Po delší době tu opět máme nějaké to cz-promko a představovačku rovněž. Pressboil jsou kapelou z Prachatic, nahrávalo se v Českých Budějovicích (studio White Rabbit). Nikde jsem je neviděl, a tak nemám možnost srovnání či alespoň náhledu, jak to kapele ve skutečnosti hrne.
Zvuk dema hodnotit nebudu, ale není úplně špatný a na to, o co se Pressboil

snaží, to stačí. Ale z druhého pohledu je to vlastně promáč, a tak bych čekal, že se Pressboil zasnaží o štipec víc. Předpokládám, že je z větší části nahrán živě, protože tomu tak nějak odpovídá zaznamenané. Jsou zde nějaké ty drobnější, ale nijak postřehnutelné, hráčské přehmaty a znatelná je i nevyzpívanost zpěváka. Jeho projev je trošku strnulý, že by částečně nejistota? Mám u něj pocit, že se ho z nouze chytil někdo z bandu. Tomu by i odpovídala třetí píseň Balls of Steel, která je instrumentálkou, ačkoli se nejedná o věc, kde by Pressboil chtěli něco předvádět. Spíše člověk nebyde dojmu, že na ní prostě už zpěvově nevybyl čas. Naštěstí ale rytmicky do muziky jinak sedí a rozhodně neruší. A muzika?
Cítím zde snahu Pressboil jít s dobou, ale stále to na termín „moderní“ nestačí, jelikož je zde cítit ne snad zastaralost, ale určitá vazba ke kořenům. A navíc, a to mi přijde nejdůležitější, Pressboil zatím přesně neví, co chtějí. Hudba nemá úplně jasný výraz a je mi tedy nejasné, co je vlastně záměrem kapely. Chvílemi Chainsaw Euthanasia i se sypačkami zní až deathmetalově

(podobnost s našimi Inner Hate v začátku), ale slyším zde vliv Slayer, snad i dnešních (metal/thrash)corových kapel, ale v tomto bych byl opatrnější. Jenže v podání Pressboil je to spíše žánrový souboj a stejně se vždy tak nějak ohlédnete zpět do minulosti. Skladby se navíc slévají, chybí jim silnější, jakýkoli zapamatovatelný moment. Jako příslib budoucna vidím hned první song Call to Arms, kde mám aspoň dojem, o co Prachatickým jde. Ještě ale štěstí, že Pressboil alespoň jen nehrají a dali si s muzikou alespoň tu práci a kytarově ji proaranžovali a opepřili sóly (za toto vše půl bod výš), která sice prokazují, že kytaristé začátečníci nejsou, jsou ovšem utopenější a rozhodně by si zasloužila trošku volume nahoru. A k tomu všemu bych ještě řekl, že zvuk kytar k sobě úplně nejde a trošku se svým nakreslením ruší.
Takže jak? „No nepotěšili jste mě, a ani já vás nepotěším.“ Opět zopakuji svou z předchozích vět: Hudba celkově nemá svůj výraz a je mi nejasné, co přímo je

záměrem kapely. Takto se proma nedělají.