Album září 2018

Album září 2018

I když tu máme tentokrát jednoznačné prvenství pro Skandinávce (zejména za svou stylovost), nadšené ohlasy na níže jsou zejména pro matadory svého žánru z Kanady a Belgie.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(4) MADDER MORTEM - Marrow (09/2018)

- opět čerstvá věc, tudíž znovu čerstvé dojmy. A ty jsou pozitivní. Marrow je tak trochu dvojče předešlé Red in Tooth and Claw, ale kapele se vrátila větší emociální naléhavost, které prvně zmíněné desce chyběla a kterou mám tak za prozatím nejslabší zářez v diskografii skupiny. Marrow je taky hudebně rozmanitější. Chybí tomu moment překvapení, ale kapela už je dlouho stylově "usazená", což je škoda. Ano, měřím Madder Mortem přísnějším okem, ale tak to už u kapel, které dříve vydávaly zásadní počiny, bývá... (onDRajs)

- posedmé a pořád stejně dobře, avantgardně a po svém. Ale zatím jeden letmý poslech, takže objevování, jestli a jak moc se událo od předchozí produkce, zůstává otázkou času a chuti. (piTRs)

- obavy pustit se do něčeho radikálnějšího, sázka na jistotu, nebo vybrušování svého charakteristického hudebního vkladu scéně? Ať se to vezme z jedné nebo druhé strany, vyjde to nastejno. Každopádně MM poznáte na první dobrou, což potvrdila i moje žena při druhé skladbě. (LooMis)

- čím dál větší pop, ale toho svého se Madder Mortem stále drží a mě furt baví. A například v My Will be Done dobře vyniká chlapský řev. (BandCamp) (mIZZY)

(2) ABORTED - TerrorVision (09/2018)

- olalá, překvapení! Už jsem si říkal, jaká to zas bude hrubozrnná deathová masírka, jenže Aborted trochu uhnuli kormidlem. Jasně, nasypané album je to až běda, ale tentokrát je tu atmosféry mnohem víc než Carcass, a to možná ultras nezkousnou. Je fajn, že kapela nestojí na místě, což je u 10. alba a navíc v tomhle ranku trochu zázrak. Škoda, že jsou si skladby dost podobné a celkově se mi to dost slévá, za což může i plastová produkce a totálně přehrocené hraní Kena Bedene (trochu uber, chlapče). Zatím u mě předchozí Retrogore vede a třeba o Global Flatline ani nemluvě. (onDRajs)

- desátá deska, která mě konečně chytla na první dobrou. Aborted pořád baví skládat válec a pořád to umí. (brutusáček)

 
 
 

(2) LETTERS FROM THE COLONY – Vignette (09/2018)

- Bizzovi děkuju za tip. Zatím se tím prokousávám, ale mám z toho rozporuplné pocity. Fenomenální riffy (třeba hned úvodní věc) střídají derivované meshu-patterny. Navíc deska s rostoucí stopáží ztrácí sílu. Noví Textures z toho nelezou, ale potenciál tu je velký, tak uvidíme. (onDRajs)

- Švédi nejenže zručně misí math, prog, death a moderní metal, ale čarují i dost atmosféry a experimentují. Jedna z nejzábavnějších desek letoška. (bizzaro)

 
 
 
 
 
 
 

(2) VOIVOD - The Wake (09/2018)

- asi nikoho by 26.8.2005 nenapadlo, že 7.9.2018 oslaví Voivod 35 let existence fantastickým koncertem v pražském Futuru a dva týdny nato vydají skvělé 13. album, které je (stejně jako předchozí dvě nahrávky) čirou esencí toho nejlepšího a nejtradičnějšího z jejich dimenze. Voivod nejsou kapela, Voivod jsou fenomén. (piTRs)

- ano, ano, ano, žádný kosmos není tak hluboký, aby ho Voivod probádali - po předchozím metalovém Target Earth tíhne, zdánlivě, až k rocku, takže samozřejmě dalo vzpomenout na legendární The Outer Limits. Mongrain je totální génius, narval do toho tolik kytar, že je neustále co objevovat. Borci samotní možná zestárli, Voivod po 35 letech nikoliv. (brutusáček)

 
 
 
 

 
 
 

Kotek

BED RUGS - Hard Fun Grand Design (05/2018)
- chytlavý indie rock, který v určitých místech chutná jak Tame Impala, ale přidává i hodně vlastních přísad. Pro vytvoření návyku je potřeba opakovaný poslech, chvilku mi trvalo se do toho pořádně dostat. (YouTube)

EMMA RUTH RUNDLE - On Dark Horses (09/2018)
- silná, byť melancholická, písničkářská ruka a krásnej hlas. To stačí. (YouTube)

