Datum vydání: 27. červen 2025
Label: Century Media Records
Žánr: metalcore, melodic death metal

Již v roce 2008 mě ještě jako metalové mládě Heaven Shall Burn uchvátili deskou Iconoclast, začínající pianovým intrem Awoken. Byla to melodie, kterou bylo těžké dostat z hlavy, stejně jako hřmotný mix metalcoru a melodického death metalu, jenž se rozezněl hned poté ve formě skladby Endzeit. Byla takovou hymnou mých mladých let a toužebně očekávanou při každém živém vystoupení, kdy při jejím zaznění vyletěl ukazatel nálady přítomných hodně rychle nahoru.

Jak léta šla, tato německá partička přidávala do svého repertoáru další alba a získávala si v metalovém světě čím dál více obliby. Po několikaleté koncertní pauze se předminulý rok objevili na Brutal Assaultu, aby v srdcích fanoušků znovu zažehli jiskry. Nyní nám servírují nový kotouč, který je stavěný i pro ty, kdo by se nemohli nabažit. Jedná se totiž hned o dva disky s hracím časem přesahujícím hodinu.

Opus je zahájen smyčcovým intrem Ad Arma, které se následně přenese do operních a sborových zpěvů s honosně znějícími kytarami a bicími uvádějícími první vál War is the Father of All. Následuje cool basová linka a divadlo se rozjíždí… Začínám si říkat, že by to nemusel být propadák. A taky že není!

Rozjezd je vydařený na jedničku, připomíná již zmiňovaný Endzeit, oproti kterému však z kapely sálá vyzrálost a sebevědomí. Ve své vlastní škatulce se stali mistry, neboť není k nalezení jiných kapel, které by se jejich soundu přibližovaly. Nehledě na trendy a na to, co v metalcoru teď frčí, nebojí se zůstat sami sebou. Kráčí pořád svojí vyšlapanou a dobře známou cestičkou, ale zároveň na ní je prostor pro menší experimenty, které se na Heimat rozhodně vyplatily. Hutný kytarový základ je zde doplňován o chanty, sbory a synthy, jejichž začlenění do celku je zvládnuto velmi dobře. Tyto nové vychytávky nepůsobí lacině, ale dodávají desce spíš na velikosti a sytosti. Kompozice drží pohromadě a nabízejí soubor tvrdých momentů, pomalejších pasáží a rozmanitých melodií, které vyprávějí příběhy o sociální nespravedlnosti, utlačování a válkách.

Úsměv na tváři mi vykouzlila krátká mezihra s názvem Imminence. Jo, je to pojmenované podle těch švédských coristů, co mají housle… sami Imminence totiž na svém posledním albu The Return of the Black mají píseň s názvem Heaven Shall Burn, takže jsou si teď obě kapely kvit. Nechybí ale ani skutečný cover Numbered Days od Killswitch Engage, kde byl ke spolupráci přizván i zpěvák Jesse Leach. Cover je to vydařený, kupodivu na desce příliš nevyčnívá, jelikož jej Heaven Shall Burn dokázali pěkně obout do jejich stylu.

S dalšími skladbami Dora a A Silent Guard se odysea blíží ke konci. Posledně jmenovaná je příjemným zakončením a kombinuje prvky, které jsou ke slyšení na celé nahrávce. Posluchač je pak vyprovázen smyčcovým outrem Inter Arma.

A pro ty, kdo ještě nemají dost, je tady disk č. 2 plný bonusového materiálu, který však nespadá do konceptu desky a nabízí ochutnávky ve více punkovém a hardcore stylu. Kdyby tato část nebyla přidána, asi by mi to vůbec nevadilo.

Hlavní části alba však nemám co vytknout a ať přemýšlím, jak chci, opravdu mě nic nenapadá. Heimat se jinak textově také snaží zkoumat širší význam slova domov v různých ohledech a jsem si i jistá, že Heaven Shall Burn stále nachází i domov u svých fanoušků, jelikož do své diskografie přidali další klenot, který se rozhodně jen tak blýskat nepřestane. A myslím, že netřeba se stydět a říci, že je možné jej zařadit vedle Iconoclast a Veto.