Uprise si za poměrně krátkou existenci na české scéně vysypali topovou pozici. Aby ne. Však, formálně vzato, dělají něco Uprise špatně? Absolutně nic. Lze jim snad dokonce něco vytknout? Taktéž ne. (No možná občasný stav na pódiu, ale bavíme se přece o grajndkóru ;)) Nicméně zajisté všici ví, že Uprise tvoří parta ostřílených týpků, a tak by se již dalo i předpokládat, že z toho taky něco bude. A taky že jo, Uprise totiž opravdu slova z předchozí věty potvrzují.

Možná se tady teď bude někdo divit, co že já tady obhajuju grindcore. A proč ne? Však, když to vezmu více z hlediska muziky, mám pocit, že Uprise se zas jen tak s něčím, pro někoho by to mohla být třeba inspirace v oblíbencích Napalm Death, Terrorizer a dalších či cesta jimi kdysi vyšlápnutá, nespokojí. Našinci se více shlédli ve švédském typu grindcoru, však si odjeli i tourko s Gadget a vkládají do tohoto žánru i jistou dávku, snad nepřestřelím, progrese. Jojo, fakt sem tam uslyšíte tu švédskou nakřachlou epičnost Gadget (Edition of Vomits II) a snad i trocha toho smetí a odrbané jednoduché strukturovitosti Splitter, rozvrzané a neuroticky znějící riffy jak z Kanady, u těch se vám bude bělmo plnit červenými žilkami, ale jinak je většina riffů na, potažmo celý band, vysoké technické úrovni a nabušených, jak to jen jde, a klidně se hecnu a nahodím tady i jedno jméno z nedávna, Maruta. Ne snad, že by Uprise užívali techničtějších pasáží nebo jakkoli mathcorově tlačenějších, furt se zde jede jen na dva válce, ale s plynem sešláplým až na podlahu, ale prostě z toho feelingu to na mě nějak dýchá. Ty nervy tam cítím, ten tlak, ten nápor, bez jakéhokoli náznaku smlouvavosti, vše pořádně od rány a orvaný o jakoukoli hezkost, nic pro Kena ani Barb. Však tohle je grindcore. A pěkně nesmlouvavej.

Vadí-li tedy někomu, že se tu sype a klepe jak kráva, a když náhodou ne, tak se alespoň pankáčsky hodně rychle spěchá na sváču (25dkg sekanátků), můžu ho ubezpečit, že Uprise dělají muziku i pro lidi jako já poměrně výživnou, protože je zde i tak cítit více vlivů. V Tragic Revolt of Laughs třeba Concealment (ten vlastně hodně; podobnost ale čistě náhodná), ve Where’s Nothing to Say díky výrazné base (uvědomíte si až u basové přiznávky) některé momenty zní jak od MuDvAyNe a že by finální Gross Earnings ukazovala, kam by se třeba mohli Uprise i ubírat do budoucna? Pokud ano, mohlo by to znamenat velké věci, neb tato věc vstřebává hnedle z několika žánrů, jsou zde kytarové vyjížďky, ona odrbaná švédská epičnost a snad i feeling Meshuggah.

Uprise ale ani tak nic neponechali náhodě pro případný „zív“ a stopáž plnohodnotného cd, krom super zvuku od Otyna a několika zpívajících hostů a skvělého Puttiho, přesně na ťip ťop naplnili jeho oficiální schválenou hranici dvacetipěti minut, kterou mí hudební vrstevníci uvítají, žánrovým by se ale možná ještě pět kilo sekanátků šiklo. Dopředu ale všechny bez ohledu na zmíněnou příslušnost varuji, Uprise opravdu s obrazotvorným Iconoclasmem válcují a dokazují, že i u nás se umí udělat grindcore, kde vedle kudlanek vládne mozek a bystrost.