labelu. Můra tedy není rychlokvaška a krátkodobá trendovka, ale máte v plánu pokračovat a dokonce i hrát live?

Pokud se v dohledné době nerozpadneme, budeme v tvorbě zhudebněné smrti pokračovat. Skladby na debut už vznikají.

Boom UG death metalu možná nastává, ale pomalejší hnusnej death metal tu byl i dřív než posledních pár let, jen toho bylo méně. Trendům se snažíme vyhýbat, avšak pokud se v něčem překrývají s naší vizí, tak budiž a nic s tím nenaděláme. Rozhodně se nesnažíme na tom jen svézt. Někteří členové něco podobného chtěli hrát už dlouhá léta, ale vždy bylo těžké najít obdobně choře smýšlející jedince. Pokud však celosvětově vzniká více kapel, který upřímně hrají pořádně temný a špinavý death doom, je to akorát dobře.

Hrát naživo je v plánu, byť v omezené míře. Dokonce jsme měli jeden koncert už domluvený, otázka zní, jestli v současné situaci vůbec proběhne. Zatím se tedy soustředíme na novou tvorbu.

Ten boom se týká i Čech, vzhůru stoupá Sněť. Vidíte tu spolky, se kterými byste mohli hrát tak, aby byl večírek i správně morbidně koncepční?

Sněť může být, nicméně kromě žánrové škatulky death metal jsou naše směřování nebo celkové vize poměrně odlišné. O dalších podobných kapelách v ČR, které by nějak výrazně vyčnívaly, asi nevíme. Mnohem bližší nám jsou třeba bratislavský Goatcraft, byť hrají výrazně rychlejší hudbu.

Vraťme se k materiálu EP. Jak dlouho vznikal?

První zkouška, kde se začalo jamovat, proběhla někdy na začátku roku 2020, na podzim se během dvou seancí nahrávalo, na začátku roku 2021 se dokončil mix. Moc dlouho tedy ne, ale jsou to dva songy, žejo…

Stopáže obou vašich skladeb jsou kolem deseti minut. Jak by to vypadalo v případě debutu? Nabouchat šest věcí s časem kolem hodiny? Nebylo by tolik hniloby naráz příliš i pro zapřísáhlé, nebo už se vám v lůně urodil odlišný koncept?

Dokonce v pomalejších žánrech málokdo dokáže složit kvalitní hodinovou desku. Vidíme to spíše na stopáž kolem 40-45 minut a čtyři nebo pět skladeb, ještě uvidíme, jak to dopadne. Ale rozhodně moc zrychlovat ani zkracovat nebudeme, přičemž bychom si asi dokázali představit delší šumivé části, avšak jen v případě, že nám bude připadat, že to dobře funguje. Není totiž nic horšího než zbytečně dlouhá a nehodící se filler intra, mezihry atd.

Takovéto antihudbě musí odpovídat i správně zprasený zvuk, ale je jasné, že křišťálová produkce by k vaší muzice byla spíš k smíchu. Nahrávalo se live tak, jak Můra zní přirozeně a organicky, nebo jednotlivě po nástrojích, a až pak jste si postprodukčně dali záležet na jeho domrvení, aby zvuk odpovídal i hudbě?

Můra zrovna není až tak zvukový extrém, jsou tu jiné kapely, které zní jako opravdový kanál. My nahrávali vše separátně a samozřejmě se na mixu a masteringu makalo s Andersem v Dödsmord studiu docela dost, ale hlavním cílem nebylo vše totálně zprasit. Naopak se spíše pracovalo dost na tom, aby šlo vše dostatečně dobře slyšet se zachováním původní atmosféry, která panovala na zkouškách a při nahrávání. Ono nehledě na to, že se nenahrávalo live, jsou na nahrávce nepřesnosti a dokonce i improvizační prvky, což té přirozenosti a organičnosti trochu nahrává. A o tom Můra vlastně je, rozhodně ne o technické dokonalosti a perfekcionismu. Spíše jsme strávili dost času s nastavením zvuku jednotlivých instrumentů ještě před nahráváním, aby se to už nemuselo tak moc kroutit digitálně.

MůraJo, určitý podíl „živosti“ je v nahrávce slyšet. Většina muzikantů se průběhem doby zlepšuje, přirozeně i pouhým hraním, a pak tyhle „odchylky“ autora zpětně vždy vyloženě hryznou do ucha. Tohle vás netíží?

