EXTRA LIFE - The Sacred Vowel

recenze avant rock
Kotek
Hodnocení:
8

Srážka barokního tajemna a poťouchlýho písničkářství.

Návrat Extra Life po tařka desetiletý odmlce byla událost, evidentně se však nejednalo jen o jednohubku. Po ani ne dvou letech tu máme další dlouhohrající desku, The Sacred Vowel, a k ní přilepený i evropský turné (Praha, Punctum, 14/5). Název by napovídal pokračovaní v seancích barokní matematiky, ale zrovna u týhle kapely jsou překvapení spíš pravidlem než výjimkou.

Už otvírák Corrupt, Corrupt tohle potvrzuje. Kdepak podlazený polyrytmy, akustická balada o osmi minutkách, která obchází kolem lepkavýho jezírka mužskýho sémě. Kdepak tajuplná obřadní atmosféra, písníčkářskej samorost na hranici jedinečnosti a pošetilosti. Spíš než epiku ztracenýho ráje tu najdeš donkichotskou poťouchlost.

Pravda, druhá Normal se vrací k vážnějším polohám Secular Works. Je tu pomalá kytarová riffáž, zvonivá basa, úderný rytmy a spousta klenutejch zpěvů – prvky, ze kterejch Extra Life vždycky dokážou udělat pěknou existenciální rozvahu. V podobným duch se nese i další Feet First, ale tady už zase začíná pracovat šotek, a tak do vážnejch partů znova prosakuje nezbedná poťouchlost.


Ta naplno vybuchne až o něco později, v příběhu o třech červech. Ten se věnuje myšlenkovejm pochodům pozdního pátečního odpoledne, kdy červíčci hlodaj, co kdyby, proč ne, a myšlenky začínají proudit pozdezřele známým směrem. Proč ne, proč ne, srát na to, bude to super vílend (rozuměj – vylitej víkend). Však ten poškozenej myšlenkovej proces, kdy dobíhající stres potká hlubokej výdech, dobře znáš. Nálada balancuje na hranici úzkosti a katarze, jít domů nebo si dát deset piv a kořalku navrch? Je to divný rozhodnutí, a ještě divnější skladba.

V pondělí je smazáno, začínáš od nuly a s rozklepanejma kolenama. To je samozřejmě ideální čas na další hlubokou rozvahu, protože kocovina pomáhá umocňovat jak myšlenkový spirály, tak následný duševní rozklady. Sacred Vowel v tomhle ohledu uzavírá album se ctí, dvanáctiminutovej labyrint melodií a rytmů, kterej má všechno – zmatení, prozření, gradace i pády. Potěší zejména několika výletama do tajemně zasněnejch melodií jak od Badalamentiho.

Datum vydání: 5. duben 2024
VydaliVibe Abyss Music
Žánrexperimental rock, math rock, avant-garde


Vložit komentář

AddSatan - 06.02.26 14:46:39
Odpověď mIZZY: Tvle, ten zpěv se fakt nedá....
převážně souhlas, ne furt, ale škoda, že neexistuje instrumentální verze, ta by mě asi bavila dost

nicméně tahle starší Lookerova skladba pro smyčce, dechy, kytary atd. ansámbl zatim nej, co jsem od něj slyšel - nezpívá, hraje v tom mj. Peter Evans (Zorn Marathon), Diaz de Leon (Bloodmist s Driverem), Niggenkemper byl dobrej na Alternativě 2017 a moje nově oblíbená cellistka Mariel Roberts :) ... "inspired by drone music, early music, "spectral" composers like Gerard Grisey ... Anthony Braxton", klidně i ffo Penderecki, Ligeti, Mount Fuji apod.
https://charlielookermusic.bandcamp.com/track/pleasures-of-a-normal-man
js - 13.05.24 11:23:19
výborný album, trochu jsem se lekl ukázky a řečí o filmovosti a přístupnosti, ale je to fakt zábavný a ten posun je fajn. myslím, že u Třech červů jsem se napoprvé smál nahlas, to je naprostá pecka. zpěv holt není očekávatelnej normcore, no co se dá dělat. zítra jsou v Punctu, extrémně se těším.
bizzaro - 03.05.24 20:34:32
Odpověď mIZZY: Tvle, ten zpěv se fakt nedá....
clovek na nej musi mit naladu :) musim se vratit ke starym nahravkam, tak baroque mi to kdydi nikdy neprislo
mIZZY - 03.05.24 11:32:23
Tvle, ten zpěv se fakt nedá.

Zkus tohle