Kdy: 24. září 2025
Kde: Praha, MeetFactory

Jako první se na podium postavili Amíci GREAT AMERICAN GHOST. Kapela, která funguje asi patnáct let a vydala letos z mého pohledu velmi solidní desku Tragedy Of The Commons, do nás v přidělené půlhodince natlačila pěkně energickou dávku houpajícího groove metalu. Zpočátku trošku odtažitý dojem, který ve mně vyvolal testosteronový macho za mikrofonem, jež neváhal vlézt do pitu při wall of death, postupem času zmizel a vystřídalo jej uznalé pokyvování hlavou.

Kapela měla totiž jednak velmi dobrý zvuk, kdy vytažené a čistě znějící kytary nepřeřvával vokál ani nepřebíjely bicí, a jednak nešlo o nijak generický projev, jak by se od předkapely mohlo čekat. Naopak, některé momenty byly skutečně zajímavé.

Jelo se převážně ve středním tempu. Drtivé riffy občas zjemnil melodický vokál kytaristy, který mimochodem s hlavním řevem příjemně ladil, nebo song naopak vyhrotila rytmicky chaotičtější pasáž. Pamatuji si výbornou rychlou vypalovačku Kerosene, pak poslední masakr jménem Forsaken a také angažovaný výkřik „Free Palestina!“ na úvod Echoes of War. Vystoupení to bylo krátké, úderné, energické, ale také zábavné. Na úvod příjemné překvapení.

Druhá kapela byla také z U.S. a byli jí, dnes již djent-metalcore matadoři, AFTER THE BURIAL, a především kvůli nim jsem vážil cestu na daleký pražský Smíchov. Kvartet dostal k dispozici cca čtyřicet minut, což bylo docela málo, ale stálo to zato. Nakládačky Exit Exist, Behold The Crown, Collapse nebo Lost In The Static naživo zafungovaly a v sálu se pařilo o sto šest. Zajímavě však vyzněly i dvě věci z připravované desky, které hoši přihodili.

Musím vyzdvihnout určitě super djentově macatý sedmistrunný zvuk kytary, a též fakt, že jeden kytarista toho zvládal zahrát tolik, že jsem na podiu hledal ještě druhého. Stejně jako u předkapely byl výborný zvuk, kdy řev opět nijak nepříjemně nevyčníval. Dokonce bych si dovolil říct, že to bylo celkově dost potichu, což se mi na metalcore koncertu nestalo ani nepamatuji.

Kapela střídala houpavé djentové riffovačky s rychlejšími nářezy, přičemž ty pomalejší úseky se hodně blížily vyznění Meshuggah. Třeba závěrečná Collapse byla meshuriffovačka jak vyšitá. Myšleno v dobrém samozřejmě. Byl to opravdu super nářez, hudba měla koule a fajn bylo i přátelské moderování zpěváka, který toho sice mezi skladbami docela dost nakecal, ale působil sympaticky.

Jediná věc, kterou bych krom kratšího playlistu a vynechání přídavku kapele vytknul, byla temnota na podiu. Nevím, jestli to byl záměr, ale After The Burial vystupovali v osvětlení, které se blížilo tmě. Přitom světelný park byl ten večer v sálu dostatečný.

Hlavní atrakcí večera pak byli skotští BLEED FROM WITHIN. Kapela, kterou respektuji, nijak velkým fanouškem ovšem nejsem. Stejně tak aktuální deska Zenith, kterou soubor na turné propaguje, mne při domácím poslechu nijak nesundala, živák však, přiznám se, příjemně překvapil.

Na koncertu totiž lépe vyzněla variabilita songů, kterou jsem z desky úplně nechytil, plus díky šikovně nastavenému poměru hudba/zpěv nebyl dojem tolik uřvaný jako z desky. Možná to ale bylo i dobrým výběrem skladeb. Každopádně během setu jsem pochopil, proč jsou BFW headliner a proč přišlo tolik lidí.

Některé momenty v jejich hudbě sice působí dost genericky, na druhou stranu kapela dokáže během chvíle přeskočit z jednoduchého jump-jump rytmu na fajn poslechový nápad. Třeba skladba God Complex je nic moc, ale I Am Damnation je naopak super.  Podobně třeba táhlá hutná Dying Sun vedle některých klišé hoblovaček dokáže mile překvapit. Kapela ve své hudbě spojuje prvky melodického deathu, nu-metalu, metalcoru a thrashe do celku, který je prostě naživo vděčný a funguje.

Zahrané to bylo určitě přesvědčivě a s kvalitním zvukem, který byl v tomto případě ovšem už nahlas natolik, že jsem zhruba v polovině tasil špunty. Lidé v sálu reagovali velmi nadšeně, kotel byl ještě větší než na ATB a hodně fanoušků dokonce znalo a zpívalo texty. Třeba song Stand Down odzpívala s kapelou snad polovina sálu. Ono ale není divu, protože refrény má kapela výrazné a zpěvné. Netvrdím, že jde vyloženě o komerční líbivé věci, ale kombinace tvrdosti, hoblování a melodických refrénů tak, jak ji Bleed From Within provozují, je složená tak, aby se líbila širšímu publiku.

Ke konci setu jsme se dočkali i balady a proběhlo i bubenické sólo, nechybělo tedy skoro nic. Scéna, potažmo světelný park taktéž nebyly úplně mini, zkrátka snaha o co nejvíce pestrou a zábavnou show byla znát. Na headlinování festivalu či hodinu a půl dlouhý koncert to stále není, ale hodinu kapela utáhne naprosto s přehledem.

Za mě tedy spokojenost, všechny tři kapely byly fajn. Povedl se zvuk a všichni, kdo přišli, si zajisté akci užili. Myslím, že když viditelně dojatý zpěvák Bleed From Within na konci všem děkoval a prohlašoval, že jde o nejlepší koncert turné, možná ani nekecal. Pěkné to bylo.