BETWEEN THE PLANETS - týmový duch má něco do sebe

rozhovor

Martin „Spacosh” Peřina (Elbe, Martians) vydal 18. září nové album Parallel World svého projektu Between the Planets. Spacoshův paralelní svět je plný různých zvukových dimenzí, barev a pocitů určitou měrou závisejících na vnímání a fantazii posluchače. Nyní vás tímto pohlcujícím světem provede.

Between the Planets - Parallel WorldSpacoshi, právě jsi vydal novou desku Parallel World pod svým sólovým projektem Between the Planets. A tak při poslechu stále čerstvé novinky přemýšlím nad svým paralelním světem a zajímá mě ten tvůj, do něhož se rád v myšlenkách vydáváš.

Pěknej paralelní svět je třeba ten hudební, v něm, Radku, pobývám dost rád. A je fajn, když je co nejvíc širokej a prostornej se spoustou barev, to je pak vysloveně radost.

Parallel World je třetím albem Between the Planets. V čem se od svých předchůdců liší?

Mně osobně přijde přístupnější než ty dvě starší desky. Je tam i pár tracků, které by se dřív na albu BTP nemohly objevit. Třeba Waves of Consciousness. Vznikla z toho úvodního motivu, nějakou dobu jsem to sice měl v adresáři pro BTP věci, ale přišlo mi to trochu jinde, takový spíš pro Elbe. Po uplynutí dostatečně dlouhé doby jsem si to znovu pustil a nejednou jsem tam začal slyšet trochu jiný souvislosti a vedlo mě to úplně jinam, než by tomu bylo dřív. Nakonec si myslím, že je to skoro nejlepší track z alba. Skladba Hungry Eyes je zpívaná, a kompletně zpívanej track se u BTP dřív taky neobjevil. Po stránce celkového zvuku jsem s tím taky spokojen (tedy ne, že bych u minulých alb nebyl), ale momentálně mi to k BTP sedí takto víc.

Instrumentální hudba je úžasná v tom, že dokáže vyjádřit to, na co jsou i slova krátká. O čem nástroje v Parallel World vyprávějí? Případně uveď své oblíbené skladby na albu jako příklad.

Skladby nevyprávějí konkrétní příběhy, spíše jen nastiňují určitou náladu, uvedou posluchače na kraj toho paralelního světa a dál je na něm, jak danou věc zpracuje a co si z toho vezme.

Nejoblíbenější skladby jsou asi Distortion of Reality a Waves of Consciousness. Myslím, že jsou pro BTP trochu netypické, je v nich více post (metalu/rocku) nebo i psychedelických pasáží. Jsem ale spokojen se všemi skladbami alba ;-)

Parallel World mě překvapilo svou uvolněností. Nesnaží se znít za každou cenu tvrdě, rychle a proměnlivě. Ucelená atmosféra tady hraje prim a rozmanitost stavíš zejména na aranžích, vrstvách, zvucích. Je to skutečný svět ve světě. Byl to záměr, nebo jsi to zkrátka nechal plynout?

Hudba BTP je hodně o vrstevnatosti, aranžích, atmosféře. Takhle to prostě v BTP mám. Samo mne to k tomu nějak vybízí. Je tu dost prostoru pro různé postprodukční vychytávky a hodně se tu v tomto ohledu na každém albu vyřádím. Je to tedy pro mne přirozená věc, pokud se bavíme o Between the Planets.

Parallel World posluchač narazí na různé vlivy a žánry. Určitě nejde o čistý djent. Předpokládám, že se tím nezaobíráš a jedeš si ve znamení tvůrčí svobody to svoje…

Tak nějak, ale ono to spíš samo vyplyne. Nejsem ani žádný kytarový virtuóz, co by svou muziku stavěl na svém kytarovém umění a hudebně mám blíž spíš k nějakým atmosferičtějším věcem, post metalu/rocku a jiným. Ty lichárny mám teda pod kůží taky, takže to tak nějak spojuju všechno dohromady. Myslím ale , že bych na dalších albech mohl být daleko více odvážnější než doteď.

Tak jako v minulosti, na Parallel World vystupuje hned několik zajímavých hostů. Můžeš je čtenářům krátce představit a odůvodnit jejich výběr?

