Ze všech krás, které Lipsko nabízí, musím doporučit nádraží. Je to jedno z největších halových nádražích v Evropě. Dýchne na tebe atmosféra noblesy dávného cestování, elegance parních lokomotiv. Mohutnost té stavby je přímo sakrální, Jarda Rudiš by mohl vyprávět... Jenže pak vyjdeš ven a potkáš vylitý existence v parku. Netušíš kde končí igelitka a začíná člověk s lahváčem. Hele je to Německo ale východní, to se nedá zapřít. Takže žádnej spořádanej kytkyvevoknech metal ale chaotická bestie, která ti při první příležitosti dá přes držku, vrazí kudlu do zad a ještě jí za to poděkuješ.

Hluboko v lese a sám. Myšlenky protékají hlavou jak listí v potoce, sedíš znavený po dlouhé cestě a blížící se noc v tobě vyvolává mírnou nejistotu, co všechno se ještě může stát. Příšery z hvozdů ti chtějí navodit hrůzu, ale když tě potkají, tak se lehce pousmějí a sednou si s tebou k ohni. Vyprávíte si historky a docela jsou z tebe překvapený. Jako zažili hodně, ale ty seš zkrátka divnej týpek a tak se raději noří do tmy a nechají tě bejt. Jo, holt každej bubák tuhle kombinaci černýho kovu, dungeonu a noisu nerozdejchá.