Inner Hate, stejně jako pro mě, budou i pro většinu z vás velkou neznámou. Proto spletu pavučinku, která by měla být malinkým výletem do minulosti a přiblížením kapely a současně doplněnou o pohled na jejich aktuální nahrávku.
Inner Hate začli mastit někdy na podzim 2002, když si popíjení piva jamováním a hraním oblíbených skladeb zpestřovali kytaristé Matěj „WhiteCorpse“ a Honza - ten nyní již ex, nahrazen novicem Jirkou, jenž je na tomto cd zodpovědný za akustiku v intru. V té době dvojici hlasem doplnil Ludva, kterýž se sice s hlasovou pestrostí nepere (rejstřík slušnej), ale občas mi přijde, že by mohl trochu ubrat (těch moc slov někdy rytmicky nedofrázovává) a zbytečně tolik netlačit na pilu a více se zaměřit na dopilování jednoho dvou hlavních hlasů, které by tak dostaly pořádnou charakteristiku a punc toho, co by měl jen Ludva. Ten také přišel s názvem Inner Hate a kapela začala skládat vlastní materiál v thrash/deathovém duchu, což je i po těch letech na tomto materiálu občas znát. Nejednou zde uslyšíte jakoby Slayer, ale třeba ten zvrat v závěru Slaughterhouse of Whores je jasnej.
První rok existence, provázený s klasickými problémy se zkušebnou a hledáním spoluhráčů, byl završen nahráváním dema v Naked studiu, kde vzhledem k

neúplnosti sestavy Matěj s Ludvou naprogramovali automat a basu nahrál Matěj. Výsledkem byl koncem 2003 šestiskladbový demáč Prophet of the End, na kterém se podepsala především hráčská nezkušenost, jenž místy cítím i na Bestial Confession (chvilkami jsou kluci maličko rozjetí a nedohrávají), a pak také katastrofální produkce Naked studia.
Na jaře roku 2004 se ke kapele připojil bicmen Jirka a začalo se pracovat na koncertním setu, přičemž nová tvorba se výrazně posunula do deathových vod. Koncem téhož roku se Inner Hate rozhodli nahrát druhé demo, na kterém by se již prezentoval Jirka a nové skladby. Po záruce kvalitního zvuku ze strany Naked studia se chybou však ukázalo na toto studio opět vsadit - nahrávalo se v šílených podmínkách a po zvukové stránce se opět konala katastrofa.
V květnu 2005 kapelu zkompletoval basák Martin a začalo se koncertovat v plné sestavě. Veškeré úsilí směřovalo k nahrání dlouhohrající desky v kvalitním studiu. Materiál zahrnující 8 skladeb byl nahrán v červenci 2006 v jihočeském Hellsoundu, což nebyl špatný krok. A i když by nahrávka potřebovala větší razanci a plnost a zpěv maličko hallíku/echa pro prodýchanost, na druhou stranu je zase třeba zmínit, že rozumět je všemu od bicích po basu i obě kytary, které k mému potěšení nehrají jen unisona, ale dokonce jsou proti sobě místy i dobře aranžérsky zpracované.
Dva měsíce po nahrávání se však po dlouhé úvaze, jak už jsem zmínil v začátku,

rozhodl z osobních důvodů, ale v poklidném a přátelském duchu, opustit kapelu Honza. Sestavu ale velmi rychle doplnil Jirka, který již dříve působil s Martinem v jiné kapele. Co vedlo Honzu k odchodu z Inner Hate nevím, ale můžu jen spekulovat o tom, že měl možná jinou představu o směřování kapely, protože úvod desky, dvě skladby z jeho pera, Bestial Confession (cítím Spawn of Possession > vs1 -:- vs2 -:- vs3) a Slaughterhouse of Whores mi přijdou z celého materiálu nejucelenější a i se smyslem pro dobrou písničku, jenž v následujících Matějových kouscích díky některým momentům tolik necítím. V těch dalších se mi na povrch jako posluchači dere skladatelská roztříštěnost (přeháním), což naštěstí zachraňují dva poslední kousky Cannibal’s Instinct (ta především) a závěrečná instrumentálka s posledním sólem od Honzy Kapáka z Hellsoundu, která Inner Hate ukazuje i v trochu jiném světle. Jako posluchač ale zas musím uznat, že je zde cítit snaha o pestrost (bicmen obzvlášť!), ale stále přetrvává dost až příliš klasických a standardních úseků a občas divných nástupů a kompozičních řešení.
A to už jsme v závěru, přátelé, jelikož v únoru 2007 byl tento materiál vydán na promo cd s tím názvem výše, a i přes -pro kapelu- nepříliš potěšující hodnocení bez přetvářky říkám, že na další setkání s kapelou se těším, protože potenciál tu je!