Kdy: 30. červenec 2025
Kde: Německo, Drážďany, lter Schlachthof

Static-X patří mezi kapely, které jsem vždycky toužil vidět živě, ale nikdy jsem neměl příležitost. Se smrtí Wayna Statica v roce 2014 se tato šance definitivně rozplynula. Jejich reinkarnaci s novým (do té doby bezejmenným) frontmanem v roce 2018 jsem sledoval ze začátku spíše s podezřívavou nedůvěrou, a proto jsem i odmítl jít na koncert v Praze v roce 2019, čehož jsem po výborných dvou deskách a skvělých referencích hořce litoval. Teď se ale naskytla příležitost vidět Static-X blízko za hranicemi. Vyrazili jsme tedy Flixbusem na dvouhodinovou cestu směr Drážďany.

Dnes už je samozřejmě jasné, že frontman s krycím jménem Xer0 je ve skutečnosti Edsel Dope, což je zpěvák a kapelník uskupení Dope. Z tohoto důvodu nebyla volba předkapely žádným překvapením.  Koncert se uskutečnil v klubu s prozaickým názvem „Stará jatka“ a stejně tak to tam i vypadalo. Žádný vyvoněný sál, ale poctivý underground s kapacitou zhruba asi jako naše Akropole. Sál byl poměrně naplněný, ale určitě ne vyprodaný, tudíž nebyla žádná tlačenice a všichni měli spoustu osobního prostoru.

Okolo osmé hodiny nastoupila povinná předkapela DOPE a musím říct, že byli opravdu neslaní nemastní. Nejsem jejich velký fanoušek, ale kdysi jsem pár desek slyšel, a i teď, když je poslouchám při psaní reportu, mě jejich studiová tvorba vcelku baví. Bohužel se tuto energii nepodařilo přetavit při živé prezentaci.

Členové Dope už v podstatě od začátku působili jako „rozehřívači“, a zejména pak Edsel Dope, který se evidentně šetřil, aby se moc nevysílil před vystoupením Static-X. Znát to bylo zejména ve řvaných pasážích, které spíš povídal. Ve zpěvnějších zase chybělo trochu větší nasazení.

Stylově jsou Dope narozdíl od Static-X v podstatě klasický nu-metal, který nepřináší do žánru nic moc nového. Ze setu mi v hlavě utkvěla pouze píseň Die Motherfucker Die a poté cover You Spin Me Round (Like A Record) od Dead or Alive. Kytar moc nebylo, což celkové sterilitě vystoupení nepomohlo. Naštěstí to netrvalo dlouho a zhruba po půlhodině se Dope odporoučeli.

Je to vcelku škoda, určitě měli potenciál poslat do lidí víc energie. Jejich vystoupení navíc mohlo být klidně i delší, protože poté byla hodinová pauza, během které se připravovala stage pro Static-X.

Aktuální turné STATIC-X se vrací hluboko do minulosti a věnuje se především první desce Wisconsin Death Trip, ze které byla složena převážná část setu. S výčtem devíti věcí jí hrají v podstatě skoro celou.

Set byl odpálen skladbou Bled for Days, vůbec první věcí, co jsem od Static-X slyšel. Bylo to ve filmu Univerzální voják 2 s Jean-Claudem Van Dammem a ihned se mě zmocnila ohromná nostalgie. Zvuk byl už od začátku v pořádku a čitelný, ale chyběly maličko basy. Mně osobně to nevadí, protože přebasované koncerty nesnáším, protože polykají bicí, nicméně na „evil disco“ je těch bas přece jen trochu potřeba.

Následovaly čtyři věci z první desky, a sice ta titulní, Fix, I Am a Sweet of the Bud, což jsou spíše rytmičtější věci, kde Tony Campos za basou dost často řve, a to dokonce i v pasážích, o kterých jsem si myslel, že je zpívá Wayne. Následoval nejnovější song původních Static-X – Cannibal ze stejnojmenného alba, který opravdu přibíjel k zemi. Koichi Fukuda si zde střihl i skvělé sólo.

Je velká škoda, že Static-X neměli víc odvahy nasypat do lidí víc skladeb ze dvou výborných nejnovějších desek, ze kterých jsme se dočkali pouze jedné věci Terminator Oscillator, kterou ještě k tomu považuju za jednu z těch nejslabších, i když náladou a rytmikou sedí do stylu první desky. Proto asi padla volba na ní. Do té doby bylo vše výborné, ale nečekal jsem, že to bude ještě lepší.