Je to všechno kamarádšoft. Tedy skoro. Někteří jsou už stálice na albech BTP a já jim za to děkuju. Třeba violoncellista Karel Žďárský je na na každém albu BTP. Jeho violoncello je prostě super a máme spolu (dnes spíše neaktivní) kapelu Sousedi a jedno album vydané u labelu Polí 5 (https://poli5.bandcamp.com/album/purpura-echo).

Abych byl ale upřímnej, na Parallel World je Karel vysamplovanej z jednoho našeho společnýho záznamu s úplně jiným bandem. Ten band se jmenuje Gajamajaroka a je to takové příležitostné 6tičlenné improvizační uskupení, jehož jsme oba součástí. Tak jednou za rok se někde sejdem a jamujem. Já to celé nahrávám a občas z toho něco umíchám. Jednou nám dokonce vyšla i deska na labelu Polí5 (https://poli5.bandcamp.com/album/gajamajaroka).

No a tentokrát jsem šáhnul do tohoto hrubého nahraného materiálu z jednoho session (který se nejspíše nikdy nepoužije), vzal jsem si trochu toho violoncella a použil ho do skladby Parallel World na desce BTP. A ono to sedělo… tedy po patřičných úpravách.

Jinak se zpěvačkou Bárou Liškovou jsem kdysi hrál v kapele Akline (https://akline.bandcamp.com, v ní byl mimo jiné i bubeník Šimon, který teď působí v Diligence nebo The Corona Lantern - Akline byla snad jeho první kapela). Václav Koldus, který má basové sólo ve skladbě Metamorphosis, tam taky hrál.

Nehrál tam jen Martin Schuster a Sam Vallen. S Martinem mám kapelu Martians, takže s tím jsem stále v kontaktu, a Sam má kapelu Caligula’s Horse , a tomu jsem prostě napsal email. Martin napsal text, vymyslel zpěvy (které natočil u sebe doma) do skladby Hungry Eyes, taky zde má kytarové sólo. Sam Vallen dodal kytarová sóla do skladeb Waves of Consciousness a Sleepwalking.

Jaké to vlastně pro tebe je spolupracovat s jinými umělci na dálku? Předpokládám, že to tak v případě Parallel World bylo. Jaká v tom spatřuješ pozitiva a negativa?

V dnešní době, kdy je studiová technika na určité úrovni dostupná i cenově, má spousta umělců možnost svépomocí nahrát svůj part doma. O Samovi jsem ale věděl, že se zabývá i produkováním a studiovým nahráváním, takže jsem neměl pochyby. Snad jen, aby svolil s jeho hostování na Parallel World, což naštěstí proběhlo velmi přirozeně.

Většinou takovému borci pak stačí jen napsat hrubou představu, jak by asi jeho part měl znít (spíš jen co se týká nastínění nálady toho kterého partu) a on pošle hotové stopy připravené pro mix.

Martin Spacosh, BETWEEN THE PLANETS

Co mě zaujalo, je Bára Lišková a její snový vokál s absencí lyriky. Mám rád hlasové vyjádření založené na zvuku beze slov. Hovoří především výsledný pocit a zpěv jen dokresluje atmosféru. Připomíná mi to některé písně od Alcest. Věděl jsi od začátku, že chceš zasadit Bářin hlas do své hudby právě takhle, nebo šlo o výsledek spontánního experimentu?

Popravdě ze začátku jsem na ženské zpěvy až tolik nepomýšlel. Nakopnul mě až můj otec, když jsem mu pouštěl nějaké dílčí mixy. On zná obě předešlá alba BTP a obecně má v umění dobrej vkus (mimochodem je to i velmi schopný malíř a sochař: www.jaroslavperina.cz). Připomněl mi, že by se do určitých míst ženský zpěv hodil a já mu musel dát za pravdu. Bářin hlas se mi jinak velmi líbí, byl to dobrej nápad. Výsledek je ale takový konglomerát mezi tím, co se nahrálo a studiovou úpravou. Jsou nad ním ještě nějaké syntetické linky, které dodávají další barvy a harmonie.

Studio. Ty vlastně působíš také jako producent. Nahráváš, produkuješ, mixuješ. Kdy a s jakou motivací jsi se začal práci ve studiu věnovat a proč si netroufáš na mastering?

