Jasně, Osees jsou další z iterací rockový psychedelie Ohsees, The Osees, Thee Oh Sees, aneb sebranky kolem Johna Dwyera, která jméno obměňuje se stejnou frekvencí, s jakou vydává nový nahrávky (často!). Katalog najetej nemám, nahrávek je spousta, a když už jsem se v minulosti k něčemu dostal, tak jsem si to zařadil někam do šuplíku ‘fajn, ale dál se tím asi zabývat nemusím‘. U A Foul Form jsem ale zvedl obočí nad krátkou stopáží a řekl si dvacet minut, no proč to znova nezkusit, třeba mi to tentokrát něco dá?
A dalo! Osees totiž tentokrát serou na košatý psychedelický tripy, a valej poctu špinavejm punkrockovejm vypalovačkám. Ohlodaný víceméně na kost, postavený na drhnutí několika akordů v jedovatejch rifovačkách, tu crustová odrhovačka, onde taneční pogo, jinde trochu rockabilly (a na závěr cover od Rudimentary Peni, aby bylo jasný, odkud vítr vane). Zahraný s maximální energií, bez žádnejch odboček, tentokrát nejsou potřeba žádný fantazii stimulující látky, stačí bejt trochu v ráži. Za vypíchnutí stojí i krásně sveřepej vokál (tady úplně cejtím, jak se při zpěvu svíraj půlky) a nakažlivě chytlavý basový linky.
A jsou to vlastně vůbec Osees? Ale jo, určitá hypnotická psychedelie prosakuje i přes nánosy punkový špíny a energie. Jednak díky výbornýmu zvukovýmu kabátku, kterej punkovou garáž umně balancuje s psychedelickou rozklížeností. A jednak díky většímu důrazu na repetici a trans, díky kterýmu mají i ty největší vypalovačky určitou uhrančivost. No a pak tu jsou jemnější doteky, drobný hlukový samply v pozadí, rychlý výlety do psychedelický melodiky a další detaily, který dodávaj desce větší trvanlivost. Což je u podobnejch desek důležitý, páč trvanlivost je často hlavním kamenem úrazu. A Foul Form naštěstí opakovaný poslechy snese, ačkoliv zábavy trochu ubývá.
Vložit komentář