Koncert se lámal při Love Dump z první desky, která sál opravdu rozsvítila. Za prvé se přidaly basy, tudíž najednou získal zvuk větší koule, zároveň konečně ukázal Xer0 svůj potenciál. Staticovské melodičtější řevy byly opravdu výborné a byly až tak věrné, že mám pocit, že mu do backingů a podkresů přidávají Waynův hlas. Usuzuji i podle toho, že se jednotlivé polohy hlasu mezi sebou dost liší. A aniž bych se chtěl pouštět do konspiračních teorií, musím říct, že v tomto případě jsem s tím naprosto v pohodě a vůbec mi to nevadí, protože vzhledem k tomu, že je to hlavně pocta Waynovi, měl by jeho duch být přítomen alespoň takhle. Set pak výborně oživila The Trance is the Motion, která naživo fungovala skvěle a měla nádhernou démonickou náladu.

Z druhé desky Machine zazněly tři věci. Otvírak Get to the Bone, který trochu připomíná Ministry a sází opět na rytmiku a taneční rytmy. Naprostým protipólém jsou skladby Black and White a Cold, které pro mě byly společně s Love Dump nejspíše vrcholem koncertu. Refrén v Black and White byl zazpíván téměř bezchybně, stejně tak tajemná Cold dojímala i mrazila.

Kapela měla výborně připravené kulisy a celkovou pódiovou prezentaci. Koncert uvedla jakási disco lady, dočkali jsme se obřích balónků, panáka v nadživotní velikosti a do sálu neustále proudila kvanta různých konfet a dalšího materiálu, který v kombinaci se skvěle zvládnutou světelnou show vytvářel nezapomenutelné výjevy.

Na bicí je v aktuální sestavě původní bubeník Ken Jay. Ten vše zvládl na výbornou a jeho strojová hra dobře sedí do podkladových samplů, nicméně musím říct, že já mám ještě o něco více v oblibě jeho nástupce Nicka Oshira, který do hudby Static-X vnesl ještě více groovu.

Z nejkomerčnější desky Shadow Zone jsme se dočkali pouze otvíráku Destroy All a z následujícího alba Start A War pouze skladba Dirthouse. Za mě trochu škoda, protože tyto alba patří mezi mé nejoblíbenější, nicméně chápu, že když se setlist ohlíží hlavně za první deskou, prostě na ně holt nezbylo tolik prostoru, třeba se dočkám příště. V těchto trochu melodičtějších skladbách Xer0 oproti originálu dost experimentoval s tóninou hlasu, což mi někde sedělo skvěle a jinde trochu méně. Jednalo se však pouze o melodické sloky, nikoli řvanější refrény, mezi kterými byl zase rozdíl v barvě hlasu, což mě opět vedlo k myšlence o half playbacích.

Opomenuta byla pouze poslední „Waynova“ deska Cult of Static, ze které nezazněla žádná skladba. Zlatý hřeb večera ale přišel s I’m with Stupid, která samozřejmě nemohla nezaznít. Publikum jí odměnilo pořádným circle pitem a celý sál opravdu skvěle roztancovala. Static se rozloučili písní Push It a zakončili tak svůj zhruba hodinový skvělý set.

Cesta do Drážďan se rozhodně vyplatila. Konečně si mohu odškrtnout další srdcovku, kterou jsem vždy chtěl vidět živě. Bohužel to nevyšlo s Waynem Staticem, ale i tato současná podoba Static-X je více než důstojná. Doufám, že po tomto „vzpomínacím“ období se dočkáme i nové kapitoly, ve které se Static-X promění v plnohodnotnou kapelu a dočkáme se nové desky s úplně novými skladbami. Tentokrát už bez pozůstatků Wayna, jehož duch v jejich hudbě ale bezpochyby navždy přetrvá.

Static-X setlist:
Bled for Days
Wisconsin Death Trip
Fix
Sweet of the Bud
Cannibal
Terminator Oscillator
Love Dump
I Am
Destroy All
Dirthouse
Get to the Gone
The Trance is the Motion
Black and White
Cold
I’m with Stupid
Push It