Začal jsem tak, že jsem si nahrával demáče nebo jen nějaké nápady na kytaru. Čím dál více jsem se začal zajímat o samotné nahrávání, mix a další věci s tím spojené. Pak se ke mě dostala možnost zmixovat 10 skladeb jedné kapele. Pak přibyly další nahrávky. Jeden čas jsem chodil točit i do studia na ulici Italská v Praze, které měl Tomáš Koula (dělal třeba rané nahrávky Hentai Corporation, Dirty Blondes, Prague Ska Conspiracy, Shogun Tokugawa atd). No a zabývám se tím dodnes. Neživím se tím, ale vlastně mám u sebe pořád něco na mix, případně nahrávání. Teď třeba mixuju novou desku Dying Passion a zároveň mám roztočenou desku písničkáře Romana Hampachera.

Co se týká masteringu, časem jsem si uvědomil, že bude lepší obrátit se s tímto na lidi, kteří jsou v masteringu kovaní a dělají ho skvěle. Ono je i lepší, když se mix dělá v jednom studiu a mastering v jiném. Je tam odstup a jsou to vlastně dvě různé disciplíny, které vyžadují trochu odlišný přístup i vybavení.

Between the Planets jsou uváděni jako tvůj sólový projekt s živými hráči. Proč ne regulérní kapela, dává ti to tak větší svobodu a klid?

Hele, on to byl vždycky spíš takovej můj projekt, kde jsem chtěl nějak realizovat svou představu, u které jsem si s realizací vystačil víceméně sám, když nepočítám hosty. Takhle vzniklo první album a v té době jsem ani nepočítal s tím, že to jednou budu hrát živě. Postupně se to nějak vyvíjelo a já jsem k sobě sehnal spoluhráče, nicméně ta samostatnost ve tvorbě a vůbec aktivit kolem toho mi zůstala, a záměrně si ji ponechávám (včetně případných finančních investic, zařizování atd). Od druhého alba už jsme to začali označovat jako kapelu. Jako výraznou změnu při tvorbě beru pomoc bubeníka Filipa s finálními party bubnů. Filipův rukopis to perfektně posunuje dál. Je to skvělý bubeník.

No a návrat k módu projektu s živou bandou - asi je to dost ovlivněné tím, že jsem živou sestavu poslední tři roky neviděl, nehráli jsme a ani nezkoušeli a přiznávám, že i z toho důvodu, že jsem se na rok a půl odstěhoval mimo Prahu (i když do Prahy jsem stále jezdil ). Byl jsem jen občas v kontaktu s bubeníkem Filipem.

Celkově jsem měl trochu pocit, že už to zbytek až tolik nezajímá nebo na to nemá čas. Do toho ještě vlezl covid, takže se stejně živě nehrálo a já jsem byl v té době ponořenej ve studiu do mixu alba.

S příchodem nové desky se to ale vyjasnilo a začínáme opět zkoušet, byť s jiným basákem. Když ale strávíš tři roky nad deskou a kromě bubnů na tom vlastně od A do Z děláš sám včetně mixu, nějak to začneš celé vnímat zase jako projekt. A není to vlastně jedno, jak se to nazývá? Třeba to časem opět rád posunu do kapelní podoby, to se vůbec nevylučuje.

Všichni spoluhráči jsou ale zároveň i mými kamarády a já jsem rád, že s nimi můžu hrát. Musím uznat, že teď, jak zase komunikujeme, tak dost oceňuju určitého kolektivního ducha a přínos ostatních, byť jen v předání feedbacku na nějakou věc apod. Teamový duch má prostě něco do sebe.

Budou letos nějaké koncerty, pokud covid dá? Určitě se zastavím, jakmile Between the Planets budou v Praze mít zastávku.

Dostali jsme pozvání na dvě akce – 13. listopadu v Modré Vopici v Praze a 28. října v rámci Žižkovské Noci. Obě jsem ale musel odmítnout, protože bubeník hraje ještě v kapele Mindwork, ti však dostali pozvání už dříve a on nezvládne zahrát dva prog sety v jeden večer. Ve Vopici jsem si ale na Autumn Prog Meltdown Vol. III zahrál s Elbe, kde byli ještě výše zmínění Mindwork.

Nicméně tedy, živá sestava je opět aktivovaná. Na basu s námi teď hraje Radek Bure (ex-Dying Passion). Věřím, že se nějaký zajímavý koncert brzy ukáže a budeš moct přijít.

Stočíme naše povídání zpět k začátku, tedy k Parallel World, souvisí to však se závěrem rozhovoru. Parallel World má také kazetové vydání. Proč kazeta, jaký máš k tomuto formátu vztah?

