BETWEEN THE PLANETS - Parallel World

recenze
Radek Chlup
Hodnocení:
8

Parallel World je vyzrálá, posluchačsky zajímavá deska kloubící různé časy v různých žánrech s originálním autorským vkladem a nabízí prostor pro fantasii.

Martin Spacosh, Between the PlanetsMartin Spacosh je skutečně takovým poutníkem mezi paralelními světy. S kytarou v ruce a kreativní myslí se s prvními hnědnoucími lístky vydává na horské stezky, raketou prolétá mezi vzdálenými exoplanetami různých barev a nakonec se na jedné z nich sám stává marťanem. Na co Spacosh sáhne, tam jako Neil Armstrong na Měsíci zanechá svou stopu, ať už se bavíme o Elbe, Between the Planets či Martians. Každý z těchto studiových organismů má vlastní zvuk, atmosféru, technické provedení a specifické životní funkce. V tomto případě tři projekty určitě význam mají. A my se po ceněných Elbe podíváme do úplně odlišného světa Between the Planets.

Parallel World je dotažené jako šroubky vesmírné rakety po inspekci před letem, o to více je hodno obdivovat Between the Planets jako one-man projekt s koncertní sestavou. Spacosh sám kompozice pro Parallel World složil, nahrál, produkoval a mixoval. Mastering si vzal na svá bedra Jacob Hansen, s napsáním a nahráním bicích pomohl Filip Kittnar (Mindwork). Plejádu spolupracujících osob ještě rozšířil výběr zajímavých hostů.

Neslyšel jsem starší desky Between the Planets a nejsem djentový či progový znalec (ale ani úplný ňouma). I přesto si dovolím tvrdit, že Parallel World je minimálně u nás unikátním paralelním vesmírem, v němž v roce 2021 došlo k jiskřivé kolizi minulosti, současnosti a kdesi v dáli září nová rodící se hvězda. Moje představa o Between the Planets á la Modern Day Babylon byla vychýlena z orbitální dráhy.

Svou recenzi jsem chtěl začít slovy o tom, čím Parallel World zaujme jako první. Jenomže to není možné. Spacosh posluchače nešetří a hned od úvodní skladby Metamorphosis se všechno odehrává v různých dimenzích současně. Djentové nasekávání, psychedelie pocitově připomínající Joe Satrianiho či atmosférou Stevena Wilsona, post-rockové driftování mezi sny v Sleepwalking, violoncello s hřejivým dotekem země vycházejícího Slunce v Parallel World, tohle všechno zasazeno do kosmické estetiky samplů, které vyplňují okolo posluchače prostor. Zbývá přemýšlet o tom, co leží za těmito zvuky. Mnohovesmír, nebo prázdnota?

Parallel World má všechno, co má skvělá deska obsahovat. Je technicky obdařená, přesto není soutěží v co nejrychleji kmitajících prstech po strunách. Uvolněná atmosféra silou přebíjí pocit gravitace poutající člověka k zemskému povrchu, ale díky zahuštěnému zvuku rytmické kytary a výrazné baskytaře je album heavy. Všechno je tak akorát, nic nevyčnívá, dokonce ani hosté.

Bára Lišková podplouvá svým éterickým hlasem beze slov nástroje a umocňuje už tak opojnou atmosféru této vlastním nákladem vydané hudební kolekce. Sam Vallen z Caligula's Horse ve skladbách Sleepwaking a Waves of Consciousness srší kytarovou virtuozitou, nestrhává na sebe však rušivou pozornost egoistickými manýry. Osvěžením je Martin Schuster z Mindwork, který si v Hungry Eyes zasóluje, zazpívá a zakřičí.

Parallel World je vyzrálá, posluchačsky zajímavá deska kloubící různé časy v různých žánrech s originálním autorským vkladem a nabízí prostor pro fantasii. Není to ukazování svalů, je to hudební deska, inteligence, dospělost. Spacosh má mé hluboké uznání, a to ne jen za Between the Planets, ale za všechno, co pro některé náročnější české uši dělá. 

Vložit komentář

Zkus tohle