GUERRILLA TOSS - Twisted Crystal (09/2018)
- funky no-wave kapela ze států, která je s každou další deskou popovější než s tou předchozí. Nevím úplně, co si o tom myslet dohromady, ale rozhodně tu je pár hitovek. (YouTube)

JOBS - Log On For The Free Chance To Log On For Free (09/2018)
- poctivě udělaný avant/prog rock záseky s roztěkanou, znervózňující atmosférou. (YouTube)

SANDRO PERRI - In Another Life (09/2018)
- sladký, lehce plačtivý vokál se vznáší nad vrstvama jemnýho kytarovýho brnkání a neposedných elektronických smyček. A celé se to táhne jako med. (YouTube)

vaněna

SOLAR TEMPLE - Fertile Descent (09/2018)
- meditativní záležitost se zajímavým zvukem. Swans, které zmiňují na svých stránkách v tom neslyším, ale vlivy noisovějších shoegaze/post-metalů se najít určitě dají. Dvě skladby na 36 minut dávají dost prostoru k rozvinutí a prozkoumání každého motivu. Vypichuji ještě perfektní vokály, bez kterých už by se možná meditativní polohy překlopily do nudy.

DEUS VERMIN - Monument To Decay (06/2018)
- vynikající epko nasypanýho death/blacku s výborným zvukem. Lehké disonance a výborná technika z Leedsu, UK.

MANII - Sinnets Irrganger (08/2018)
- členové Manes a jejich projekt, který odkazuje, po pomalejším a zvukově skvěle vyvedeném začátku k dřevnějším dobám. Nejsem si v kontextu aktuálního alba Manes úplně jist, jestli za tímhle materiálem stojí na sto procent, ale za pozornost určitě stojí. 

ULVEN - Death Rites Upon a Winged Crusade (08/2018)
- ortodoxní černá věc. Nic pro milovníky překvapení. Melancholické vyznění a zvuk jak z roku 1996. 

HYPERDONTIA - Nexus of Teeth (09/2018)
- těžkej zubařskej death metal, ten zkus!

WOEFUL ECHO - Emptiness (09/2018)
- depresivní black metal z Ameriky. Těžko by mě k němu přivedlo něco jiného než obal, ale pro milovníky žánru povinnost. Dobře zahrané. Všem nástrojům navíc vládne jeden muzikant - obdivuhodný!

BURIAL HORDES - The Termination Thesis (09/2018)
- dlouholetá stálice z Řecka nepřekvapila a na žhavé novince odprezentovala poctivej misantropickej black metal s příchutí deathu, spoustou riffů, která je pestrá a dobře poslouchatelná. Ještě nevím, jestli je to nejlepší jejich album, ale minimálně písnička Erkenntnis je jasné srdíčko.

BLUTVIAL - Mysteries of Death (07/2018)
- vynikající techničtější black. Vlivy druhé vlny, místy nadechuje k epičtějším běhačkám a místy přísně sype. Výborná stylově čistá věc. Řekl bych, že tohle album obstojí ve zkoušce času a budu se k němu ještě dlouho vracet.

OBSIDIAN SHRINE - Anno Domini Satanas (06/2018)
- uctíváš Dark Funeral? Pohoníš.

DEAD MOON TEMPLE - Ænigmasolvoid (07/2018)
- rozladěnej black s příchutí death metalu. Zkušení chileňos z mnoha kapel podávají slušný výkon. Dobré vokály táhnou desku k nadprůměru, kvůli některým silným momentům doporučuji.

piTRs

DEICIDE - Overtures of Blasphemy (09/2018)
- co napsat v roce 2018 o novém albu kapely, která to své zásadní vyřkla do roku 1992? Tak třeba, že Deicide notně zkataklysmovatěli, jsou hodnější a melodičtější než kdy předtím a než by si u nich asi leckdo dřív představoval. Ke slyšení jsou i polohy v podstatě čistě thrashové, omlazený kytarový tandem je evidentně šikovný a nabušený (i když dost jinak, než kdysi Hoffman bros.). V rámci možností je materiál vcelku pestrý a technicky asi nelze moc namítat. Přes to všechno se mi zdá, že tato produkce Deicide nesedí a o žádný zásadnější zásek v diskografii se nejedná, natož o potenciál ke srovnávání s tím, co se dělo na bezejmenném debutu nebo na Legion. Tehdy byl Benton opravdu pekelník s kopyty, dnes mi to někde zavání spíš adidaskami, někde kostkovanými bačkorami.

bizzaro

KONTINUUM – No Need to Reason (07/2018)
- melancholický rokec (v hlasu maličko cítím Khvosta) s bubeníkem avant/progerů Momentum, který má blízko k post-black/rock/metalu. Ne vyložená mrda, ale poslech je příjemnej. A Island bych asi mohl zmínit, na to někteří uslyší.