Na kazetách jsem vyrůstal a až pak přešel na CD. Svého času jsem měl asi 470 kazet. Nebyly to však všechno „originálky“. Vydat BTP na kazetě mě napadlo po jednom příjezdu domů k rodičům. Táta kazety jede pořád a mně se to tehdy nějak spojilo a uvědomil jsem si, že bych někdy moc rád vydal alespoň jednu svou desku i na kazetě. No a měl jsem zrovna před vydáním Parallel World, tak jsem si řekl, že minimálně pro svého otce a pro sebe musím kazetu nechat vyrobit. Už jen pro ten pocit držet ji v ruce a hlavně poslechnout svou hudbu z kazeťáku. Výroba nakonec není tak drahá, takže jsem do toho šel. Kupodivu už jsem jich i relativně dost prodal i ostatním, takže to možná nebyl až tak bláznivý nápad.

Máš ve své sbírce fyzických nosičů nějaké kazety? Pokud ano, jaké si ceníš nejvíce?

Na originálních kazetách mám třeba Alice In Chains - Facelift, Fredrik Thordendal's Special Defects - Sol Niger Within, Meshuggah - Destroy Erase Improve, spousta českých alb tehdejší doby i dost demáčů českých kapel. Všech kazet si cením stejně, i když za Fredrika jsem hodně rád. Pamatuju, jak jsem Sol Niger Within šel tenkrát kupovat těsně po vydání do olomoucké prodejny firmy Indies. Někde jsem tenkrát vyčetl, že má Fredrik venku sólovku (možná ve Sparku nebo v nějakém tehdejším zinu). Meshuggah jsem měl už tenkrát hodně rád, a tak mě to hodně zajímalo.

Dle posledního infa ale před časem byla většina těchto kazet vyhozena do kontejneru při úklidu sklepu rodičů. Moje chyba, byl jsem několikrát průběžně vyzván, abych si to odvezl, ale já měl na všechno dost času. Zůstalo mi tedy jen pár kazet, které mám tady v Praze (již zmínění Alice in Chains, pak demo brněnských Vuvr - Slaves of Time a pak ještě něco).

Martin Spacosh, BETWEEN THE PLANETSPlánuješ časem Parallel World i na asfaltu?

Zatím určitě ne, ale do budoucna to nevylučuji. Každopádně verzi pro vinyl mám. Pro vinyl je třeba trochu jiný mastering.

Letos vychází opravdu hodně dobré muziky. Vím, že jsme se o muzice bavili v rozhovoru týkajícího se Elbe. Tak se zeptám jinak, na jaká alba se letos těšíš a které již vyšlé novinky by jsi doporučil?

Jen stručný výběr, určitě by se toho našlo i více.

Které vyjdou: Converge - Bloodmoon: I. Již vyšly: Kowloon Walled City - Piecework, Shy, Low - Snake Behind the Sun, Lingua Ignota - Sinner Get Ready. Již dávno vyšlo: Tides From Nebula - From Voodoo to Zen a Ambyion – Boundless.

Máš jako producent nemoc z „povolání” a analyzuješ při poslechu jiných interpretů jejich zvuk, nebo se od toho dokážeš odprostit a při poslechu odpočívat?

Tak předně, pro mě zvuková a producentská činnost není povolání. Neživím se tím, ale je fakt, že jsem v tom dost ponořen. Zvuk při poslechu jiných interpretů analyzuju, tato stránka věci mne prostě zajímá. Zároveň se ale od toho dokážu i oprostit. Důležitá je pro mne samotná hudba a to, jaká energie z alba celkově jde.

Úroveň odpočinku při poslechu hudby je pak daná samotnou hudební náplní alba. Nejlépe se mi odpočívá a medituje u nějakých ambientních věcí.

Jsme na konci. Díky moc Spacoshi za tvůj čas. Poslední otázka, jaké pivo máš nejraději?

V Praze mám rád třeba pivo z Vinohradského pivovárku, pivovaru Prokopák nebo Bašty v Nuslích. Z Moravských třeba Zlosina z Velkých Losin.

Recenze Parallel World

https://facebook.com/BetweenThePlanets
https://betweentheplanets.bandcamp.com
https://instagram.com/betweentheplanets

Vložit komentář

Zkus tohle