Jedenáctá deska mistrů progresivních kompozic Between The Buried And Me vyjde 12. září, nikoliv však u Sumerian Records jako Colours II (2021), ale pod křídly progresivního labelu InsideOutMusic. A vypadá to, že to je asi tak jediná změna, jelikož produkci The Blue Nowhere si opět vzal na starost Jamie King a nahrávání se účastnila standardní sestava Tommy Giles Rogers (lead vocals, keyboards), Paul Waggoner (lead guitar, backing vocals), Dan Briggs (bass) a Blake Richardson (drums).

Video k prvnímu singlu Things We Tell Ourselves In The Dark natočil Miles Skarin a takovéto bylo zadání: „pro skladbu jsme chtěli vytvořit hotel z konceptu a grafického návrhu alba – na základě grafického návrhu jsme hotel vymodelovali ve 3D a začali vytvářet jeho záběry v různých denních dobách. Měsíček je tématem napříč celou deskou, takže máme scénu, kde se hotel začíná pokrývat spoustou okvětních lístků měsíčku. Jednalo se o docela intenzivní simulaci, jejíž zpracování a renderování trvalo 17 hodin. Do videa jsme také přidali surrealistické prvky, včetně nekonečných hotelových chodeb a podivných vesmírných sekvencí s dveřmi do různých pokojů v hotelu. S finálním vzhledem jsme opravdu spokojeni a doufáme, že si všichni užijí pohled na to, jak hotel ožívá!“

A ke vzniku skladby samotné nejprve zpěvák Tommy Rogers: „skladba vzešla z rukou maniakálního génia Dana Briggse. Píseň se zabývá temným mrakem ega, takže jsem se k ní snažil vokálně přistupovat s jiným druhem sebevědomí než obvykle, téměř jako k popové písni… i když vás zavede bláznivými cestami, můžete si sednout a zpívat si.“

A sám Dan Briggs doplňuje: „je to jedna z mála písní, kdy jsem začal s basou a základním funky nápadem, a zároveň si zachoval docela přímočarou melodickou myšlenku pod vším, bez ohledu na to, jak hutné to bylo rytmicky. Miluju, když máme aranžmá, která působí, jako kdyby se stránka otočila do jiné dimenze, ale myslel jsem si, že zároveň je důležité, aby tato skladba působila opravdu plynule, dynamicky se pohybovala vpřed. I když je hutná, myslel jsem si, že by v jádru bylo zábavné stále cítit, jako by hrál Prince a udržet to ve funky.“