BARÚS - Drowned (10/2018)
- lehce blackened post-death metal z Francie. Sem tam math/prog, ňáká ta ulceróza. Zpěvák je dobrej kazatel.

THE FRACTURED DIMENSION - On The Precipice Of Many Infinities (06/2018)
- po prvním poslechu jsem chtěl desku smazat, přišla mi jak sestava muzikálních cvičení. Ale druhý, záchranný pokus už dal smysl. Profesorsky a komplexně pojatá muzika, progárna, sem tam avant/tech. Bubny Hannes.

CIRCLES – The Last One (08/2018)
- předsudky stranou, sám jsem to musel udělat, než jsem se na The Last One vrhnul. Když budu chtít přehánět, nazvu Circles jako post-djent. Ne, nevymýšlím žánr, jen naznačuji, z čeho Circles vycházejí a kam asi míří. Djent nevymizel, ale forma je spíš groovově prog metal/rocková, odlehčená, vyspělá. Fajn překvapení.

INFURIATE – Infuriate (08/2018)
- po dlouhý době death metal. Evropa (Holanďani) míchlá se Suffem.

OUR MIRAGE – Lifeline (08/2018)
- teploušskej metalkorek/post-hácéčko, ale fajn to ubíhá, má dobrý melodýz a zpěvy.

ALLEGIANCE - Beyond the Black Wave (10/2018)
- nejde o nic zásadního, ale komu se stýská po Emperor, nechť si je připomene těmito Frantíky.

OBSCURA – Diluvium (07/2018)
- tak konečně jsem se do toho dostal. Obscura nepřestává udivovat, zas posun a tentokrát tři skladbyna desce jsou totální top tech/prog deathu. (bizzaro)

LooMis

SIEGE OF POWER – Warning Blast (09/2018)
- Chris Reifert se přesunul od bicích k vokálu a rozhodl se ponořit do vod klasického, old schoolového death metalu. Možná tak trochu vzpomínka na rané mládí a vzdání holdu legendám stylu (hodně z toho leze Švédsko). Každopádně je to zahrané s lehkostí, která nenudí. Nechci to tady srovnávat s Monstrosity, ti jsou přece jen právě svým příklonem k technické zručnosti výrazně jinde, ale tady dostáváte v každé skladbě vždy trochu něco jiného, byť se „jen tupe“.

KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (09/2018)
- zapomeňte na Mostrosity a Siege Of Power – tohle je deathmetalové album září! Rychlost, agrese, technika, groove. Tohle všechno tady je podáváno ne po lžících, ale po naběračích důlních drapáků! Počítám, že poslechy už se mi v tuto chvíli budou šplhat daleko přes desítku (a stále se u každého klepu nadšením). Max a Moyses prostě umí! (Ještě taková poznámka pod čarou, že kvalitní death metal opravdu léčí: vzhledem k tomu, jak jsem byl celé září mizernej, tak tady mi už první poslech navodil pravou eufórii a chuť zase začít něco pro ten Marast dělat :-) ).

MONSTROSITY - The Passage of Existence (09/2018)
- po navnadění z několika ukázek, kdy jsem si říkal, že to Floridští zase pořádně technicky provětrají, se dostavilo vystřízlivění a musel jsem zatlačit slzičku. Při třetím poslechu už jsem si chtě-nechtě musel vzpomenou na poslední desku Pestilence, která je úplně stejně kolovrátkovitá. Sice technicky a nápadově to slabé není, ale problém je v tom, že gró jednotlivých skladeb je prakticky totožné. S recenzí se tímto dá více než souhlasit. (LooMis)

METAL ALLEGIANCE – Volume II: Power Drunk Majesty (09/2018)
- Portnoy, Elleffson, Skolnick a Menghi metalově podruhé, tentokrát výrazně slaběji než na jedničce. Do každé ze skladeb si opět pozvali hosty, jejichž hlasy jsou jednoznačně identifikovatelné (všechna jména jsem před poslechem nezjišťoval, dával jsem si takový malý test, jestli mne ucho nezklame a musím se pochválit, že kromě huhly Hegga, mi to tam padalo na první dobrou). Abych to ale shrnul nějak kulantně – přijde mi to, že každá ze skladeb je určitým způsobem vždy napsaná tak, aby posloužila tomu kterému vokalistovi, ale to 100x raději pustím jejich domovské kapely (vyjma teda Amon Amarth, samozřejmě).

ALICE IN CHAINS - Rainier Fog (08/2018)
- jak už kolegové z redakce popsali