Kdy: 7. červen 2024
Kde: Praha, Modrá Vopice

V pátek 7. června v Praze poprvé zahrála kapela Dool. Po vystoupení na předloňském Brutal Assaultu se vlastně jednalo o její první klubový koncert v ČR, který absolvovala cestou z polského Mystic festivalu. I díky personálnímu propojení s okultními The Devil's Blood nemají Dool o hraní na velkých festivalech a zajímavých akcí včetně třeba letošního Roadburnu nouzi. Jak to ale bývá, to, že na kapelu jinde chodí davy, nemusí nutně znamenat, že naplní i pražský klub. Už jen fakt, že se koncert konal v Modré Vopici, naznačoval očekávání spíše menší než velké návštěvnosti. Poměrně vysoká cena lístku navíc odradila další lidi, kteří by jinak na podobný koncert šli klidně i naslepo. Co si budeme, 650 Kč za jedinou zahraniční kapelu je pro mnoho potenciálních návštěvníků stále dost peněz.

Jediným předskokanem byli v pátek pražští TENGRI. Pro mnoho lidí se jedná o staré známé, které jistě měli možnost minimálně v Praze vidět již hodněkrát. Jen já se s nimi pravidelně potkávám již od roku 2012. I přes svou poměrně dlouhou existenci se však nejedná o kapelu, která by si vybudovala velkou fanouškovskou základnu. Borci zůstávají věrni svému introvertnímu post-rocku doplněného smyčcovými nástroji, který se přeci jen nejvíce hodí do komorních klubů a na alternativní festivaly. Například před pár lety v Soulkostele v rámci Soulbönding tripu mi jejich koncert velmi sedl, měl parádní zvuk a jejich hudba v dost unikátním prostoru skvěle fungovala.

Od té doby u Tengri došlo k pár změnám. Tou nejvýraznější je obohacení sestavy o cellistu. Tengri tedy nehrají jen s houslemi, ale už mají smyčcové nástroje dva. Přiznám se, že když jsem je viděl v této sestavě poprvé, měl jsem poměrně rozpačité dojmy. Vzhledem k tomu, že oba smyčce tehdy hrály dost unisono a nijak zvlášť se nedoplňovaly, trochu jsem postrádal jejich smysl. Tentokrát jsem se ale buďto více soustředil, nebo kapela své songy aspoň lehce přearanžovala a lépe se sehrála, každopádně šlo poznat, jak se housle s cellem ve hře střídají, a i když hrály zároveň, šly často aspoň částečně proti sobě. Takhle mi to dává smysl a uvidíme, kam se Tengri v budoucnu s novou tvorbou posunou.

Většinu jejich krátkého pátečního setu tvořily songy, které hrají naživo už dlouhou dobu. A byť třeba hned ten druhý, který hezky pracuje s typickým Neurosis riffem, který však s houslemi hodně zjemní, mě stále dost baví, nejvíce mě potěšila skladba, kterou jsem od nich snad nikdy neslyšel. Po asi 35 minutách to každopádně Tengri balí a roli předskokana podle mě splnili vkusně. Já jsem po pátečním koncertě každopádně zvědavý, kam se jejich nová tvorba vyvine, protože s podobně obsáhlým nástrojovým složením se dost hezky mohou dostat do zajímavých a zatím neprobádaných vod.

Kolem deváté se pak docela rychle dostali na řadu DOOL. Nizozemská kapela věnující se lehce progresivnímu gothic rocku koketujícím s doommetalovými prvky a s dost silným ženským zpěvem. S Dool jsem se prvně setkal předloni na Brutal Assaultu, kde mě svým koncertem velmi příjemně překvapili. Jejich jméno jsem v minulosti sice už registroval, ale před jejich živákem v Josefově jsem od nich reálně nikdy nic pořádně neslyšel. Po BA jsem se ale jejich nahrávkám zkrátka musel začít věnovat a především jejich druhé album Summerland jsem si celkem oblíbil. No a když oznámili první pražskou klubovku, byla účast rovněž povinností.

Dalo se sice očekávat, že v Modré Vopici Dool rozhodně nebudou mít tak silný zvuk jako na velkém festivalu. Takové podmínky zkrátka v malé klubovce udělat nelze. Na druhou stranu jsme se mohli těšit na mnohem intimnější zážitek, kdy si na kapelu můžete klidně sáhnout. V tomhle jsou ty koncerty ve Vopici, i přes veškeré neduhy klubu, zkrátka speciální. Zvlášť, když zde ani není natřískáno a na kapelu relativně velkého formátu koukáte jen s pár desítkami dalších fanoušků. Co jsem tak slyšel, jednalo se o poměrně podobný model jako na nedávném koncertě Hexvessel.

Na výkonu kapely se ale malá účast vůbec neprojevila. Naopak šlo poznat, že i pár hlav se dovede postarat o poměrně slušnou odezvu, což i kapelu motivovalo v rámci žánru k dost energické performanci. Vzhledem k tomu, že Dool mají venku své nové album The Shape of Fluidity, logicky se hrálo nejvíce z něj. U prvních dvou skladeb jsem se sice moc nechytal, jelikož se tou dobou ještě hodně rovnal zvuk. Během první šla ze tří kytar pořádně slyšet jen jedna a zbytek přebíjel zvuk činelů. Kapelní zvukař ovšem rychle zakročil a brzy vše spravil na velmi dobrou úroveň.

Přiznám se sice, že byť se mi nové skladby rovněž líbily, mnohem více jsem se bavil během staršího materiálu. Asi nejsilnějším songem večera byl dle mého názoru God Particle z předchozí desky s hodně výrazným kytarovým motivem i zpěvem. Škoda, že ze Summerland hráli jen dvě skladby. Chápu, že se momentálně soustředí hlavně na novinku, ale skladby jako Sulphur & Starlight nebo Wolf Moon bych rozhodně uvítal. Došlo ovšem aspoň na jeden kus i z debutu Here Now, There Then. Skladba Oweynagat, kterou hráli jako třetí od konce, má fakt parádní závěr, který by celý koncert úplně nádherně uzavřel. Její poslední minuty tvoří vkusná gradace tří kytar a byla by to super tečka jejich setlistu.

Je ale vlastně dobře, že Dool nehráli jen necelou hodinu a pokračovali s dalšími skladbami. Ty však byly mnohem přístupnější a vlastně i hitovější. Hermagorgon s The Hand of Creation jsou prakticky rádiové songy a fungují velmi dobře. I tak mě ale z poslední desky asi nejvíce bavila už dříve zahraná pecka Evil in You, která zkrátka šlapala ze všech nejlépe. I přes to, že bych byl sice rád, kdyby Nizozemci svůj výběr songů koncipovali trochu jinak, z jejich koncertu jsem ve výsledku odházel velice spokojený. Na to, že se jednalo o páteční večer, bylo kolem půl jedenácté po všem. I tak mě ale jedna dobrá kapela zabavila více, než některé koncerty, na kterých hraje mnohem více zahraničních jmen, ale polovina z nich stojí za prd.