Když člověk stráví s jakoukoliv nahrávkou hodně času, ať už při skládání, nahrávání a nebo závěrečného mixování, nutit se do dalších opakovaných poslechů je vždycky bolest, a to právě i z důvodů, že vždycky jde najít něco, co mohlo být zahráno částečně jinak nebo mohlo lépe znít. K absolutní spokojenosti ve smyslu technického perfekcionismu by nepomohlo ani kompletní znovunahrání bez jakékoliv chyby.

V Můře však primárně jde o zachycení celkové atmosféry, jež panuje na zkouškách i během samotného nahrávání, a toho, co se v procesu odehrává v našich hlavách. Nám připadá, že se zachycení tý temnoty a zkázy celkem podařilo. To, zda to z toho cítí i posluchač, je otázka, na kterou si každý odpoví sám. Tak či onak, ta nahrávka je objektivně taková, jaká je, a jsme naprosto spokojený s výsledkem.

Co do vlivů asi nebudu mimo, když použiju prasárnu Grave Upheaval, nebo kapely na Nuclear War Now a Iron Bonehead jako Temple Nightside či Bloodsoaked Necrovoid. Zajímal by mě ale spíš ten doom metal, protože na EP slyším - snad i díky zvuku - až anglický chmury z 90. let jako Anathema, Cathedral, Paradise Lost nebo Prophecy of Doom. Ale velcí posluchači doom metalu - až na bubeníka - asi nebudete, nebo se mýlím?

Ono bubeník zrovna tento typ doomu (až na začátky Cathedral) nijak extra neuctívá, ale pokud to tam někdo slyší, tak proč ne a nevadí nám to. Asi záleží na backgroundu posluchače - slyšeli jsme například srovnání Můry s pomalejší tvorbou Incantation či jedna recenze dokonce zmíňuje Disembowelment. Obojí je hodně diskutabilní, avšak tato jména nás samozřejmě těší. Máme sice své hudební vzory (a Grave Upheaval i Temple Nightside mezi ně určitě patří), ale zcela upřímně můžeme říct, že záměrně nikoho nekopírujeme.

Nehledě na to, že první full deska Grave Upheaval původně sloužila jakožto inspirace, přirozeně nás to v průběhu skládání zavedlo někam jinam a rozhodli jsme se například zříci se myšlenky totálně zaprasenýho zvuku. Nicméně, pokud tedy máme name-dropnout nějaké doomovější kapely kolem death metalu, které máme na nočním stolku, tak určitě staré Finsko - Unholy, mladé Finsko - Swallowed, starý Cianide, Goatlord, Encoffination, něco od Asphyx, Anatomia, minimalistický extrém Necro Schizma… je toho hodně.

Jo, asi to bude mým backgroundem z minulýho století. Doom Invocations and Narcotic Rituals je k vaší hudbě fajn název. Souvisí narkotika s texty, nebo vnitřní filozofií uvnitř Můry?

Díky! Ano.

Není-li to osobní, jak? I ze svý zkušenosti chápu, že na sebe někdo nechá působit různé látky a pak tvoří a zkouší, jak to jeho vidění a cítění pozmění.

Tento rozhovor je veden za celou kapelu a v tomto případě - ano, je to osobní a každý člen to vnímá na základě svých zkušeností a z vlastní perspektivy. Obecně však lze říci, že se chceme naprosto distancovat od jakékoliv propagace užívání narkotik - o to nám koncepčně nejde. Můra rozhodně není taková ta „stoner“ kapela, která uctívá listí a občasný acid. Pro nás je užívání především prostředek k poznání temnoty a smrti. Zároveň nebudeme popírat, že to je i jistá múza a facilitátor kreativity.

MůraV 9. století Slovani můrou označovali čarodějnice. Trpí někdo v kapele nočními běsy, miluje mystéria opředená okolo těchto nočních motýlů… prostě, proč Můra?

Ano, těch významů je několik a v podstatě všechny velmi trefně dopľnují celkovou koncepci kapely, která se točí kolem témat temnoty a smrti. Ono vlastně nebyly ani žádné alternativy, všem se to hned líbilo a nebylo nad čím moc dumat. Kromě významové stránky je slovo Můra perfektní i po stránce fonetické (i pro lidi ze zahraničí) a vizuální.

Když se v Můře vše podvoluje narkotické temnotě a smrti, co lze očekávat za Styxem? Jak ve vašich představách vypadá věčná nicota?

Takhle… v Můře bychom se chtěli vyhnout trendovému pseudofilozofování. Jednoduše z důvodu, že se narozdíl od okultních teenagerů na to necítíme být dostatečně v obraze. Nicméně, věčná nicota je ovšem věčné bdění!

Recenze Doom Invocations and Narcotic Rituals

https://www.facebook.com/Muradoom

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze