Datum vydání: 12. červen 2026
Vydali: Testimony Records
Žánr: black metal, doom metal, death metal
Délka: 61:13

Soulburn je holandská kapela, která vznikla v roce 1996, kdy se trhli tři členové deathmetalových Asphyx a založili víc do blacku hozený projekt. Tehdy však vyšlo pouze jedno album a po dvou letech šel Soulburn k ledu. Nový začátek pak přišel v roce 2014, od kdy skupina funguje dodnes. Vydala za tu dobu čtyři desky s tím, že ta poslední Quantifying Cosmic Doom uzřela světlo světa minulý měsíc.

Z původní sestavy je dnes v kapele už pouze kytarista a oproti začátkům zní hudba víc různorodě, nijak zásadně se však projev nezměnil. Skladby zní více epicky a místy obsahují lehce doommetalový feeling, death/black fazónu a tvrdost nicméně neztratili.

Na albu jsou rychlé i pomalé úseky, murmur občas vystřídá čistý zpěv a riffovačky se nejednou změní na melodie. Proti starším deskám je novinka určitě hudebně vyzrálejší a nápaditější a také má mnohem lepší zvuk.

Borci se nesnaží moc o techniku ani  sklady přehnaně nekomplikují a spíš se soustředí na prožitek a flow, což při jejich stylu beru jako správný přístup. Nečekejte tedy žádnou ultra řežbu ani avantgardu či disonanci. V první řadě jde o poctivý, tvrdý, valící se metloš s důrazem na riff a headbanging, kde střední tempo občas vystřídá svižnější sypec a občas se objeví měkčí, melodičtější úsek.

Baví mě zde především kytary, a to jak zvukem, tak stylem hraní. To, jak neustále vytvářejí masívní hradbu a deathmetalově tlačí, plus ve správnou chvíli propašují do songu melodický akord. Fajn je ale též ona blackmetalová stránka věci, kdy zejména ty výrazné, "pochodové" pasáže ve středním tempu, kdy nastoupí chrčivý vokál, jsou výborné a dodávají hudbě tu správně siřičitou atmosféru.

V některých momentech zkrátka vyplave na povrch víc death metal, jindy black, někdy doom. Holanďané sympaticky a nenuceně spojují dané styly do hudebně rozmanitého  avšak kompaktního celku, aniž by ztráceli tah na branku a působili nějak krkolomně. Stejně jako hudba se pak mění i zpěv, kdy frontman zkušeně střídá styl přednesu, čím mění náladu a impakt hudby.

Album obsahuje některé velmi silné momenty a jedním z nich je určitě song A Pyramid Absurd. Poslechněte monumentální úvod, rozjezd sólové kytary, sveřepý přednes a finálový dvojhlas. Anebo zkuste plazící se žalm The Desolationist. To jsou dle mého fakt povedené věci, kde je patrné, že kapela má ambice předložit něco víc než jen obyčejnou žánrovku.

Soulburn zní na Quantifying Cosmic Doom dospěle se všemi klady i zápory - a co toto tvrzení znamená, osobně vítám. Oceňuji kvalitní zvuk a produkci stejně jako rozvážný songwriting, kdy songy ubíhají plynule a nejsou žádná divočina. Hudba tak dobře vyzní, má epickou mohutnost, přitom ale řeže, šlape a ladí.

První polovina kolekce je super. V té druhé album trochu dojíždí na přes hodinu dlouhou stopáž, pořád je však hodně v pohodě. Z mého pohledu jde o nejlepší album, jež Holanďané dosud vydali, a věřím, že jim pomůže se v nabité konkurenci prosadit.